#jasnovEU – díl 3: Kterak nás EU připravuje o potraviny

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

EU potraviny

@ Shutterstock.com

Tuzemský rum nám vzali, pomazánkové máslo nám vzali. Co bude dál? Tentokrát budeme brát my. Ostatním zemím zakážeme Pražskou šunku, stejně jako jsme to udělali s oplatkami.

Seriál #jasnovEU vážně i nevážně osvětluje některá sporná témata spojená s EU. Inspiraci čerpá na sociálních sítích.

Vypravili jsme se na nákup. Náš seznam obsahuje několik položek, mezi nimi tuzemský rum a pomazánkové máslo. Přijdeme k regálu s alkoholem a tam najdeme jenom plachetnici a tuzemák. Pokračujeme k oddělení mléčných výrobků, kde vidíme máslo a vedle toho tradiční pomazánkové.

„Ta zpropadená EU!“ postěžujeme si v duchu.

A nakonec si vezmeme tuzemák, tradiční pomazánkové a jdeme naštvaní domů.

Nebo pijeme vodku a chleba si mažeme hořčicí. Přesto nás ale EU naštve, a to z hlediska PRINCIPU. V českých regálech totiž už tuzemský rum nenajdeme. Inländer-rum ale v rakouských ano.

Mission accepted

Rakouský tuzemský rum se vyrábí z melasy z cukrové třtiny, což je v pořádku. Podle jistých zdrojů rakouská firma dokonce změnila postup výroby, aby svému produktu mohla nechat tradiční název.

Do Indländer rumu však Rakušané přidávají speciální esence, aby si ponechal svou osobitou chuť. To už sice úplně v pořádku není, Rakousko si ale pro svůj nápoj sjednalo chráněné zeměpisné označení.

Tuzemský rum tak zůstal rakouskou specialitou, zatímco ten český se musel přejmenovat. Český tuzemák totiž vzniká kombinací lihu (většinou vyrobeného z bramborového škrobu) a rumové esence, což v pořádku není vůbec.

U pomazánkového másla je to o něco jednodušší. To totiž v Rakousku nemají. Ale my jsme ho museli přejmenovat, protože to není máslo. A to je prostě zbytečná bruselská regulace. Fuj.

A nebo ne?

Ačkoli se to nezdá, Brusel se občas snaží regulovat věci pro náš prospěch. Abychom se třeba lépe orientovali v potravinách, které nám bohatý evropský trh nabízí. Abychom si při nákupu místo rumu nekoupili bramborový škrob.

Některé potraviny si dokonce vysloužily ochrannou známku, označení původu, chráněné zeměpisné označení a nebo označení tradiční zaručená specialita.

Ano, uznáváme, že systém „značkování“ je trochu komplikovanější, jedná se doslova o byrokratickou euromašinérii, a jak říká naše ministerstvo zemědělství: označování potravin patří mezi nejsložitější oblasti v rámci potravinového práva v Evropské unii.“

My se ale vraťme ke zhrzeným spotřebitelům bez tuzemského rumu a pomazánkového másla, tedy k nám všem. Abychom si udělali radost, podíváme se, jestli se náhodou nezakázalo něco u našich sousedů. Třeba nebudeme tak naštvaní, když zjistíme, že v tom nejsme sami.

A ejhle!

Česko požádalo Unii o registraci řady výrobků, z nichž některé byly úspěšné. Když si tedy koupíme Špekáčky, budou obsahovat hovězí a vepřové, a nikoli sóju nebo mouku. Pardubický perník bude skutečně z Pardubic atp. Ano, i tohle je strašlivá bruselská regulace. A ano, i tohle budou muset všichni ostatní respektovat, stejně jako my budeme respektovat, že Inländer rum dostal ochranné zeměpisné označení a že rum je z cukrové třtiny, a nikoli z banánu (nebo chcete-li z lihu z bramborového škrobu).

Německo s Rakouskem se například musely smířit s tím, že Olomoucké tvarůžky pocházejí z Olomoucka. Němci a Rakušané totiž chtěli, aby právo vyrábět tyto tradiční potravinu měli i potomci sudetských Němců žijící dnes na území Německa a Rakouska. Bohužel, ČR jim to vzala.

Vybojovali jsme si také právo na Mariánskolázeňské oplatky a Karlovarské oplatky. Aby nám je nikdo nemohl vzít, museli jsme opět vyjednávat, a to s Rakušany a Němci. A ještě máme značku na kapry.

A máme taky žhavou novinku!

Od dnešního dne má značku zaručené tradiční speciality naše milovaná Pražská šunka. Stalo se tak po dlouholetých bojích, které jsme vedli nejprve s Němci a Rakušany, kteří to ale brzy vzdali, a pak hlavně s Italy a se Slováky. Víte, co nám tvrdili? Že pražskou šunku vyrábějí také, ale podle úplně jiného způsobu a že ten název je prostě jen obecný. Něco jako řecký jogurt, ten si taky Češi vyrábí sami podle svého. Prostě žádný unikát.

A hle. Značku jsme dostali. Italové a Slováci tak mají smůlu. Pokud chtějí svou verzi šunky nadále vyrábět, musejí ji přejmenovat.

Jak se zdá, možná je registrace ochranných značek to jediné, co můžeme v EU dělat. Ostatní snahy jsou marné.

Zkrátka a dobře, nic se nám nikdy nepodaří vyjednat.

Ale pokud se to náhodou stane, můžete si být jisti, že Vám o tom napíšeme.

.