Kozel zahradníkem v Bruselu a kovářova kobyla v New Yorku

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

zdroj: Pixabay.com

Na slovo Brusel je leckterý Čech alergický. Ale pořád se tam něco děje… Nabízíme měsíční sklizeň toho, co se v Bruselu urodilo. Za čtvrtý měsíc letošního roku.

Text připravila redakce EurActiv.cz pro server HlídacíPes.org.

Počet nelegálních migrantů přicházejících do EU přes Řecko se výrazně snížil, a evropští politici proto nabyli dojmu, že si alespoň na chvíli můžou dát nohy na stůl, dřív než do Evropy díky stále teplejšímu počasím dorazí další vlna běženců, pravděpodobně skrz Itálii.

To se ale spletli. Z letargie je hodně rychle probudila Evropská komise. Evropské vody totiž rozvířila představením dvou možných plánů, jak v Evropě reformovat azylový systém.

Červeným hadrem, který poutá největší pozornost, je takzvaný dublinský systém, podle kterého se o běžence má primárně postarat ta země, kde člověk poprvé vstoupil na území Unie. V ní má požádat o azyl. To zemím, kterých se ani jeden z těchto dvou případů netýká (pro příklad uveďme třeba Českou republiku), náramně vyhovuje.

Druhá z variant (v českém mediálním žargonu „ta přísnější“), kterou Komise hodila do placu, navrhuje Dublin zcela opustit. Všichni nově příchozí migranti by tak byli automaticky rozdělováni do všech zemí EU. V tu ránu jako by Komise červeným hadrem skutečně zamávala a z českých politiků se stali rozzuření býci, jejichž rozhořčení nebralo konce.

Pomalý lídr

Na druhou stranu je mohlo uklidnit, že se nikdo z nich neobjevil na seznamu Panama Papers odhalujícím možné daňové únikáře, kteří své peníze ukrývají v daňových rájích.

Ještě větší radost měla ze seznamu Komise, která má boj s daňovými úniky mezi hlavními prioritami. Například proto, že její šéf Juncker má jako bývalý lucemburský premiér ve vytváření daňových rájů potřebné know how – rozhodně větší než v disciplíně „jak nenaštvat slušnou řádku členských zemí“. Prostě kozel zahradníkem.

A kovářova kobyla chodí bosa. To zase v klimatické politice. V New Yorku začal ratifikační proces Pařížské klimatické dohody, podle které má lidstvo udržet globální oteplování pod dvěma stupni Celsia.

Přestože se Evropa tváří jako lídr světové politiky snižování emisí, dohoda možná vstoupí v platnost dřív, než ji EU ratifikuje – kvůli očekávaných dohadům členských zemí o jejich vlastní cíle.

Jako pozorovatel pak EU nebude moci spolurozhodovat o důležitých detailech smlouvy, jako například o způsobu, jak se budou snižovat emise skleníkových plynů v zemědělství.

Místa máme málo

Mimochodem, globální oteplování. Když stoupne hladina moře, může to zatopit třeba Nizozemsko. Proto má tahle země sklon ke klaustrofobii. V referendu, na kterém se vyřádili ruští trollové, Holanďané odmítli asociační dohodu s Ukrajinou, ratifikovanou jinak všemi členskými státy. Prý by to byl příliš velký krok směrem ke členství východní země v EU. A my tu máme málo místa.

Úspěch nizozemských euroskeptiků v referendu je voda na mlýn euroskeptiků britských, kteří se těší na červnové referendum o setrvání Spojeného království v EU.

Jenže do Británie v dubnu přiletěl americký prezident Obama a řekl, že země má v EU zůstat. A když to řekl Obama…