Senát: V otázkách EU je třeba větší spolupráce legislativců s vládou

Bývalý předseda EP Jerzy Buzek na návštěvě českého Senátu s předsedou horní komory Milanem Štěchem; zdroj: EP

Česká republika bývá někdy kritizována za to, že není schopná dostatečně prosazovat své názory a postoje na evropské půdě. Pozice země by měla být ovlivňována stanovisky jak vlády, tak obou komor Parlamentu. Podle senátorů, které EurActiv oslovil, by celou situaci zlepšilo, pokud by mezi těmito třemi orgány fungovala lepší spolupráce, a země se tak prezentovala jednotným postojem, který by se snažila prosadit.

Česká republika může své pozice k evropským otázkám uplatňovat několika způsoby. Jedním z nich je reakce a postoj vlády a jejích zástupců na jednání evropských orgánů EU. Vyjádřit svá stanoviska mohou také obě komory Parlamentu.

V současné situaci, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěná, a několik týdnů tak již neexistuje Výbor pro Evropské záležitosti (VEZ), může z Česka zaznívat hlas pouze jedné parlamentní komory – Senátu. Jak se ale shodli analytici v jednom z předešlých článků EurActivu, horní komora nemá pro ovlivnění české politiky vůči EU dostatečné prostředky a chybějí jí silné osobnosti.

Senát má stejně jako Sněmovna v době svého fungování několik možností, jakými se podílí na unijním rozhodování. Jedna linka vede opět přes vládu, která je podle Ústavy i evropského práva částečně stanovisky parlamentních komor vůči rozhodnutím na evropské úrovni vázána.

„Ideální by bylo, pakliže by vláda, Senát i Poslanecká sněmovna svoje postoje a stanoviska koordinovaly a snažily se o jejich sblížení. V tom je ale jeden z problémů,“ řekl EurActivu Miroslav Krejča, předseda senátního Výboru pro záležitosti Evropské unie (bezpartijní).

S tím souhlasí také místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková (ČSSD). „Jestliže každý říká něco jiného, jak tomu bylo za Topolánkovy a Nečasovy vlády, a ještě k tomu ve vládě prosazuje jiné stanovisko ministerstvo zahraničí a něco jiného Úřad vlády, tedy pokud Česko jedná v modelu ‘nevím, co chci, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu‘, tedy jako puberťák, nikdo nás nebral vážně,“ sdělila redakci a dodala, že věří, že to se po příštích volbách změní.

Jednotná pozice

Podle Krejči lze nalézt řadu oblastí, které lze zlepšit tak, aby bylo prosazování českých zájmů na půdě Evropy efektivnější. „Já osobně bych uvítal, kdyby vláda, tedy vládní evropský výbor, včas avizovala, které z evropských tisků považuje za nejdůležitější, aby jej mohly vybrat v reálném čase k projednání i parlamentní komory. Zčásti to funguje, ale zcela neformálně na základě spíše osobních vazeb a kontaktů,“ tvrdí.

Další rezervu pak vidí v koordinaci evropských výborů obou parlamentních komor, tedy senátního Výboru pro záležitosti Evropské unie (VEU) a sněmovního Výboru pro evropské záležitosti (VEZ).

„K tomu prakticky nedochází a jenom si navzájem přeposíláme pozvánky na svá jednání, aniž bychom se, až na několik málo vzácných výjimek, těchto jednání partnerských výborů účastnili,“ dodává Krejča.

Podle Gajdůškové je důležité, že pokud chce Česká republika něco prosadit, musí mít svou jasnou pozici a hledat spojence, kteří tuto pozici jsou ochotni sdílet nebo alespoň podpořit. To se ale podle ní nedaří, a Česko proto ztratilo důvěryhodnost, kterou bude získávat zpět jen velmi těžko.

