Český kandidát do nové Evropské komise a dosavadní ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) nakonec dostane od Ursuly von der Leyen na starosti portfolio nazvané Mezinárodní partnerství. Vláda to považuje za „splnění úkolu“, opozice za selhání. Co říkají experti?
Přestože šlo o jednu z nejočekávanějších zářijových událostí, ještě v pondělí večer nebylo jisté, jestli k představení nového kolegia komisařů skutečně dojde. Zatímco Slovinsko svou kandidátku Martu Kos stále ani neschválilo, Francie na poslední chvíli svého staronového komisaře Thierry Bretona směnila za „přijatelnějšího“ Stéphanéa Séjourného.
V tomto kontextu se mluví o tom, že šéfka Komise von der Leyen zatlačila na francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, aby Bretona stáhl, a to výměnou za vlivnější portfolio v novém kabinetu.
„Je to obrovská věc. Je to stará dobrá hra o moc,“ komentoval Bretonovo vyšachování z Komise pro vlivný server Politico jeden z vysokých představitelů Evropské lidové strany (EPP), do které von der Leyen patří.
„Nevzpomínám si na jiného předsedu Komise, který by dokázal přetlačit francouzského prezidenta,“ uvedl pro Financial Times nejmenovaný unijní diplomat.
Staronová předsedkyně Evropské komise nakonec zvládla obojí – zbavit se neoblíbeného Bretona, se kterým měla spory, a v úterý dopoledne představit svůj zbrusu nový tým.
Překvapení ale nekončila, právě naopak. Své o tom ví Česká republika. Přestože se spekulovalo o tom, že český kandidát Jozef Síkela získá agendu energetiky nebo obchodu, nakonec půjde o portfolio s názvem Mezinárodní partnerství.
„Když si prostudujete zadání, z mého pohledu je to pro Českou republiku velmi atraktivní portfolio. Máme to, co jsme chtěli: největší generální ředitelství v rámci celé Komise a významný rozpočet, jak pro samotného komisaře, tak pro generální ředitelství, tak i pro projekty, které pod komisaře spadají. Z mého pohledu nejsilnější portfolio, které Česká republika dosud měla,“ komentoval svou novou roli sám Síkela.
Síkelovo portfolio bude podle mluvčí Stálého zastoupení ČR v Bruselu kombinovat práci na posílení konkurenceschopnosti a nezávislosti EU, ale také digitální a zelené tranzici. Na starost by zároveň mělo mít investiční program Global Gateway, který usiluje o mobilizování až 300 miliard eur na investice ve světě.
Podle některých kritických hlasů by však výsledná výše rozpočtu nemusela této cílové částky dosáhnout, a to ani zdaleka.
Velký úspěch i propadák
Při hodnocení vyjednaného portfolia pro Síkelu se europoslanci nepřekvapivě rozdělují mezi ty z vládního tábora a ty z toho opozičního. Pro tu první skupinu je to buď nejlepší portfolio, které Česko kdy v historii mělo, nebo na něm alespoň vidí řadu pozitiv. Pro opoziční politiky se jedná o selhání vlády nebo slabé portfolio bez reálného vlivu.
Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL, EPP) patří do té první skupiny. „Je to velmi silné portfolio a myslím si, že většina lidí vůbec nechápe, co on (Jozef Síkela) dostal,“ uvedl na dotaz redakce.
„Dostal pod sebe všechny smlouvy – to znamená vyjednávání ohledně bezpečnosti, všech ekonomických smluv, diplomatických věcí. Má pod sebou velmi silné DG (generální ředitelství Evropské komise), má tam opravdu zajímavé projekty,“ řekl lidovecký politik.
„Byl to obrovský úspěch Petra Fialy při vyjednávání,“ dodal Zdechovský.
