Rozhovor s Danielou Drtinovou o propagandě a migraci

Daniela Drtinová

© Economia/ J.Schejbal

Daniela Drtinová začínala svou kariéru jako parlamentní zpravodajka. Celých 21 let působila v České televizi, kde ji diváci mohli vidět v pořadech Interview ČT24, Události, komentáře a od srpna 2013 také ve vlastním pořadu Interview Daniely Drtinové. Od roku 2014 Daniela Drtinová působí jako moderátorka v projektu DVTv, který spolu s Martinem Veselovským a editory Janem Rozkošným a Janem Ouředníkem založila.

V poslední době se hodně hovoří o tom, že v českém žurnalistickém prostředí působí propaganda, setkáváte se s ní?
Pouze nepřímo. Nechodím na servery, o kterých vím, že jsou čistě propagandistické, chodím na ně jen ve chvíli, kdy se připravuji na určitého hosta. Hodně poslanců mimochodem čte propagandistické weby, takže pokud ke mně jde host, o kterém vím, že třeba na Facebooku čerpá z těchto zdrojů, tak s těmito servery pracuji. Nepřímo jsem se s propagandou samozřejmě potkala v rámci témat, která v DVTv často vysíláme, jelikož tématu propagandy a ovlivňování postojů a názorů těch, kteří je chtějí slyšet a utvrzovat se v nich, se věnujeme, stejně jako „hatefree zónám“. Také děláme věci, které se týkají vnitřní propagandy, a zaměřujeme se na nenávistné projevy ve společnosti, k nimž dochází za účelem získání nějakého, třeba politického, zisku. Pro mne osobně se jedná o důležitá témata. Zabýváme se rovněž nástroji propagandy, jelikož jsou ve své podstatě velmi zajímavé. Zveme si například hosty, kteří čerpají informace z propagandistických webů, abychom v rámci veřejného zájmu odkryli, jakým způsobem tito lidé uvažují – myslím, že je velmi důležité, aby se takové informační monstrum z druhé strany rozbíjelo. Ale zároveň se v DVTv zabýváme hodně i mechanismem toho, jak jsou propagandistické nástroje používány, jakým způsobem propaganda vzniká a co je vlastně podstatou celého tohoto jevu.

Myslíte si, že je v českém prostředí rozpoznatelné, která média jsou propagandistická a která naopak ne? A dokážete to Vy sama rozlišit?
Mě překvapuje, že to někdo nerozliší, čemuž vůbec nejsem schopna porozumět. Je pravda, že kritické myšlení, kritickou analýzu používám už z podstaty svojí profese automaticky, takže to samozřejmě rozpoznám na první pohled. Když se mi něco nezdá, tak si to ověřím – hoaxy a podobně. Ale zjistila jsem, že u mnoha lidí to takhle nefunguje. Neblahým jevem současné české společnosti je to, že v Česku není moc rozvinuta kvalitní diskuse. Lidé neumějí moc diskutovat a používat koncepty, které mně přijdou v diskusi úplně přirozené, a tak se lidé, třebaže nechci paušalizovat, často rádi utvrzují ve svých postojích. Nejsou otevřeni nějakému jinému konceptu nebo názorům a zapouzdří se v tom svém původním. Nejsou ochotni být otevření směrem k nějakému pozměnění svého názoru a naopak vyhledávají servery, které jim jejich názory potvrzují. Tím pádem už potom ani nelze čekat, že by tito lidé přijímající informace z takového serveru chtěli vůbec kriticky přemýšlet, protože cílem jejich návštěvy je naopak utvrdit se v tom, co si myslí. A to je možná i nějaká psychologická rovina, protože jim to zřejmě dá nějaký pocit bezpečí, pocit jistoty – zapouzdří se v tom a je jim dobře. To si myslím, že je dnes největším problémem české společnosti, která vede alespoň nějakou debatu. Co se týče rozeznatelnosti, propagandistická média jsou rozeznatelná i z hlediska formulací, z hlediska sémantiky i tím, jak míchají fakta se zábavou, což používá, a je to můj názor, třeba Russia Today.

Myslíte si, že je vhodné tato média označovat?
Tak o těch serverech se obecně ví. Většina lidí, kteří se nějakým způsobem orientují alespoň trochu v informačním prostoru, to ví. Nevím, jak by měla být označována a kdo by je označoval. Ať s tím pracují aktivisté, ale jsem hodně citlivá na jakýkoliv druh manipulace a cenzury, a tak když se někdo pasuje do role, že by měl něco označovat, že by s tím měl pracovat ve smyslu „toto ne, na to se nedívejte, to je špatně“, tak si vždycky říkám: ,,A kdo je na tom tak, aby mohl označovat ostatní?“ Myslím, že toto je otázka každého jednotlivce, jak si s tím poradí. A pokud se chce tímto způsobem utvrzovat na propagandistických serverech, je to jeho odpovědnost, kterou si sám nese. Přikláním se k individuální odpovědnosti jako takové, ne k tomu, aby tady byl nějaký dozorce nebo cenzor nebo někdo, kdo nám řekne, co máme číst, co ne a z čeho máme čerpat informace a odkud ne.