„Nikomu v Evropě nevadí, že si prosazujete svou pozici, či máte jiný názor a hájíte ho. Čemu ve vyspělých demokraciích nerozumí je, když se někdo tváří, jako že se ho projednávaná věc netýká, mlčí, ale až dojde k dohodě, teď promiňte výraz ‘hází do toho vidle‘, jak to dělaly české vlády od roku 2006,“ dodává Gajdůšková.

Vágní Komise?

Další cesta, jakou může Senát unijní záležitosti ovlivnit, vede přímo k evropským institucím. Stanovisky Senátu se může horní komora podle Lisabonské smlouvy obracet přímo na Komisi, která má jasně daná pravidla, jak se k těmto stanoviskům chovat.

Podle Gajdůškové se věnuje evropská exekutiva parlamentním stanoviskům ve dvou případech. Buď pokud se toto stanovisko významně liší od ostatních, nebo když má podobný názor větší počet zemí. Podle Lisabonské smlouvy pak Komise musí odůvodňovat nebo přehodnotit svůj postoj, pokud to vyžaduje určitý počet parlamentních komor společně.

„Kvalita reakcí Komise na usnesení Senátu se různí podle toho, které generální ředitelství Evropské komise je vypracovalo. Celkově se zvyšuje, byť velmi pomalu,“ sdělil redakci senátor a člen VEU Jaroslav Doubrava (Severočeši.cz).

Ani podle Krejči nejsou reakce Komise úplně ideální. „Jejich reakce na naše usnesení se sice nepatrně zlepšila, stále ale zůstávají značně vágní a nekonkrétní. My jim postupujeme jasně strukturované usnesení, na které oni nedokáží jasně a konkrétně zareagovat,“ dodává.

Jak uvádí Gajdůšková, Senát je v této oblasti třetí nejaktivnější komorou v rámci Evropské unie. „Sledování připravovaných rozhodnutí orgánů Evropské unie a evropské politiky vlády, debata o nich, jakož i včasné uplatnění případných námitek, jsou důležitou součástí parlamentní kontroly vykonávané Senátem. Tím spíše, že Poslanecká sněmovna věnuje těmto otázkám menší pozornost,“ doplňuje Doubrava.

Klausova výjimka, Galileo i bankovní dohled

Vliv horní komory lze podle senátorů dobře ilustrovat například na jednání kolem takzvané Klausovy výjimky, neboli Protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice. Tu česká politická reprezentace vyjednala jako podmínku pro podpis tehdejšího prezidenta Václava Klause pod Lisabonskou smlouvu (EurActiv 30.10.2009).  

Na základě usnesení Senátu i jednání s europoslanci se horní komoře nejdříve podařilo oddělit jednání o tomto dokumentu od přístupové smlouvy s Chorvatskem (EurActiv 26.10.2011). „To byla taktika Nečasovy vlády, která propojením těchto dvou naprosto rozdílných záležitostí chtěla donutit český parlament pro souhlas s ratifikací,“ domnívá se Gajdůšková.

Zástupci Senátu se účastnili také následného vyjednávání o pozice Evropského parlamentu vůči takzvané výjimce v rámci Výboru Evropského parlamentu pro ústavní záležitosti (AFCO). Po diskuzích, které trvaly několik let, nakonec Parlament v květnu tohoto roku schválil zprávu, ve které Radě přijetí výjimky nedoporučil a dodal, že ostatní členské státy by proces její ratifikace neměly zahájit do té doby, než bude ratifikace dokončena v České republice (EurActiv 22.5.2013). ČSSD, která má nyní v horní komoře většinu, protokol podpořit neplánuje. Otázkou také je, jaké složení bude mít po říjnových volbách Sněmovna.

Podle Gajdůškové se Senát dále zabýval například podporou umístění agentury Galileo na českém území. V současnosti pak usiluje o to, aby bylo prodlouženo období pro dočerpání evropských peněz o jeden rok.

Jako pozitivní příklad, kdy se Komise podrobně a věcně vyjádřila k argumentům Senátu, lze podle Doubravy uvést také reakci na usnesení Senátu o jednotném bankovním dohledu.

Autor: Anna Kuznická