Naopak nezařazený europoslanec Ondřej Dostál, zvolený za koalici Stačilo, Síkelovou pozici tak růžově nevidí. „Jde o portfolio slabší než zmiňovaná portfolia průmyslu či obchodu. Je to záležitost v podstatě rozvojové pomoci, která by pro Česko mohla být prospěšná pouze tehdy, pokud by se pan Síkela soustředil velmi pragmaticky na ekonomickou diplomacii,“ komentoval pro redakci.
Například Ondřej Krutílek (ODS, ECR) si myslí, že se toto portfolio dá považovat za ekonomické, a tedy vláda splnila svůj slib. „Česká vláda si dala za cíl, že po deseti letech budeme mít ekonomické portfolio, a toto portfolio nepochybně ekonomické je. Takže z tohoto hlediska je to úspěch,“ řekl.
Podle Krutílka je úspěch také aktuální nastavení rozvojového portfolia v porovnání s jeho podobou v minulosti.
„Toto portfolio je šířeji definované, i ve smyslu bezpečnostním a ekonomickém. Zároveň vidím velkou naději v tom, že komisař Síkela, pakliže projde celým procesem a Komise bude jako celek schválena, může sehrát pozitivní roli v tom, že bude díky svému portfoliu brojit proti kolonizaci zbytku světa ze strany Ruska a Číny. Mám tím namysli třeba Afriku,“ dodal na dotaz redakce.
Podle šéfky europoslanců ANO Kláry Dostálové se naopak jedná o zklamání. „Budeme teď u koalice hledat odůvodnění, proč se tomu tak stalo. Čekali jsme opravdu silné ekonomické portfolio typu energetika nebo obchod. Když se na to podíváme čistě pragmaticky, tak o bývalé komisařce (která měla toto portfolio na starosti) z Finska nikdo nikdy neslyšel,“ řekla Dostálová pro redakci Euractiv.cz.
Program Global Gateway podle ní sice může být zajímavý, ale Síkela prý i přes vedení velkého generálního ředitelství s velkým rozpočtem bude sehrávat pouze roli jakéhosi „správce“. Konkrétní zásadní projekty podle ní povedou komisaři odpovědní za dílčí oblasti.
Problém vidí i v tom, že Síkela s rozvojovou spoluprací nemá zkušenosti.
Síkelovu a tedy i českou účast na rozvojové spolupráci naopak vidí pozitivně europoslanec Ondřej Kolář (TOP09/EPP). „Česká republika má jednu z nejvýznamnějších evropských organizací, která se věnuje humanitární pomoci a rozvojové spolupráci – to je Člověk v tísni,“ připomněl Kolář.
„Neřekl bych proto, že jde o něco, co nám je cizí nebo kde nejsme pevní v kramflecích,“ řekl a dodal, že důležité bude také to, jak se Síkela své role nyní zhostí.
Zaměření na rozvojovou spolupráci vyzdvihla i Danuše Nerudová (STAN, EPP). „Patřím k lidem, kteří vždy zdůrazňovali důležitost rozvojových agend. Zdůrazňovala jsem taky to, že když už země je úspěšná a dostane se do určitého bodu, tak už má nějakou odpovědnost a musí pomáhat ostatním. Z tohoto pohledu bychom měli ocenit to, že rozvojová agenda bude na spotlightu a budeme v ní nějakou roli hrát,“ řekla redakci.
„Myslím si, že Jozef Síkela je typ politika, který tam může odvést výbornou práci,“ doplnil ji její kolega ze strany Jan Farský. K dobru podle Farského bude Síkelovi i fakt, že má zkušenosti z korporátního světa, protože nová role bude „tak trochu“ o investicích. Jedním z výsledků Síkelovy práce by se tak podle Farského mohla stát například finanční motivace afrických států, aby samy snižovaly vlny migrantů mířících do Evropy.
