Francouzská lekce pro Evropu? Průvodce referendy o evropské ústavní smlouvě

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

cer

29. května se bude ve Francii konat druhé národní referendum o evropské ústavní smlouvě. 25 členských států musí do listopadu 2006 euroústavu schválit. Z právního hlediska stačí, aby jeden stát smlouvu neschválil a nemůže vstoupit v platnost. V současné době existuje velká šance, že bude Francie hlasovat „Ne“. To by zřejmě smlouvu smetlo zcela ze stolu. I pokud bude ale výsledek „Ano“, ústavu čeká náročná cesta ratifikací v ostatních členských státech – včetně Holandska a Británie.

Ústavní smlouvu zatím parlamentní cestou ratifikovalo Řecko, Maďarsko, Litva a Slovinsko. Německý parlament bude o smlouvě hlasovat v květnu. Španělsko bylo zatím jedinou zemí, kde o ústavní smlouvě rozhodlo referendum.

Vlády členských států se mohou rozhodnout, zda smlouvu schválí parlament nebo referendum. V některých státech je referendum povinné. V závislosti na tom, která země bude hlasovat „Ne“ a s jakou převahou, je dokonce možné, že ostatní státy budou chtít ústavní smlouvu přijmout a nechat stát(y), které odmítnou, vzadu.

Referenda umožňují obyvatelům přímo se vyslovit o své budoucnosti, zároveň jsou ale nevyzpytatelným politickým nástrojem. Doufejme, že referenda o ústavní smlouvě alespoň zvýší úroveň veřejné diskuse a porozumění EU – pochopitelně jsou-li národní diskuse dobře organizované.

Fakt, že tolik států uspořádá referendum, je pro EU velká změna. V minulosti se lidová hlasování o revizích smluv konala pouze v několika málo zemích – Dánsku, Francii a Irsku.

Protože se referenda budou konat v až devíti dalších státech, existuje šance, že alespoň jedna země ústavní smlouvu odmítne. Kampaně před referendy jsou nepředvídatelné. Hraje roli organizovanost kampaně i témata kampaně. Kampaním v jednotlivých zemích totiž dominují různá témata. Hodně britských i francouzských socialistů smlouvu odmítá, ale z velmi rozdílných důvodů. Imigrace a azyl budou dominovat britské diskusi, zatímco sociální politika je programu socialistů ve Francii. Do kampaní mohou zasáhnout i irelevantní témata. Např. směrnice o službách technicky s ústavní smlouvou nemá nic společného, ale přesto se stala hlavním tématem francouzské kampaně. Důvodem jsou obavy francouzských socialistů, že směrnice umožní, aby se EU stala více liberální.

Většina členských států ústavní smlouvu pravděpodobně schválí. Nicméně poslední průzkum Eurobarometru ukazuje neustálý vzestup negativního vnímání EU. A to nejen v „klasických“ euroskeptických zemích, jakými jsou Británie a Švédsko, ale i v zakládajících státech – např. v Holandsku a Itálii.

Nejvíce odpůrců ústavní smlouvy je v současné době v Británii. Druhým nejpravděpodobnějším kandidátem na negativní výsledek je Francie. Dále jsou zde státy, kde se zdá, že výsledek bude spíše „Ano“, ale rozhodně to není jisté. Mezi tyto státy patří Česká republika, Dánsko, Irsko, Holandsko a Polsko.

V některých zemích by problém mohla představovat i nízká volební účast. Polské zákony vyžadují 50% účast, aby bylo referendum platné. Aby se zvýšila volební účast, uvažuje se o tom uspořádat referendum společně s prezidentskými volbami, které se mají konat v říjnu 2005.

Česká republika ještě nerozhodla, jaký způsob ratifikace zvolí. Pokud se bude konat referendum, uspořádá se pravděpodobně s parlamentními volbami v červnu 2006.

I dánské referendum může být zajímavé – Dánsko už totiž v minulosti smlouvu EU odmítlo. Většina pozorovatelů se ale domnívá, že bude Dánsko hlasovat 27. září „Ano“.

Pokud jedna země bude hlasovat proti ústavní smlouvě, neznamená to nutně, že bude smlouva smetena ze stolu. V tomto případě budou mít vlády členských států tři základní možnosti. Zaprvé, vláda dotčeného členského státu se může rozhodnout uspořádat později druhé referendum a pokusit se voliče přesvědčit, aby napodruhé hlasovali „Ano“. Zadruhé, dotčený členský stát může souhlasit s tím, aby se 24 ostatních členských států pohnulo dopředu a ústavní smlouvu přijalo. To by znamenalo nutnost znovuprojednání podmínek členství. Zatřetí, 25 členských států se může dohodnout na smetení smlouvy ze stolu, nebo na opětovném projednání smlouvy.

Hodně bude záviset na tom, která země smlouvu odmítne a s jakou převahou. Pokud smlouvu odmítne jedna malá země, např. Česká republika, 24 ostatních členských států bude jistě usilovat o přijetí ústavní smlouvy. Pravděpodobně by tedy tuto členskou zemi požádala, aby o ratifikaci znovu pouvažovalo.

Pokud některá země smlouvu odmítne s velkou procentuální většinou, řekněme 60% či více, bude na místě jiný scénář, opakované hlasování by zde asi nemělo cenu. Pokud ostatních 24 členských států bude chtít smlouvu přijmout, musí s tím dotčená země souhlasit. Této zemi by pak zřejmě bylo nabídnuto „asociované členství“, které by jí umožňovalo zůstat ve vnitřním trhu EU. Jednalo by se tedy o norské řešení.

Scénáře by byly ještě komplikovanější, kdyby „Ne“ hlasovala velká země a ještě k tomu s velkou převahou. Konečně, kdyby smlouvu odmítlo několik zemí, zřejmě by euroústava byla smetena ze stolu úplně. Opět by ale záleželo na tom, které země by tuto skupinu tvořily. Pokud by se jednalo o Českou republiku a Británii (nečlenství v eurozóně, Schengenu), Francie a Německo by se zřejmě snažily vytvořit evropské jádro.

Po nadcházející vlně referend už nebude pro politiky možné utvářet Evropu podle toho, co oni si myslí, že je nejlepší pro občany. Džin přímé demokracie v láhvi se tam již vrátit nemůže. Pro vlády členských států již bude komplikované nepředložit i další evropská témata k referendu. To se může týkat i tématu rozšíření o další členské státy.