V Německu se již zítra začne jednat o velké koalici

Angela Merkelová a Peer Steinbrück; zdroj: Rada EU

V Německu zítra začnou vyjednávání zástupců dvou největších politických stran o vzniku velké koalice. Odborníci upozorňují na to, že jedním z důsledků posledního spojení CDU/CSU a SPD v letech 2005-2009 byl následný jedenáctiprocentní pokles preferencí socialistů. „Vidina, že budeme další čtyři roky opět dobře pracovat, a nakonec z toho nebude žádné ovoce, je bohužel velmi reálná,“ řekl redakci bývalý šéf SPD Matthias Platzeck.

Německo je přesně měsíc po volbách opět blíže vzniku velké koalice CDU/CSU Angely Merkelové a v posledních čtyřech letech opoziční SPD. Ta na své včerejší konferenci odsouhlasila jednání s křesťanskými demokraty. Zástupci obou stran by se měli poprvé sejít zítra (23. října).

„Měli bychom jít do vyjednávání se vztyčenou hlavou, vypjatou hrudí, s optimismem a neměli bychom si hrát na někoho, kdo se za něco omlouvá,“ řekl EurActivu v dnešním rozhovoru bývalý premiér spolkové země Braniborsko a někdejší předseda SPD Matthias Platzeck.

SPD se umístila s 26 % hlasů ve spolkových volbách, které suverénně ovládla CDU/CSU (42 %), druhá. V poslaneckých lavicích zasedne také krajně levicová Levice (8,6 %) a Zelení (8,4 %). Neúspěch naopak zaznamenala liberální FDP, která se do Bundestagu poprvé od roku 1949 nedostala (EurActiv 23.9.2013).

Přestože si němečtí socialisté oproti posledním volbám polepšili o 3 procentní body, oproti roku 1998, kdy výsledek přesahoval 40 %, se jedná o propad. Jako vykřičník navíc může sloužit fakt, že vůbec nejhoršího poválečného výsledku dosáhla strana právě po čtyřleté účasti ve velké koalici s CDU/CSU  v letech 2005-2009. Tehdy strana ztratila za pouhé čtyři roky 11 procentních bodů.

„Vidina, že budeme další čtyři roky opět dobře pracovat, a nakonec z toho nebude žádné ovoce, je bohužel velmi reálná. Na druhou stranu si ale nemůžeme dovolit nechat nejsilnější evropskou ekonomiku s 80 miliony obyvatel bez vlády,“ řekl redakci Platzeck.

Má SPD ještě svoje témata?

Akademici se shodují na tom, že jedním z hlavních důvodů, proč SPD ubývají hlasy, je postupný úbytek výhradně sociálně-demokratických témat.

„Kancléřka Merkelová posunula CDU daleko doleva a přebírá programové body ostatních stran, jakmile se ukáží jako přitažlivé. Pro SPD tak na programovém poli nezbývá moc místa,“ sdělil například redakci Vladimír Handl, výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů.

Podle Jakuba Eberleho, analytika Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), je problémem SPD její nevyjasněný vztah k modernizačnímu balíčku Agenda 2010 bývalého předsedy socialistů Gerharda Schrödera. Ten obsahoval například škrty v sociálních dávkách nebo snížení daní. Opatření sice ve střednědobém horizontu pomohly nastartovat německou ekonomiku, zároveň však vedly ke stranickému rozkolu a odchodu části levicového křídla a především voličů k nově založené Levici (Die Linke).

„Nejde ani tak o staré křivdy, ale spíš o to, kam chce SPD směřovat. Jestli do politického středu, kde je dnes pevně zakotvená CDU, nebo na tradiční levici, kde už jsou Die Linke a částečně i Zelení. V důsledku tohoto rozporu nebyla SPD před volbami schopná nabídnout alternativní vládní projekt, protože spolupráci s Die Linke na vládní úrovni odmítá,“ vysvětlil redakci Eberle.

Nicméně pro vyjednávání s CDU, která zítra začnou, si SPD stanovila deset klíčových témat. „Budeme tvrdě vyjednávat, aby na konci vznikla funkční vláda. Kompromisy budou nezbytné. Nicméně strana shledává tyto body jako neoddiskutovatelné,“ uvádí deklarace SPD.

Mezi tyto body patří minimální mzda ve výši 8,50 eur za hodinu, rovné platy pro muže a ženy, větší investice do infrastruktury a vzdělání, vytvoření společné strategie pro podporu růstu a zaměstnanosti v eurozóně, daň z finančních transakcí, stejné penze pro důchodce v západní i východní části Německa nebo možnost dvojího občanství.

Chybí lídr

Odborná veřejnost dále vidí důvody současných ne příliš vysokých výsledků SPD v tom, že straně chybí výrazný lídr. Podle Handla je současný hlavní kandidát socialistů na kancléře Peer Steinbrück sice kompetentní, nicméně nejedná se o typického lídra partaje, která se stále snaží být především, „stranou zaměstnanců“.

Jak se domnívá Eberle, v čele strany se střídají pamětníci vlády Gerharda Schrödera. Právě vyvažování různých proudů pak podle něj vede k „podivným a nečitelným aranžmá“. Jedním z nich je například současná situace, kdy předseda strany Sigmar Gabriel není kandidátem na kancléře.

„To by byl samozřejmě problém sám o sobě, v kombinaci s extrémně silným konkurentem, jakým je Merkelová, je to ale doslova smrtící,“ dodává Eberle.