Unie chce plyn z Iráku, nebude to ale mít lehké

Zdroj: WikimediaCommons.org; Autor: Glen Dillon.

Zástupci Evropské unie včera s iráckými představiteli podepsali memorandum o porozumění v energetice, které by sedmadvacítce mělo do budoucna zajistit dostatek zemního plynu pro plánovaný plynovod Nabucco, jenž má zpočátku čerpat především z Ázerbájdžánu.

„Irák je pro unijní energetickou bezpečnost zásadní. Už nyní je klíčovým dodavatelem ropy a může se stát také klíčovým dodavatelem zemního plynu pro Jižní koridor (jeho páteří je plynovod Nabucco, pozn. red.),“ uvedl včera při podpisu memoranda s názvem „Strategické energetické partnerství“ v Bagdádu komisař pro energetiku Andris Piebalgs.

To je pravda, ale jak připomněl (pro server neurope.eu) komisařův mluvčí Ferran Tarradellas Espuny, memorandum o porozumění je pouze rámcovou dohodou, z níž nevyplývá, že Irák bude dodávat zemní plyn pro Nabucco (základní údaje o tomto projektu zde). Jedná se o podobnou smlouvu, kterou Unie už uzavřela i s řadou dalších států důležitých pro unijní energetickou bezpečnost.

Co konkrétně obsahuje? Zabývá se komplexní strategií pro rozvoj irácké energetiky – vhodným nastavením regulací a institucí a speciálně pak využím obnovitelných zdrojů energie a vybudováním fungující infrastruktury. Pokud jde o spolupráci s Unií, vypočítává smlouva potenciální zdroje zemního plynu v Iráku a možné transportní cesty do Evropy a definuje priority vzájemné spolupráce v energetice na léta 2010 až 2015.

Jak známo, pro plynovod Nabucco se počítá s přísunem zemního plynu z Ázerbájdžánu, nicméně pro naplnění jeho plné kapacity (má postupně narůstat až na 31 miliard kubíků za rok) je nezbytné zajistit další zdroje. Pokud se totiž podíváme na tabulku zemí podle jejich zásob zemního plynu (v aj zde), najdeme Ázerbájdžán až na 27. místě, zatímco Irák uzavírá první desítku (tyto statistiky je samozřejmě nutné brát s rezervou – většina zemí své zásoby nadhodnocuje).

Podle mluvčího Komise Unie věří, že pro Nabucco ještě před jeho spuštěním (nejdříve v roce 2015) získá 10 až 12 miliard kubíků zemního plynu z Ázerbájdžánu a 5 až 10 miliard kubíků ze severního Iráku (jedná se o roční objemy).

Například podle českého velvyslance pro energetickou bezpečnost Václava Bartušky ale nebude možné zajistit dostatek zemního plynu pro Nabucco bez země, která ho měla zásobovat především, tedy bez Íránu, jenž kontroluje druhé největší zásoby této suroviny na světě. „Írán je asi jedinou zemí, která Evropu může aspoň částečně vymanit ze závislosti na Rusku, jež má největší zásoby zemního plynu,“ řekl v rozhovoru pro EurActiv Bartuška s tím, že „ostatní zdroje jsou dost marginální“.

Navíc i souboj o tyto dle Bartušky „marginální“ zdroje se přiostřuje. V prosinci 2009 do hry rázným způsobem vstoupila Čína, která zprovoznila nový plynovod z Turkmenistánu (12. největší zásoby plynu na světě), přičemž Číňané už v roce 2006 podepsali s Turkmény dohodu o dodávkách plynu na dalších 30 let.

Hlavním konkurentem Nabucca však samozřejmě zůstává ruský projekt South Stream, který víceméně kopíruje jeho trasu, a do něhož se hojně zapojují také unijní energetičtí giganti: italská Eni v konsorciu South Stream drží poloviční podíl a francouzská EdF svou účast potvrdila loni v listopadu (EurActiv 1.12.2009).

Minulou sobotu navíc ruský vicepremiér Viktor Zubkov v Berlíně prohlásil, že přípravné práce na projektu South Stream skončí letos na podzim a po té okamžitě začne výstavba plynovodu. Pokud se to vyplní, dostalo by Nabucco další ránu – například Bartuška říká, že pro dva podobné plynovody nebude dost zdrojů.