Placebo volby pro Unii

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

CafeBabel.com

Mají Evropané věřit, že období reflexe, která teď probíhá v EU, bude vyřešeno tehdy až bude 6. května zvolen nový francouzský prezident?

Berlín, březen 2007. Možná to byly francouzské prezidentské volby, které dotlačily německou kancléřku a současnou předsedkyni Rady EU Angelu Merkel k tomu, aby znovu navrhla obnovení ratifikačního procesu ústavní smlouvy spolu s tzv. Berlínskou deklarací z 25. března.

Ve Francii proběhl v prosinci 2006 celonárodní průzkum veřejného mínění Institutu IFOP, jež zase poukazuje, že 28% Francouzů doufá, že nový prezident učiní z jejich republiky v rámci zahraničních priorit motor Evropské unie. To také byl druhý nejčastější požadavek dotázaných. Podobně se před šedesáti lety vyjádřil bývalý britský premiér Winston Churchill: „pan-evropská unie nebude možná, pokud ji nebudou řídit Francie a Německo.“

Je pravdou, že doposud byla Francie vždy motorem, který určoval rytmus budování Evropy. Byla to Francie, která zabrzdila vytvoření evropské armády v roce 1954 stejně jako to byl francouzský ekonom a politik Jacques Delors, kdo položil základy jednotného trhu zavedeného v roce 1993. Rovněž v roce 2005 nestačilo, že sedmnáct zemí ratifikovalo evropskou ústavu, neboť právě francouzské referendem byl nakonec celý proces paralyzován. Lze ovšem očekávat, že by se věci výrazně změnily s příchodem nového francouzského prezidenta? „Vždyť všichni tři klíčoví kandidáti Sarkozy, Royal i Bayrou řekli „Ano“ ústavě a jsou přesvědčenými Evropany“, vysvětluje José Ignacio Torreblanca, analytik madridského think-tanku Real Instituto Elcano. „Ten, kdo zvítězí, bude muset zohlednit německý tlak, ale také využít síly svého mandátu, aby uplatnil svůj politický ideál ve prospěch evropských zájmů a přinesl Evropě novou ústavu“.

Evropská politika není záležitostí francouzského prezidenta

Je nutno připomenout, že v podstatě žádné z evropských témat nebude záviset na výsledcích voleb ve Francii. Evropský rozpočet se přijímá každých šest let a poslední rozpočtový rámec platný pro období 2007 – 2013 byl právě schválen, což značí, že kdokoliv bude vládnout Francii v průběhu tohoto rozmezí, nebude moci ovlivnit změny v souvislosti s výší a distribucí fondů Společenství.

Dalším ožehavým tématem je rozšíření Unie o Turecko. Ačkoliv se kandidát středu Bayrou a konzervativní Sarkozy, stejně jako extrémně pravicový politik Le Pen, vyjádřili proti, realita je taková, že Turci jsou ještě daleko od naplnění všech vstupních kritérií a patrně uběhne ještě spousta let, než se tak stane. Toto pravděpodobně motivovalo levicovou kandidátku Ségolène Royal, aby se vyjádřila ve prospěch tureckého přistoupení do Unie, pokud splní všechny evropské požadavky. Podobnými prohlášeními se Royal vystavuje jen mizivému riziku v tom ohledu, že by v průběhu dalšího pětiletého mandátu musel Elysejský palác vyhlašovat jakékoliv referendum ke schválení vstupu nového člena do Evropské unie.

Konečně Lisabonská strategie, která usiluje o vytvoření nejmodernější a nejdynamičtější světové ekonomiky založené na technologiích do roku 2010, zůstane i nadále na mrtvém bodě, například i kvůli odložení realizace Evropského satelitního navigačního systému Galileo. Zúčastněným státům programu se totiž nepodařilo dosáhnout dohody se spolupracujícími podniky, z nichž se vesměs všechny dožadují navrácení svých investic smluvní formou. 15. března místopředseda Evropské komise Jacques Barrot varoval, že „zpoždění ohrožují systém satelitů známých jako evropské GPS. Německo a Velká Británie ještě vůbec nepřispěly prostředky, které přislíbily.“