Myslíte si, že v politickém prostředí je rozšířená propaganda?
Také jsem se na to ptala v sérii rozhovorů s politiky, kteří přiznávají, že používají různé propagandistické weby. Měla jsem tam politiky jako Stanislava Humla, Zdeňka Škromacha a Zdeňka Soukupa. Ptala jsem se jich přímo, přičemž oni bez jakýchkoli skrupulí řekli, že tyto servery používají jako zdroj informací velmi často a že je to v Poslanecké sněmovně poměrně rozšířené. Na to konto jsem se tedy ptala, zda by s ohledem na to, že jsou to zákonodárci ovlivňující životy všech občanů, neměli své informace konfrontovat s ověřováním. Ovšem ti politici, se kterými jsem o tom mluvila, se tím nijak netrápili.

O čí propagandě vlastně mluvíme?
Samozřejmě, že propaganda jde z obou stran, metody ruské a americké propagandy můžou být lehce odlišné, ta ruská vyniká svou genialitou, což nemíním jako pochvalu. Rozdíl je taky v účelu jich obou, což jsou věci, za které málokdo z nás dohlédne – za jakým účelem je vytvářena ruská propaganda, za jakým účelem ta americká. Ale nedělám si iluze, že by nefungovala z obou stran.

Vnímáte i evropskou propagandu, dá se o ní mluvit?
Já si myslím, že se o ní nedá mluvit, protože jestli něco Rusové umějí, tak je to práce s informacemi a dezinformacemi. Mám pocit, že Evropa celkově, pokud beru Evropu jako Evropskou unii, není vůbec schopná nějakým způsobem kvalifikovaně a účinně čelit ruské propagandě, natož aby byla schopná vytvářet svoji vlastní. Mám takový pocit, že bruselská byrokracie je ráda, že je ráda, a rozhodně nic takového jako evropská propaganda, která by vůbec nějakým způsobem mohla někoho zasáhnout, neexistuje. Pokud to mám říct natvrdo – neexistuje z neschopnosti. Myslím, že by evropská propaganda v podání bruselských úředníků mohla být velká legrace. Ale pozor! Existuje něco jako proevropská propaganda, která funguje možná právě proto, že není řízená Bruselem a jež též trpí silným nedostatkem sebekritiky.

V českém žurnalistickém prostředí je živým tématem migrace – někteří ji vnímají jako hrozbu, jiní jako přínos. Jak vy sama pohlížíte na to, jak je toto téma prezentováno? Označila byste současnou migraci za bezpečnostní hrozbu?
Bezpečnostní hrozba to pro mě bezpochyby je. V kontextu toho, co se děje v některých západních zemích, mi přijde naopak absolutně nepochopitelné, když někdo říká, že to bezpečnostní hrozba není. To už je vlastně pro mě propaganda naruby. Překvapuje mě taky povrchnost informací. Reportuje se o tom, co se kdy a kde stalo, ale málokdo jde po podstatě. Vloni jsem viděla dokument německé novinářky z ARD Uprchlíci, imigrace a integrace, jež si dala tu práci s návštěvou škol, kam chodí druhá či třetí generace dětí z muslimských rodin, a pouze se jich ptala na názory. Zmapovala tak, jak moc rodiny, z nichž děti pocházejí, dodržují či spíše nedodržují Ústavu, zákon nejvyšší právní síly a jakým způsobem se chovají například ke svým dcerám, sestrám apod. To pro mne bylo děsivé. U nás režisér Jiří Ovečka z ČT před lety zmapoval něco podobného. Jinak jsem ale nic takového nezaznamenala. Jde se po povrchu a s informacemi se zachází příliš technicistně. A myslím, že západní liberálové ani nejsou schopni pochopit mentalitu těch, s nimiž budou pak konfrontováni. Netvrdím, že by to v rámci integrace nemohlo fungovat po desítkách let tvrdé práce, ale vadí mi, že strkáme hlavy do písku a ve jménu politické korektnosti se mnozí o těchto věcech nechtějí ani bavit o tom, co skutečně s migrační vlnou přichází.

Jedná se o redakčně vybrané části rozhovoru. Celý text o propagandě a migraci naleznete na stránkách iSouvislosti.cz.