Brexit unii nezničí

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Pavel Telička v Evropském parlamentu; zdroj: Evropská komise.

„Je možné, že příkladu Velké Británie budou chtít následovat další země. To by bylo pro Českou republiku mnohem horší než samotný Brexit. Naším životním zájmem je fungující, bezpečná, silná a prosperující Evropská unie,“ píše ve svém komentáři europoslanec Pavel Telička (ANO/ALDE).

Rozhodnutí občanů Velké Británie odejít z Evropské unie respektuji, přestože jsem si přál, aby zůstali s námi. Bez Britů bude EU chudší – nejen ekonomicky, ale i politicky a kulturně. Sníží se její váha a prestiž v zahraničí, zmenší se náš vnitřní trh.

Další důsledky Brexitu a scénáře budoucího vývoje není dnes možné odhadnout. Je téměř jisté, že odchod Velké Británie bude mít negativní dopad na evropské hospodářství a také na desítky tisíc českých občanů žijících v Británii, kteří budou muset počkat na výsledek vyjednávání podmínek Brexitu.

Jisté je také to, že nastává období zásadních změn, které na mnoho let dopředu určí budoucnost Evropy i České republiky.

Je možné, že příkladu Velké Británie budou chtít následovat další země. To by bylo pro Českou republiku mnohem horší než samotný Brexit. Naším životním zájmem je fungující, bezpečná, silná a prosperující Evropská unie.

Přestože jsem přesvědčen, že Spojené království mělo v EU zůstat, rozumím stížnostem Britů i občanů řady dalších zemí, kteří nejsou spokojeni se současným stavem unie. V posledních měsících a letech se opravdu ukázalo, že EU nefunguje tak, jak od ní očekáváme. Projevilo se to především při reakci na migrační krizi, která zvýšila napětí mezi členskými státy, při řecké krizi, daňových únicích či neschopnosti rozvinout vnitřní trh.

Brexit rozhodně neznamená konce evropské integrace, ani začátek jeho konce. Ten by nastal jen v případě, kdy by členské státy a evropské instituce ignorovaly všechna varování a nepokusily se EU reformovat. Právě nyní tak nastala chvíle na nápravu těchto nedostatků a zásadní reformu EU. Nejde přitom o vyjednávání výjimek pro Českou republiku nebo jiné státy. To by jen prohloubilo fragmentaci a rozkol uvnitř EU. Jde o reformu, která skutečně zlepší a zefektivní fungování unie. Výjimky na jedné stran a tvrdé jádro na straně druhé nejsou tou správnou cestou.

Reforma se musí týkat řady oblastí a aspektů Evropské unie, jako je rozpočet a daně, bezpečnostní a obranná politika nebo azylová a migrační pravidla. EU musí dobudovat vnitřní trh, zjednodušit regulaci, odstranit neúměrnou byrokratickou zátěž a uvolnit investice do evropských firem. Potřebujeme také mechanismus, který při rozhodování ochrání zájmy nečlenských zemí eurozóny včetně České republiky. V našem zájmu je také efektivnější vládnutí v samotné eurozóně.

Především ale bude nutné změnit způsob, jak se v EU rozhoduje a vládne. Musíme se zabývat rolí, legitimitou a zodpovědností evropských institucí. V budoucnosti by měl mít mnohem větší váhu demokraticky volený Evropský parlament, který by měl úžeji spolupracovat s parlamenty členských států. Občané v žádném členském státě nesmí mít pocit, že jejich hlas není slyšet a že se rozhoduje bez nich. Nebude to jednoduché, protože politikům na národní úrovni se vždy hodí svalovat vinu na Brusel, i když problém je často na jejich straně.

Ochod Velké Británie Evropskou unii nezničí. Zničit by ji ale mohl nezájem a sobectví členských států a neochota pracovat společném projektu tak, aby z dnešní krize vyšel posílen. Pevně věřím, že se to podaří a že se Česká republika stane jedním z iniciátorů těchto změn.