Na Strategii Evropa 2020 se tak trochu zapomnělo. Co bude dál?

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Bývalý předseda Evropské komise José Manuel Barroso © European Union, 2010

Naplňování desetileté růstové Strategie Evropa 2020 je formálně u konce. Fakticky ale skončila dříve, než měla. Postihne Zelenou dohodu podobný vývoj?

Psal se rok 2010, kdy Evropská unie v reakci na svou slabou konkurenceschopnost, zaostávání za světovými lídry a v reakci na finanční krizi přijala Strategii Evropa 2020 pro „inteligentní a udržitelný růst podporující začleňování“.

Strategie byla založena na pěti cílech. Zaprvé, EU chtěla dosáhnout 75% zaměstnanosti žen a mužů (z tehdejších 69 %). Zadruhé, výdaje na výzkum a vývoj měly vzrůst na 3 % HDP. Třetí, tzv. energeticko-klimatický cíl, se označoval zkratkou 20-20-20 (tj. snížit emise skleníkových plynů o 20 %, zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě o 20 % a zvýšit energetickou účinnost o 20 %). Za čtvrté, EU chtěla snížit do roku 2020 míru předčasného ukončení školní docházky z tehdejších 15 % na minimálně 10 % a zvýšit podíl osob ve věku 30-34 let s dokončeným terciárním vzděláváním na 40 %. Posledním cílem Strategie 2020 bylo snížení počtu lidí ohrožených chudobou minimálně o 20 milionů (tj. o 25 %).

Revize strategie Evropa 2020

V polovině června roku 2010 schválila Evropská rada nový plán, který nahradil Lisabonskou strategii pro růst a zaměstnanost. Mezi klíčové priority desetileté strategie EU Evropa 2020 patří „zelený růst“, inovace a vzdělávání. Kritici ovšem upozorňují, že bez závazných cílů bude Evropa 2020 následovat osud své předchůdkyně. V březnu 2014 začala pololetní revize strategie.

Každá země si pak měla přizpůsobit cíle podle svých možností a podmínek. Česká republika se držela spíše při zemi. V případě zaměstnanosti se držela unijní linie, pro ženy, které mají mnohdy větší obtíže s účastí na trhu práce, si ale ČR nastavila nižší cíl 65 % míry zaměstnanosti.

Také u většiny z dalších hlavních cílů byly národní hodnoty nižší než ty evropské.

Podíl investic do výzkumu a vývoje měl dosáhnout 2,7 % HDP, v případě environmentálního cíle nebyl konečný indikátor z počátku vůbec nastaven, poměr žáků s předčasně ukončeným vzděláváním měl dosáhnout 5,5 % a podíl osob s vysokoškolským vzděláním měl být 32 %.

Jan Dusík: EU je motorem české zelené politiky, ČR ji však pomáhá vytvářet

Proč jsou Češi tolik skeptičtí k evropské klimatické politice? Jak to překonat? Redakce EURACTIV.cz vyzpovídala bývalého českého ministra životního prostředí Jana Dusíka. 

Skeptické hodnocení

Už od počátku „fungování“ Strategie Evropa 2020 v roce 2010 i v jejím průběhu byly vyhlídky na dosažení cílů pro druhé desetiletí 21. století mizivé. Původní obavy o neúspěšném reparátu předchozí desetileté Lisabonské strategie se potvrdily s postupem let.

Svůj podíl má na tom zejména fakt, že cíle nebyly právně závazné a vymahatelné, jejich plnění tak záviselo na dobrovolné vůli členských států. Navíc jejich splnění nebylo dobře provázáno s konkrétními evropskými iniciativami.

V podstatě jediným nástrojem, kterým EU mohla členským státům jejich závazky připomínat, jsou každoroční hodnocení a doporučení hospodářských politik, které Evropská komise ve spolupráci s Radou EU a Evropskou radou vytváří a schvaluje v rámci tzv. evropského semestru.

ČR a evropský semestr

Každý rok doporučuje Evropská komise Česku reformy, které mohou posílit jeho hospodářství.  Co si vybrala letos? A jak se na vybraná témata dívají čeští odborníci?

V případě České republiky byly některé cíle začleněny do několika národních strategií či akčních plánů v různých oblastech (např. Strategie sociálního začleňování na léta 2014-2020), což jsou ale nelegislativní dokumenty. Jejich naplňování tak záviselo často na podpůrných programech financovaných z fondů EU či státního rozpočtu, případně na základě dosavadních zákonů.

Střídmý postoj k unijní strategii byl patrný i z pozic politických stran a vlád, které s ní mnohdy nepracovaly. Větší pozornosti se strategii dostalo v době, kdy byly nastavovány podmínky pro čerpání dotací z fondů EU na programové období 2014-2020, které měly pomoci financovat opatření přispívající k dosažení cílů Evropa 2020.

Státy neberou strategii Evropa 2020 vážně, myslí si zástupce průmyslu

Větší důraz na konkurenceschopnost a změny v procesu hodnocení. Takové kroky by pro hospodářskou strategii Evropa 2020 doporučoval zástupce českého průmyslu Tomáš Pirkl. Největším problémem je podle něj nízká kredibilita u vlád členských zemí. Strategie v současné době prochází revizí, která začíná veřejnou konzultací.