Naopak Kateřina Konečná (KSČM, nezařazená) vidí v Síkelově portfoliu velké problémy. „Jde o zcela nepřekvapivý poliček do tváře České republiky. Evidentně se někdo v Komisi podíval na četné ,úspěchy‘ pana ministra doma, zhrozil se a řekl: ,takhle kluci teda ne’. Absolutně netuším, jak toto hodlá vláda hrát a docela se na to těším. Mimochodem je to opět portfolio bez reálného vlivu, které ČR nijak nepomůže,“ uzavřela.
U nás rozvoj nikoho nezajímá, hodnotí expert
Výpovědní hodnota politických komentářů ale má svoje limity. Redakce proto oslovila i experty.
Na otázku, kam by se při dělení na vítěze a poražené řadil Jozef Síkela, odpověděl jeden z nich spíše kriticky. „Pokud bychom dělili na černou a bílou, tak by to byla spíš černá,“ komentoval pro redakci Jan Kovář z Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV).
Přestože podle Kováře rozhodně nelze portfolia v Komisi hodnotit pouze jako „dobrá“ či „špatná“, ve srovnání s cíli, které si Česko dávalo – tedy získat jedno z těch nejsilnějších portfolií vůbec – nelze podle něj zdaleka hovořit o výhře.
Ilustruje to podle něj například výše financí, které Česko dosud investovalo do rozvojové pomoci. Právě tu má mít teď Síkela na starost.
„Tady rozvoj nikoho nezajímá. Když se podíváte na hodnoty naší oficiální rozvojové pomoci jako ODA (oficiální rozvojové pomoci), tak máme jeden z nejnižších cílů. A to i regionálně,“ popsal.
„Rozvojová agenda pro Česko není úplně přirozená volba,“ souhlasil další oslovený expert Filip Křenek z institutu EUROPEUM. Jedná se o sdílenou agendu EU a členských států, kde ovšem podle něj podstatně významnější roli hrají větší země.
A co bude mít tedy Jozef Síkela na starost? „Primárně půjde o rozvoj vztahů s regiony v Africe, Latinské Americe a Indo-Pacifiku, které jsou bohaté na kritické suroviny,“ vysvětlil Křenek.
Hlavním nástrojem přitom bude právě zmíněná evropská iniciativa Global Gateway. Ta má za úkol šířit evropské investice po celém světě a konkurovat tak čínskému projektu Nové Hedvábné stezky. „Právě tímto programem si Čína snaží naklonit země tzv. globálního jihu pod příslibem masivních investic do rozvoje infrastruktury,“ vysvětlil Křenek.
Evropa podle něj v současnosti může těžit z toho, že se investice z čínského programu zadrhávají. „Pokud však chce nabídnout životaschopnou alternativu, musí být evropský program Global Gateway pro partnery z třetích zemí dostatečně lákavý,“ uvažoval.
„Stejně tak koordinace mezi jednotlivými státy dlouhodobě nefunguje příliš dobře,“ dodal Kovář. Země často volí jako „první cestu“ vlastní, národní rozvojové programy, a ty společné unijní pro ně jsou až sekundární. Budování strategické autonomie sice může být do jisté míry argumentem, proč je toto portfolio silnější než jiné – ovšem jen do jisté míry, hodnotil Kovář.
Francie možná Česku zavřela dveře k obchodnímu portfoliu
Přestože již několikrát stihl zaznít argument o velikosti úřadu, který by měl Jozef Síkela na starosti, podle expertů jde o neúměrný optimismus.
„Generální ředitelství pro mezinárodní partnerství, které by měl mít Síkela na starost, je s třemi tisíci zaměstnanci vůbec největším v Komisi. Oproti rozvojovým agenturám největších členských států, jako je například německá GIZ (Německá agentura pro mezinárodní spolupráci) s 25 tisíci zaměstnanci, je to však trpaslík,“ popsal Křenek.
V tomto ohledu samozřejmě kromě aparátu a přidělené agendy závisí i na „průbojnosti“ samotného komisaře a na jeho schopnostech se mezi kolegy prosadit.
