Maria Majkowska: V4 v polské evropské politice

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Maria Majkowska.

Od roku 2004 urazily všechny země Visegrádské čtyřky dlouhou cestu. Před deseti lety nové členské země EU ze středovýchodní Evropy (SVE) víceméně pouze přijímaly acquis communautaire (právní řád Evropské unie) tak, jak bylo dohodnuto v přístupovém procesu.

Hlavním cílem bylo hladce přistoupit do klubu tehdy 15 států EU. I když měla každá země SVE vícero cílů, které chtěla sledovat, šlo spíše o období přebírání politik, než o jejich nastolování. Po deseti letech někdejší nové členské státy značně posílily své pozice v dnešní osmadvacetičlenné EU.

V evropském společenství je dnes V4 jasně rozpoznatelná značka. Díky společnému postupu slyšíme hlas České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska mnohem lépe. I když je zabezpečení pevného místa v popředí tvorby politik EU stále výzvou – zejména proto, že většina zemí V4 je stále mimo eurozónu – je třeba brát perspektivu V4 čím dál více v úvahu.

Jaké cíle sledovalo Polsko za posledních 10 let? Do jaké míry se překrývaly s cíli ostatních zemí V4?

Polsko si určilo mnoho cílů, kterých chce dosáhnout v oblasti Hospodářské a měnové unie (HMU), jednotného trhu a vnějších vztahů EU. V rámci HMU se například snažilo bojovat proti tendenci rozdělovat EU na skupiny států různých kategorií. Působilo jako neochvějný obhájce takových řešení na úrovni EU, které by zaručovaly otevřenost nově vytvořených struktur, mechanismů a institucí pro země, které nejsou schopné se do nich od počátku zapojovat (například bankovní unie).

V oblasti jednotného trhu bylo hlavním cílem zabezpečit neomezený přístup pro všechny členské země. To se přetavilo do snah v oblasti liberalizace, zejména pokud jde o liberalizaci služeb v EU. Polsko proto podporovalo Lisabonskou strategii a následně strategii Evropa 2020, které EU přijala, aby urychlila liberalizaci a posílila konkurenceschopnost. V oblasti zahraničních vztahů chtělo Polsko upřít pozornost celé EU na východoevropské země. Spolu se Švédskem spustilo iniciativu Východní partnerství, jehož cílem je mít za sousedy demokratické země s dobře fungujícími tržními ekonomikami.

Při sledování těchto cílů vytvářelo Polsko mnohé koalice. Otevřenost některých nových struktur HMU by bez úspěšných rokování o reformě HMU ve V4 nebyla zaručena. I v případě liberalizace služeb se Polsko spojilo s ostatními Visegrádskými zeměmi, aby zabránily zavedení dalších ochranných opatření, například směrnici o vysílání pracovníků. Pravdou je i to, že upoutat pozornost „starých“ členských zemí pro potřeby programu Východního partnerství by bylo mnohem těžší, pokud by komisař pro rozšiřování (v letech 2010 až 2014) nebyl českého původu.

Z analýzy počínání si Polska a celé V4 za posledních 10 let vystupuje na povrch potřeba tvořit koalice a mluvit jedním hlasem. Přináší to vyšší šance na úspěch v konečných rozhodnutích o podobě evropských politik. Země V4 by proto měly postupovat společně vždy, když narazí na společný zájem.

Maria Majkowska je analytička polského Institutu pro veřejné otázky (Varšava).


Text vychází jako součást projektu EuroPolicy, o.z., podporovaného Heinrich Böll Stiftung (Praha) a Zastoupením Evropské komise na Slovensku. Předchází semináři "Ten Years in the EU: Visegrad Perspective and Beyond" a uvedení publikace "Deset let v Unii: Slovenská a česká cesta".