Prolomení tabu

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

Jak dokazuje příklad z Maastrichtu, podporují Holanďané další liberalizaci nizozemské drogové politiky. Ovšem z sousedních zemí zaznívá jasné ne.

Po třech letech ve funkci primátora Maastrichtu se názory Gerda Leerse ohledně liberální drogové politiky změnily. Dříve podporoval zákaz drog, nyní navrhuje tzv. „Bulváry trávy“ („Cannabis-Boulevards„) na okraji města, aby reguloval problém přeshraničního drogového turismu. Navíc je pro legalizaci prodeje marihuany v coffeshopech. Tato opatření by měla omezit kvetoucí černý obchod. V Nizozemsku je totiž povolen pouze prodej marihuany, ne však její výroba.

Maastrichtské cofeeshopy navštíví za rok zhruba jeden a půl milionu turistů, kteří přijíždějí hlavně z Německa, Belgie a Francie. Povětšinou mladí lidé jsou konzumem trávy přitahováni jako masařky na pivo. Mladí drogoví turisté dělají v centru města nepokoje, jejich poptávka má za následek vzrůst drogových deliktů, jako např. drobné krádeže a loupeže.

Špatně chápaný pragmatismus

Od roku 1976 není prodej a konzumování marihuany v tzv. coffeeshopech trestným činem. Tyto kavárny smějí plnoletým zákazníkům prodávat až pět gramů marihuany. Za touto politikou stojí pragmatická představa, že odlišování tvrdých a měkkých drog je žádoucí. Zastánci argumentují, že je pro konzumenta marihuany mnohem lepší vykouřit si svého jointa v bezpečném, legálním a přátelském prostředí coffeshopu, než v prostředí kriminálních živlů na ulici. Tam je totiž konzument jen krok od tvrdých drog.

Statistiky mluví pro tuto politiku. Nizozemsko je jediná západní země, ve kterém marihuana smí být prodávána a konzumují ji zde pouhá 13 procenta mladistvých. Studie Úřadu OSN pro otázky drog a zločinu (
UNODC) ukazuje, že konzum v zemích, kde je marihuana zakázaná je vyšší: v Belgii, Irsku a USA kouří marihuanu 17 procent mladistvých, ve Velké Británii dokonce 20, resp. 22 procent. Mimoto jsou v Nizozemsku jen 3 z 1000 15 až 64letých závislí na tvrdých drogách. V Lucembursku, Velké Británii, Itálii, Portugalsku a Dánsku to je 7 až 10 z 1000. V Nizozemsku připadá na 100 000 obyvatel jedno úmrtí na následky požití drog, v Dánsku a Norsku pět, resp. osm.

4000 drogových turistů, kteří přijedou denně do Maastrichtu, zvyšuje poptávku na trhu o několik kilogramů marihuany. Takové množství musí být někde vyrobeno – a zde je problém nizozemského modelu očividný. Působí bizarně, coffeeshopy mohou sice legálně marihuanu prodávat, nemají však možnost zboží legálně nakupovat. Vchodové dveře obchodu se tak kontrolují, zatímco zadní vrátka zůstávají dokořán otevřená. „Je to v podstatě stejné, jakoby se pekaři dovolilo prodávat chléb, avšak již ne k jejho výrobě potřebnou mouku“, říká Leers lakonicky zpravodajské agentuře AFP.

Dnes kontrolují produkci marihuany ještě dobře organizované zločinecké skupiny. Průměrný konzument, často mající podprůměrné příjmy, je často sváděn k tomu si založit malou plantáž ve svém sklepě, garáži nebo na půdě za vynaložení nemalé finanční částky.

Podpora v celé zemi

Leersovy návrhy zahrnují legalizaci produkce marihuany vybranými producenty a dodavateli, aby tím bylo umožněno zamezit domácí výrobě. Mimoto chce zřídit tzv. „bulváry trávy“, tedy zóny na okraji města, které by mohly ubrat tlak drogového turismu z nizozemských příhraničních měst a ulehčit tím práci policii.

Takovýto akční plán našel podporu v celé zemi. Alexander Pechthold, ministr zodpovědný za vnitřní záležitosti měst, rovněž souhlasí, stejně jako starostové 20 z 30 velkých měst. Také nizozemský parlament se zabýval touto debatou a zpracoval dva návrhy. První naléhá na vládu, aby prosazovala liberalizaci drogové politiky na úrovni Evropské unie, druhý žádá nastartovat projekty k legalizaci prodeje marihuany v coffeeshopech.

Takováto politika vyvolává v sousedních zemích jako Belgii a Německu odmítavá stanoviska. Bývalý německý ministr vnitra Otto Schily byl vždy proti nizozemskému modelu. Často se proto i přel s nizozemským ministrem spravedlnosti Piet Hein Donnerem. Schilly byl přesvědčen, že prodej jakýchkoli drog podporuje konzumaci a tím i ilegální prodej drog v Evropě. Ještě důraznější je Ivo Delbrouck, nejvyšší státní zástupce belgického města Tongeren: „Nechte si svoje nuzáky a špínu u sebe doma a nekažte nám celý region.“

Regionální problém

„Argument, že chceme lokální problém zatahovat do belgických nebo německých měst je nesmyslný“, oponuje Leers. „Maastricht disponuje 16 coffeeshopy, zatímco by potřeboval při své velikosti pouhých šest nebo sedm.“ Podle jeho názoru se Belgie tváří jeko svatoušek: “Problém nejsou coffeeshopy. Problém je, že v Belgii můžete držet až tři gramy marihuany, ale nesmíte je nikde koupit. Proto jezdí k nám!“

Tato situace staví celý region do problémů. Lehce by se daly zavřít veškeré cofeeshopy, ale pak by se obchod s marihuanou odebral do podzemí, nebyla by možná žádná regulace. „Poptávka po lehkých drogách se nedá potlačit. Podívejte se na země s represivní drogovou politikou. Ty mají ta nejvyšší čísla ve zneužívání drog!“ říká Leers.

V dubnu se v Evropském parlamentu jednalo o navýšení Akčního drogového plánu EU pro léta 2005 až 2008. Primátor Leers byl pozván, aby referoval o svých zkušenostech o drogových problémech v nizozemském pohraničí. „Je absolutně nezbytné, aby evropské vlády svou současnou politiku odložily ad akta a akceptovaly, že se u marihuany, stejně jako u alkoholu, jedná o aktivitu volného času“, řekl Leers členům Parlamentu. „Legalizace vede ke snížení škod a menší kriminalitě. Musíme prolomit tabu.“

Na začátku roku se právní experti z mnoha zemí v prvním čtení shodli, že neexistují žádné právní zábrany k nenastartování legalizace produkce marihuany v Nizozemí. Tabu se prolamují.