Síkela se podle Křenka během českého předsednictví Rady EU zapsal zejména svou schopností dotáhnout ke kompromisu členské státy EU. „Dostane tak příležitost ukázat, zda tuhle schopnost dokáže účinně extrapolovat při jednání s partnery ze třetích zemí,“ uvažoval analytik.
Jako člen Komise se také nyní bude moci vyjadřovat k tématům týkajícím se vnitřního trhu EU – ať už v oblasti energetiky či financí, kde je tematicky více doma. „Je však otázka, zda mu na to bude zbývat dostatek kapacity s ohledem na závazky mimo Evropu,“ hodnotil expert.
Na otázku, proč Síkelu v jedné z pozic, na které si Česko údajně myslelo, tedy obchod, nakonec nahradil slovenský kandidát za SMER Maroš Šefčovič, odpověděl Křenek následovně.
„Z mého pohledu je výměna Síkely za Maroše Šefčoviče poněkud překvapivá. Je otázka, jakou roli v tom sehrála na poslední chvíli právě francouzská výměna. Protože Francouzi dlouhodobě bojují proti dohodě EU se státy Latinské Ameriky, čili s Mercosurem,“ komentoval analytik s tím, že právě tuto dohodu se Česko snažilo dříve prosadit.
„Je dost možné, že Francie nechtěla na pozici komisaře pro obchod někoho, kdo zastupuje přímo tento myšlenkový proud. A chtěla třeba někoho, kdo se v této problematice tolik nevyjadřuje nebo neorientuje,“ dodal. Von der Leyen se tak od Francouzů mohla nechat přesvědčit, aby Česku agendu obchodu nedávala.
Nedostatek smysluplných agend
Pokud jde o hodnocení navrženého složení Komise jako celku, Kovář upozornil především na podle něj příliš vysoký počet postů komisařů, mezi které jednoduše není možné rozdělit omezený počet významných agend.
„V první řadě se ukazuje, že 26 portfolií je moc. Takže vždycky tam budou někteří zklamaní,“ popsal Kovář. Přestože to podle něj nemusí být zprvu zcela zřejmé, v současné Komisi figurují portfolia, která na ministerskou úroveň v podstatě nepatří.
„Jinak je tam spoustu věcí, které dávají z mnoha pohledů smysl. Ať už to třeba o obranu udělenou Litvě nebo portfolio věnované technologické suverenitě, bezpečnosti a demokracii pro Finsko, nebo silné portfolio pro Maroše Šefčoviče,“ komentoval Kovář.
Co se týče vnitřního členění, v současném sestavení Komise se ukazuje, že se podařilo najít balanc napříč politickým spektrem. „Jsou tam nějací vítězové, nějací poražení. To bylo jasné od začátku – a ukazuje to dlouhodobé vyjednávání a hledání shody napříč politickými frakcemi,“ zhodnotil Kovář.
„V tomhle ohledu si také obecně myslím, že vyjednávání ukazuje silnější pozici von der Leyen v rámci Komise, ale i její silnou vyjednávací pozici napříč celou sedmadvacítkou,“ dodal Kovář.
I tak ale v Komisi, zdá se, figurují další silné politické osobnosti. „Za všechny bych zmínil Teresu Riberu (agenda čistá, spravedlivá a konkurenceschopná tranzice, pozn. red.) nebo estonskou kandidátku Kaju Kallas (zahraniční vztahy a bezpečnostní politika), případně francouzského kandidáta Séjourného (prosperita a průmyslová strategie). Ten myslím, že se bude profilovat jako poměrně nezávislý v rámci Komise,“ myslí si Křenek.
Kandidáti ale nemají nic jisté, už brzy je čeká „grilování“ v Evropském parlamentu, kde musí dokázat, že na svůj nový post mají. Teprve potom se může nová Komise chopit úřadu.
