Snižte spotřebu energie, vzkazují europoslanci. Pomůže to podle nich ekonomice

cíl pro energetickou účinnost

© Shutterstock / Peshkova

Průmyslový výbor Evropského parlamentu odhlasoval důležitou směrnici o energetické účinnosti. Vedou se o ni líté boje, hlavně kvůli investicím, které budou úspory energie vyžadovat. Připravit se na to bude muset i Česko.

Europoslanci v úterý potvrdili pověst těch, kdo se snaží zvýšit evropské ambice v klimatické politice. Unijní země by podle nich měly spořit více energie. Odhlasovali to při schvalování ostře sledované směrnice o energetické účinnosti, jejíž současná verze prochází aktualizací pro období po roce 2020.

„Netvrdím, že to bude lehké, ale ve výsledku to bude pro naše hospodářství mít pozitivní dopad,“ řekl EurActivu český europoslanec Miroslav Poche (ČSSD, S&D), který se úterního hlasování v parlamentním výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) zúčastnil.

Společně s dalšími kolegy ze socialistické frakce, liberály (ALDE), zelenými a krajní levicí (GUE-NGL) podpořil závazný cíl pro zvýšení energetické účinnosti do roku 2030 o 40 %. Proti byli naopak lidovci (EPP) s konzervativci a reformisty (ECR).

Zpráva nakonec prošla po napínavém hlasování jen těsně (33 poslanců hlasovalo pro, 30 proti a dva se zdrželi).

I když se o výši cíle vede největší mediální bitva, ve skutečnosti tolik důležitá není.

Oponenti přitom poukazovali hlavně na vysoké částky peněz, které budou k dosažení cíle potřeba. Jen pro Česko se potřebné investice v příštím desetiletí odhadují na stovky miliard korun. „Na druhou stranu bychom měli vnímat skutečnost, že tyto investice přispějí k rozvoji naší ekonomiky. V této oblasti vznikají nové firmy a nová pracovní místa. Investice také podpoří inovace,“ říká Poche.

Prozatím šlo pouze o hlasování odpovědného výboru a výsledek bude muset v lednu 2018 potvrdit plénum Evropského parlamentu. Zainteresovaný výbor pro životní prostředí (ENVI) už ale 40% cíl podpořil v září a také Parlament jako celek už v minulosti toto číslo nezávazně podpořil.

Europoslance ale ještě stejně čeká střet se členskými zeměmi sdruženými v Radě EU, které o směrnici hlasovaly už v létě. Shodly se na nezávazném cíli ve výši 30 %. Konečný výsledek tedy bude znám až po takzvaném trialogu, tedy trojstranných vyjednáváních Rady, Parlamentu a Komise, která legislativu navrhuje.

Házení čísly

I když se o výši cíle vede největší mediální bitva, ve skutečnosti tak moc důležitá není. Jednak je to kvůli způsobu, jakým se vůbec cíl vypočítává. Vychází se totiž z deset let starého scénáře, který původně počítal s rostoucí spotřebou energie v EU. Ta ale ve skutečnosti klesá.

„Je důležité vidět, jak se cíl tvoří a zbytečně nevytvářet paniku,“ říká k tomu Petr Holub, který šéfuje asociaci Šance pro budovy sdružující firmy z oblasti úsporného stavebnictví. „Celkový cíl pro rok 2030 je vždy vztažen k rychle rostoucímu referenčnímu scénáři z roku 2007. Již nyní má Česká republika spotřebu na úrovni 30% cíle,“ dodává.

Podstatu cíle pro energetickou účinnost vysvětluje naše infografika >>>>

Komise navíc navrhla cíl jako nezávazný a jak už bylo zmíněno, členské země se budou snažit, aby to tak zůstalo. Následně se počítá s tím, že státy budou vytvářet individuální klimaticko-energetické plány, kde si každý z nich nastaví cíl podle svých možností.

Podstata směrnice

V konečném znění směrnice ale bude podstatný článek 7, který má podle návrhu Komise zavazovat každý stát ke každoroční úspoře 1,5 % spotřebované energie z průměru let 2016, 2017 a 2018.

Právě tato část legislativy bude tlačit na to, aby se investovalo do zateplování domů, výměny osvětlení, zlepšování výrobních procesů v podnicích a dalších opatření a aby k úsporám nedocházelo jen „samovolně“, například vlivem hospodářského poklesu.

Právě článek 7 má tlačit na to, aby se investovalo do zateplování domů, výměny osvětlení, zlepšování výrobních procesů v podnicích a dalších opatření.

Pro Česko to mezi lety 2021 až 2030 bude znamenat závazek k úspoře asi 73,5 petajoulu (PJ). Ve své studii pro Svaz průmyslu a dopravy (SPČR) to nedávno uvedla poradenská společnost Enviros.

„Pro energeticky úsporné stavebnictví je důležité, že výsledek hlasování zachovává článek 7 v podobě, která bude de facto znamenat stejný roční závazek úspor energie, jako máme dnes, tedy 6 až 7 PJ,“ komentuje to Holub. „To vytváří předvídatelné prostředí a zamezí riziku zmařených investic do výrobních kapacit nebo vyškolení zaměstnanců,“ dodává.

Kde vzít peníze

Podle Holuba by bylo možné celý závazek splnit jen prostřednictvím úspor v budovách. „Stát ale bude muset lépe koordinovat programy podpory, snížit jejich administrativní náročnost a poskytnout asistenci při přípravě projektů,“ dodává.

Tento směr se zamlouvá i Pochemu. „Je tu stále obrovský prostor pro zlepšení například ve snižování spotřeby budov. Už se sice hodně udělalo například v programu Zelená úsporám. Nicméně prostor pro další úspory zde stále je,“ říká. „Vyšší cíl také přispěje k většímu uplatnění chytrých řešení, o kterých se i u nás hodně hovoří, ale zatím jsme v této oblasti ještě stále na začátku,“ myslí si Poche.

Průmyslové firmy poukazují na to, že i ony ještě mají pro úspory energie prostor. Velký potenciál nabízejí hlavně energeticky náročná odvětví.

Holub: Je potřeba hledat způsoby nedotační podpory finančními nástroji.

Neznamená to ale, že podniky budou do úspor investovat automaticky. „V ocelářství nebo hutnictví se už ekonomicky nejzajímavější investice provedly. Nejlepší třešničky už se vyzobaly a každá další investice už je pro podniky dražší,“ vysvětlil při představování studie Envirosu ředitel sekce hospodářské politiky SPČR Bohuslav Čížek.

I firmy proto po státu žádají, aby se připravil na to, že úspory budou vyžadovat také pomoc z veřejných peněz.

Čtěte také: Češi i jejich firmy mohou za energie šetřit víc. Stát by ale musel být chytřejší >>>>

„Je také potřeba hledat způsoby nedotační podpory finančními nástroji,“ říká Holub. Po roce 20201 už totiž Česko pravděpodobně nebude mít k dispozici dotace z evropských peněz v podobě, jak je známe dnes. Větší důraz se proto bude klást právě na návratné finanční nástroje, jako jsou například zvýhodněné půjčky.

„Ty musí přinést větší páku na soukromé investice,“ dodává Holub. „České programy na jednu vynaloženou korunu vybudí 3 koruny celkové investice, v Německu je tento podíl 1 ku 18,“ říká.