Uprchlická krize: Státy EU kvůli nejednotnosti stále tápou

zdroj: shutterstock.com; autor: 360b

Zatímco imigrační krize Evropu zasahuje se stále větší razancí, mezi členskými státy Unie sílí kvůli odlišným pohledům na věc nejednotnost. Je proto velmi složité dosáhnout společného postupu a situaci účinně řešit. Aby EU jednala jako celek, požaduje i německá kancléřka s francouzským prezidentem, kteří o problematice jednali včera v Berlíně. Podle nich je třeba tlačit na prosazování společného azylového systému, ten však není možný bez kvót, upozorňuje odborník.

Řešení současné uprchlické krize v Evropě, největší od druhé světové války, vyžaduje koordinovaný postup všech členů unijní osmadvacítky. Po včerejším jednání to uvedli německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident François Hollande. Azylové právo proto podle nich musí být společné pro všechny členské státy EU.

„V Evropě sice máme společné azylové právo, ale v současnosti není prosazováno,“ řekla novinářům Merkelová. Německo a Francie podle jejích slov očekávají, že všechny státy unie začnou toto právo uplatňovat. Konkrétně se jedná například o registraci uprchlíků, minimální standardy pro jejich ubytování a zajištění zdravotní péče.

„Zatím jsme u obecných deklarací, že Evropa jednotný azylový systém potřebuje.“

Základem skutečně jednotného evropského azylového systému jsou povinné kvóty, proti kterým se však Francie stavěla skepticky, tvrdí analytik think-tanku Evropské hodnoty Radko Hokovský.

„Merkelová se proto snaží s Hollandem vyjednat, za jakých podmínek Francie tento systém podpoří. Zatím jsme u obecných deklarací, že Evropa jednotný systém potřebuje,“ zhodnotil včerejší schůzku.

Problémové státy střední a východní Evropy

Prosadit návrh Merkelové a Hollanda však nebude kvůli nejednotnosti Unie snadné.

„S ohledem na postoje vlád a veřejné mínění v řadě zemí je jednotný azylový systém založený na povinných kvótách zatím nerealistický, protože s ním zejména země střední Evropy, ale i některé další, nebudou souhlasit,“ řekl redakci Hokovský.

Proti kvótám se dlouhodobě staví nejen státy Visegrádské skupiny, ale také Velká Británie. Členské země Unie jsou proto kvůli otázce povinnosti a dobrovolnosti přijímat běžence rozděleny do dvou táborů. Státy odmítající kvóty dnes kritizoval rakouský kancléř Werner Faymann.

„Mluvíme o krizi v jednotném čísle, ale téměř každý stát či region EU se nachází v odlišné situaci.“

„Země jako Česká republika, ale i další, Polsko, baltské země, nechtějí závazné kvóty. A to je třeba kritizovat, protože bez těchto závazných kvót se nepohneme dál,“ řekl v pořadu Morgenjournal rozhlasové stanice Ö1. Kámen úrazu proto podle něj neleží v Evropské komisi, ale ve státech střední a východní Evropy.

Český ministr vnitra Milan Chovanec na svém twitterovém účtu dnes odpoledne potvrdil, že na kvóty Česko nepřistoupí. „Povinné kvóty jsme odmítali, odmítáme a budeme odmítat. Nic neřeší!“

Každý stát má jiný pohled

Nejednotnost Evropské unie jako celku se projevuje i četnými bilaterálními schůzkami mezi jednotlivými státy Unie, ať už jde o schůzku ministrů vnitra Británie a Francie, kteří minulý týden jednali o situaci ve francouzském přístavu Calais, páteční setkání českého ministra zahraničí s jeho rakouským protějškem, nebo včerejší rozhovor Merkelové s Hollandem.

Podle Hokovského EU nepostupuje jednotně, protože každá členská země má pohled na dnešní imigrační krizi odlišnou. „Mluvíme o krizi v jednotném čísle, ale téměř každý stát či region EU se nachází v odlišné situaci, čelí specifickým problémům a veřejný a politický diskurz má osobitou povahu,“ říká analytik.

V EU totiž existuje řada států, které si své zájmy v rámci imigrační krize definují odlišně a často protichůdně, proto je podle něj velmi těžké dojít k nějakému společnému postupu. Například Německo, které jako primární cílová země v letošním roce očekává na 800 tisíc běženců, nejvíce tlačí na společné evropské řešení. Díky němu by část žadatelů směřujících do Německa získala azyl v jiných státech. Ty se tomu však budou pravděpodobně bránit.

„Proto také selhala snaha o přijetí povinných kvót navržených Komisí, a proto se nepodařilo dohodnout na rozdělení žadatelů o azyl ani dobrovolně,“ říká k nejednotnému postoji evropských států Hokovský.

Fyzické přesuny azylantů z Řecka a Itálie začnou v říjnu

Evropští ministři vnitra se 20. července nedokázali shodnout na přerozdělení 40 tisíc uprchlíků převážně ze Sýrie a Eritrey, kteří se dostali do Itálie a Řecka přes Středozemní moře. Země jako Španělsko, Polsko nebo Slovensko totiž nenabídly takový počet, jaký se od nich očekával.

Slovensko minulý týden nabídlo místo pro 200 běženců, avšak pouze křesťanského vyznání. Za to se na zemi snesla vlna kritiky ze strany generálního tajemníka Rady Evropy, ale i zahraničních médií.

Jaká jsou další možná opatření?

Německá kancléřka se s francouzským prezidentem kromě společného azylového práva shodla také na dalších řešeních. Mezi ně například patří vytvoření celoevropského seznamu „bezpečných“ zemí“, kde lidem nehrozí pronásledování nebo smrt. To by mělo Unii pomoct rychleji rozhodovat o udělování azylu pouze pro ty, kteří jsou ve své zemi skutečně ohroženi na životě.

Návrh, jak řešit uprchlickou krizi, také obsahuje požadavek, aby ještě letos začala v Itálii a Řecku fungovat střediska určená k registraci běženců, která mají být provozována Evropskou unií jako celkem.

François Hollande také vyzval k posílení spolupráce EU se zeměmi, které sousedí se státy, odkud běženci prchají před válečnými konflikty.

„Musíme tyto země podporovat. Mám na mysli Libanon, Jordánsko, Turecko nebo země Afrického rohu. Tak můžeme přispět k tomu, že lidé nebudou prchat až do Evropy,“ uvedl Hollande.

Právě poskytnutí pomoci zemím, kde se nachází nejvyšší počet vysídlených osob, jako je Jordánsko nebo Turecko, od počátku prosazuje česká vláda v čele s Bohuslavem Sobotkou.

Autor: Eliška Kubátová