Finální účet

Data Evropského statistického úřadu Eurostat z let 2018 a 2019 ukazují, že EU dosáhla stanoveného cíle evropské strategie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů a podílu osob s dosaženým vysokoškolským titulem. Emise se snížily o 23,2 % ve srovnání s rokem 1990, to znamená, že desetiletý cíl byl překonán o 3,2 procentního bodu. Terciárním vzděláním dnes disponuje 41,6 % osob ve věku 30-34 let, tedy o 1,6 p.b. více, než byl unijní cíl.

Těsně pod vrcholem zůstal podíl osob, které předčasně ukončily vzdělávání. Těch bylo podle posledních dat z roku 2019 10,3 %, tedy o 0,3 p.b. více než byl stanovený cíl. Míra zaměstnanosti dosahovala v roce 2018 73,9 % ve srovnání se 75% cílem. A podíl obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě dosáhl 18 %, o 2 p.b. méně než se očekávalo.

Evropě se nepodařil splnit cíl pro investice do výzkumu a vývoje a boj s chudobou. V roce 2019 dosahovaly veřejné a soukromé investice do výzkumné infrastruktury 2,14 % HDP, o 0,86 p.b. méně než ustavený cíl. Nejhůře dopadla Evropa v boji proti chudobě. Aby splnila 20milionový cíl, musela by snížit riziku chudoby u dalších téměř 14 milionů lidí.

V případě energetické účinnosti byl unijní desetiletý cíl dosažen již v roce 2014, pak ale opět nastal významný růst spotřeby energie. Evropa tak nyní musí snížit svou energetickou spotřebu o 4,4 p.b., aby dosáhla 20procentního cíle.

Důvody neúspěchu

Proč se Evropě nepodařilo cíle splnit? EU se v prvních letech strategie potýkala s následky ekonomické krize. Dalším důvodem, který přišel s nástupem Komise Jeana-Claude Junckera v roce 2014, bylo ve své podstatě odsunutí Strategie na druhou kolej. Se strategií se v zásadě přestalo pracovat. Například tzv. Junckerův investiční plán na ni vůbec neodkazoval.

V roce 2015 pak Organizace spojených národů zveřejnila 17 cílů udržitelného rozvoje, k jejichž naplnění se následně zavázala i Evropská unie.

V roce 2017 navíc předseda Komise Juncker přišel se svými cíli, které měly obnovit v té době postupně rozvolňující se integraci, která se oklepávala z následků migrační krize a brexitového referenda následovaného náročným jednáním mezi EU a Spojeným královstvím o výstupové dohodě. Tzv. bílá kniha o budoucnosti Evropy a na ni navázaných pět diskusních dokumentů v několika klíčových oblastech strategii E2020 téměř nezmiňují.

Šéf Komise Juncker představil pět scénářů budoucnosti EU

Evropskou unii čeká rozhodnutí, které ovlivní její další vývoj. Na výběr je hned pět možností, od omezení Unie na pouhý jednotný trh přes takzvanou vícerychlostní Evropu až po její federalizaci.

Nové priority se pak začaly odrážet i v hodnotících zprávách a doporučeních v rámci evropského semestru. Zářným příkladem je větší důraz Komise na sledování sociálních priorit coby reakce na Evropský pilíř sociálních práv, k jehož naplňování se členské státy zavázaly v listopadu 2017 na sociálním summitu ve švédském Göteborgu.

Strategie Evropa 2020 se tedy ztratila v nových výzvách a prioritách Unie. Statistický úřad Eurostat se sice snažil sledovat dosahování hodnot jednotlivých cílů, většinou ale bez výraznější širší pozornosti.

Desetiletému plánu se nedostalo ani řádného finálního vyhodnocení. Zhodnocení se ujaly pouze odborné kruhy. Zda-li to bylo vlivem vypuknutí koronavirové pandemie, nebo zřejmým opomenutím, lze v tuto chvíli jen spekulovat.

Nové cíle s novou Komisí

Na přelomu let 2019-2021 se nicméně zdá, že se EU ze svých předchozích chyb poučila. Namísto komplexní desetileté strategie počítá s krátkodobějším výhledem a dílčími cíli, které se postupně stávají závaznými. Žádná nová velká strategie na obzoru není.

Místo ní nová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová přišla po svém zvolení se svou strategickou agendou na jejích 5 let v úřadu. V čele agendy stojí tzv. Green Deal, který je primárně zaměřen na environmentální politiku a boj proti klimatickým změnám.

U jednoho tématu ale rozhodně nezůstalo. Ruku v ruce s ním totiž souvisí další oblasti, kterým se EU v předchozích letech věnovala, tj. zaměstnanost, vzdělávání, boj proti chudobě a sociální začleňování, podpora výzkumu, vývoje a inovací spolu s mnohem silnější rolí digitalizace.

