Ukrajinu ovládli extremisté: pravda, nebo mýtus?

zdroj: Shutterstock; autor: dragunov

Ovládli prostřednictvím nové vlády Ukrajinu extremističtí nacionalisté? Nebo jde spíše o výplod ruské propagandy? Radikální složky Majdanu podle odborníků nemají v novém ukrajinském vedení takový vliv, jaký se jim v černých scénářích přikládá. Přesto prý „mýtus“ o revoluci ovládané extremisty nachází živnou půdu.

Režim ruského prezidenta Vladimira Putina prozatímní ukrajinskou vládu neuznává a tvrdí, že ukrajinský parlament ovládají extrémisté a teroristé. To je také tvrzení, které podporuje argument o údajném ohrožení rusky mluvícího obyvatelstva zejména na východě a jihu Ukrajiny.

Rusko se přitom opírá o fakt, že do protestů proti režimu prezidenta Viktora Janukovyče se vedle jiných skupin zapojili i přívrženci radikální pravice, které nedokázala oficiální opozice udržet zcela pod kontrolou.

„Teprve parlamentní volby ukážou, jaký je reálný vliv radikálních složek na ukrajinské dění,“ upozorňuje Bohdan Zilynskyj z Fakulty sociálních věd UK.  

Mezi třemi hlavními stranami dosavadní opozice pak figuruje také strana Svoboda pod vedením Oleha Ťahnyboka, která bývá označována minimálně za nacionalisticky zaměřenou.

A nakonec, podle názoru části samotných Ukrajinců neprospívá ukrajinské revoluci používání hesla „Sláva Ukrajině – sláva hrdinům“. To totiž může odkazovat na působení nacionalistů na západní Ukrajině ve 20., 30. a 40. letech minulého století.

Papouškování po Rusku

„Papouškování ruských tezí“ o nedemokratických a fašistických tendencích, které reprezentuje nový ukrajinský režim, je ale podle historika Bohdana Zilynského nesmysl.

„Majdan, který lze jako celek zpětně označit za velkou občanskou koalici, reprezentoval stále více upřímnou snahu o dosažení vyšší míry demokracie, která postupně sílila, jakmile se ukázalo, že režim prezidenta Janukovyče nedokáže na své podstatě nic změnit,“ řekl redakci.

„Zavrhneme Chartu 77 proto, že byla značnou měrou utvářena komunisty nejen někdejšími?“ ptá se ukrajinista David Svoboda z ÚSTR. 

Radikální složky Majdanu podle něj pomohly dosáhnout vítězství nad Janukovyčovým režimem rychleji a v úplnější podobě, než bylo původně očekáváno. Nepřevzaly však moc a nemají rozhodující vliv, upozorňuje.

„Nová koaliční vláda musí s radikálními složkami počítat, nepochybně se jim však nehodlá podřizovat a teprve parlamentní volby ukážou, jaký je reálný vliv této politické složky na ukrajinské dění,“ zdůraznil Zilynskyj, který působí na Institutu mezinárodních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Živná půda

Podle ukrajinisty z Ústavu pro studium totalitních režimů Davida Svobody se představě o vládě pravicových extremistů na Majdanu v Evropě daří, protože namísto věcné diskuze o dědictví nacismu evropské země spíše „zaříkávají zlé síly“.   

„Nikdo si již nepokládá otázku, jak asi mohla ovládnout desetitisícové davy strana Svoboda, jejíž voličský potenciál byl povýtce protestní, a tudíž málo ‚uvědomělý‘, a jejíž politická prestiž úměrně tomu od posledních parlamentních voleb setrvale klesala,“ upozornil.

Revoluce tak podle něj rozhodně není černobílá, nebo lépe řečeno (podle vlajky ukrajinských nacionalistů) červenočerná.

České dějiny

„Proč bojovali po boku domnělých neonacistů a extremistů mimo jiné i Židé vedení izraelským občanem? Proč předseda Pravého sektoru Dmytro Jaroš, jehož podpora v předvečer prezidentských voleb činí ostatně necelá dvě procenta, šel ubezpečit izraelského velvyslance, že odmítá antisemitismus? A nakonec: proč asi proputinské eurasijské hnutí již o deset let dříve burcovalo proti ‚oranžovému nacismu‘?“ ptá se.

Pokud by měl Západ obrazu nacionalistické Ukrajiny věřit, je podle něj namístě i provokativní úvaha, zda by měla být v českých dějinách z protektorátního odboje vyřazena ilegální komunistická strana.

„Zavrhneme Chartu 77 proto, že byla značnou měrou utvářena komunisty nejen někdejšími? I to by nás mělo vést k jasnému závěru: kdo jde umírat na barikády, zasluhuje úctu, ne kádrování,“ uzavírá.

Přečtěte si také starší článek 3 mýty o situaci na Ukrajině, kterým věří Západ.

Autor: Adéla Denková