Rozpočtové absolutorium. I do it my way

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

europoslankyně Martina Dlabajová

Česká europoslankyně (ANO/ALDE) Martina Dlabajová ve svém komentáři nastiňuje, jak by podle ní mělo být pohlíženo na evropský rozpočet. Svou vizi promítla do zprávy o udělování rozpočtového absolutoria, jejíž vypracování měla jako členka rozpočtového výboru Evropského parlamentu na starost. Zpráva byla výborem minulý týden schválena. Jak vypadá její „novátorský“ pohled?

Svět okolo nás, Evropa i její ekonomika, se překotně mění. Přestáli jsme hospodářskou krizi, ale její následky stále neseme. V posledních deseti letech se naplno vynořila ekonomická síla Číny, která se stává stále silnější globální velmocí, a zdatně jí v tom sekundují další asijské i latinskoamerické ekonomiky. Evropa potřebuje rozhýbat a dát o sobě světu vědět. Potřebuje nastartovat sektory, v nichž je stále dominantní či má šance dominance dosáhnout. K tomu jsou zapotřebí masivní investice, které by měly být především soukromé, ale může je vhodným nasměrováním poskytnout i veřejný sektor.

A jsme u rozpočtu. Jsme-li v Evropě, jsme u rozpočtu EU. I přes avizované „radikální“ změny se jeho struktura zásadně nezměnila a nezměnilo se ani nahlížení na něj. Rozpočet EU může jen těžko rozhýbat evropskou ekonomiku, když stále téměř dvě pětiny jeho výdajů tvoří prostředky spojené se zemědělstvím (které se na HDP EU podílí necelými 3%) a rozvojem venkova, a u zbývajících tří pětin platí to, co pro rozpočet celý: nikdo se příliš nezajímá o to, jaký efekt financování jednotlivých projektů přináší. Hlavně, když se čerpají prostředky podle pravidel.

A tak jsem si na začátku zpracování zprávy o hospodaření Evropské komise za rok 2014 položila otázku: Proč nezkusit nahlížet na evropský rozpočet jinak? Jeho struktura se bude zřejmě proměňovat delší dobu, ale proč se nesoustředit na to, jaké výsledky podpora z rozpočtu EU přinesla a jak za tyto výsledky nést zodpovědnost? Rokem 2014 navíc započalo nové programové období, které předpokládá vyšší rozpočtovou zodpovědnost a dokonce zavádí nové prvky k jejímu dodržování. Toto období bude zakončeno ve stejném roce (2020), ve kterém skončí strategie, jejíž naplnění má podporovat.

Rozpočet EU by měl samozřejmě postupovat podle nových pravidel. Bližší snaha o zmapování výsledků hospodaření ale ukazuje na to, jak jsou evropské instituce na tuto situaci nepřipravené. Spokojí se s tím, že prostředky byly vynaloženy v souladu s pravidly. Ale zkoumá vůbec někdo správnost těchto pravidel? Oceňují, když byly peníze vynaloženy včas. Ale vydávání prostředků Rozpočtu EU není závod s časem. Vydávání prostředků EU by mělo směřovat do oblastí, které Evropě nejvíce prospějí. A mělo by být systematicky vyhodnocováno, zda se tomu tak děje. A pokud ne, měly by být prostředky vynaložené bez přínosu okamžitě zastaveny a přesměrovány tam, kde vykáží patřičný efekt. Těch oblastí je spousta.

Při prosazování snahy o jiný pohled na evropský rozpočet musí člověk nutně narazit na odpor a řadu alternativních názorů a politických rozhodnutí. Proto bylo od počátku jasné, že bude třeba přistoupit na kompromis. Ovšem při zachování základních principů mého „novátorského“ pohledu, orientovaného na výkon a efektivitu. Očekávaný odpor proti tomuto pojetí může vycházet jak ze zažitých stereotypů (takhle jsme to dělali celou dobu, tak proč to měnit?), tak i ze skutečnosti, že nová kritéria mohou někoho v budoucnosti připravit o zajímavý zdroj příjmů. Je pohodlnější ukázat na některé kauzy prstem a stvořit mediální humbuk. Já však usiluji o pojmenování a změnu principu, systému a poukázání na problém v jeho komplexnosti a obecnosti, a ne vytrháváním z kontextu náhodně (či cíleně) vybraného případu. A o desítkách jiných, podobných, o kterých nevím, či nechci vědět, vůbec nemluvit. Nechci prostě absolutorium pojímat jako nekonečný seznam údajných hříšníků bez toho, že by byl naznačen způsob jejich nápravy a vyvozeno systémové poučení.

Zpráva o udělení absolutoria Evropské komise za rok 2014 prošla s některými kompromisy Výborem pro rozpočtovou kontrolu. Je to pro mne osobně i profesně velká výzva, abych svůj boj dotáhla až do finálního schválení na plenárním zasedání Evropského parlamentu. I do it my way.

Komentář původně vyšel na oficiálních webových stránkách Martiny Dlabajové.