Komise ve své agendě také mnohem více zdůrazňuje demokratické principy, boj proti teroristickým hrozbám nebo posilování obranných kapacit. Vše navíc doplňuje reakce na aktuální koronavirovou pandemii.

Komise přiznává, že koronavirová krize může ovlivnit Zelenou dohodu pro Evropu

Evropská komise bude muset kvůli koronavirové krizi přehodnotit své priority. Méně důležité iniciativy, jako je například plán pro ochranu biodiverzity nebo strategie Farm to Fork (Z farmy na vidličku), budou muset počkat několik týdnů.

Dílčí cíle namísto komplexní strategie

Pro jednotlivé oblasti vznikly dílčí strategie či akční plány, jejichž časové rozvržení pokrývá buď „pouhých“ pět let nebo plných deset let či dokonce více. Jedná se o akční plán pro Evropský pilíř sociálních práv, strategii pro osoby se zdravotním omezením, strategie pro práva dětí, strategii pro LGBT, průmyslovou strategii, digitální strategii, Akční plán pro digitální vzdělávání, akční plán pro demokracii nebo farmaceutickou strategii.

Na to následně navazují jednotlivá legislativní opatření jako klimatický zákon nebo akty o digitálních službách a o digitálních trzích. Ty už tak nebudou vymáhány pouze „měkkými“ upozorněními Komise v rámci evropského semestru či odejmutím části nevyužitých dotací, ale unijními právními nástroji, které mohou vést až před Soudní dvůr EU. Ten může nakonec uvalit bolestné sankce vůči jednotlivých státům, které neplní unijní závazky.

První rok nové Evropské komise: 10 bodů, které stojí za pozornost

Evropská komise Ursuly von der Leyenové má za sebou první rok. Jak si zatím vedla?

Konkrétní milníky

EU má nyní před sebou hned několik konkrétních milníků. V některých oblastech, jako například v sociální politice a zaměstnanosti, jsou střídmější než v předchozím desetiletí. V jiných sektorech je EU naopak mnohem ambicióznější, jako například v klimatické politice.

V případě zaměstnanosti už nejde tolik o boj proti vysoké nezaměstnanosti jako o snahu přizpůsobit technologickým pokrokům dovednosti občanů, aby byli schopni vykonávat nové profese, které se s rozvojem digitalizace budou postupně ukazovat.

Akční plán k evropskému pilíři sociálních práv, který Komise předložila na počátku března, usiluje o zvýšení zaměstnanosti na 78 %. Pomoci by se také mělo dostat až 15 milionům lidí, kteří jsou dnes ohroženi chudobou či sociálním vyloučením.

V případě klimatické politiky byl cíl pro snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 zvýšen z původních 40 % na 55 %, což v prosinci schválily po urputném boji i členské státy. Nově pak byl ustaven cíl pro rok 2050, kdy by Evropa měla vypouštět tolik emisí, kolik dokáže vstřebat.

Přísnější emisní závazky do roku 2030 potvrzeny, lídrům se podařilo překonat neshody

Evropská unie zpřísní své klimatické závazky k roku 2030. Shodli se na tom dnes po celonočním jednání v Bruselu prezidenti a premiéři členských zemí, kteří podpořili omezení celounijních emisí skleníkových plynů o nejméně 55 procent proti roku 1990.

Finance vždy až na prvním místě

Kromě legislativních i nelegislativních závazků by členským státům v dosahování těchto cílů měly opět pomoci prostředky ze strukturálních a investičních fondů, celoevropských (komunitárních) programů a nově také z Plánu obnovy.

Evropská komise nově po členských státech požaduje, aby určitá část financí z rozpočtu EU směřovala do inovací nebo environmentálně-klimatických opatření, která souvisejí s unijními cíli.

Kolem třetiny prostředků vyčleněných členským státům má jít do klimaticky šetrných projektů, čtvrtina až pětina pak do digitálních a inovativních řešení.

Jestli budou veškeré tyto nástroje stačit na třetí reparát růstové strategie EU ukáže až čas.

Proč členské země nemohou utrácet evropské prostředky dle libosti a proč je to dobře?

Snižování ekonomických a sociálních rozdílů mezi regiony je dlouhodobým cílem Evropské unie, o čemž svědčí už jen to, že do evropských fondů, hlavního nástroje kohezní politiky, směřuje téměř třetina jejího rozpočtu. Vytyčený cíl se však daří plnit jen částečně.

Becker, William, Hedvig Norlén, Lewis Dijkstra, and Stergios Athanasoglou. 2020. “Wrapping Up The Europe 2020 Strategy: A Multidimensional Indicator Analysis”. Online. Environmental and Sustainability Indicators 8: 1-13. https://doi.org/10.1016/j.indic.2020.100075.

Hloušek, Vít, Vlastimil Havlík, Vratislav Havlík, Petr Kaniok, and Ondřej Mocek. 2015. Šance zpola využitá: Česká republika a Strategie Evropa 2020. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Renda, Andrea. 2014. "The Review of the Europe 2020 Strategy: From Austerity to Prosperity?". Online. CEPS Policy Brief No. 322, Accessed by January 15, 2021 from https://ssrn.com/abstract=2515255.