Reforma copyrightu: Hudební průmysl tleská, filmový je vůči návrhu opatrný

copyright

© Pixabay

V září Komise představila dlouho očekávanou reformu autorského práva EU. Balíček zastřešuje celkem pět legislativních návrhů, dotkne se proto vícero odvětví a názory na něj se v EU různí.

Koncem loňského roku Evropská komise představila návrh o přenositelnosti obsahu, díky kterému mají spotřebitelé získat právo, aby své předplacené filmy, seriály nebo hudbu mohli využívat, i když zrovna tráví čas na dovolené nebo na služební cestě.

Na takzvané nařízení o portabilitě Komise před měsícem navázala vydáním legislativního balíčku, který navrhuje reformovat autorské právo v EU. Reagovala tak na výrazný posun v oblasti digitálních technologií, který změnil způsob produkce a distribuce filmů, hudby, televizních pořadů nebo knih. Uživatelé totiž místo zakoupení fyzických nosičů čím dál častěji stahují online obsah na internetu.

„Zjednodušeně řečeno je třeba najít rovnováhu mezi právem autora na spravedlivou odměnu a snahou o vytvoření prostředí pro konzumaci autorských děl, které bude vstřícné a pokud možno nebude dávat prostor pro pirátská užití. Domnívám se, že to je také záměrem Evropské komise,“ vysvětlila na pondělní mezinárodní konferenci o online obchodu, kterou EurActiv pořádal společně se státním tajemníkem pro evropské záležitosti a koordinátorem digitální agendy Tomášem Prouzou, náměstkyně ministra kultury Petra Smolíková.

Kdo má vydělávat, tratí

Změna autorského práva je zapotřebí mimo jiné podle zástupců hudebního průmyslu. Jak na pondělní konferenci upozornila ředitelka České národní skupiny Mezinárodní federace hudebního průmyslu Petra Žikovská, vedle současných streamovacích služeb, díky kterým především mladí lidé poslouchají hudbu přes internet (například Google Play nebo Spotify), existují také služby s nelegálním obsahem.

„Tyto služby využívají online obsah k tomu, aby se obohacovaly. Jinými slovy, pokud chce dnes mladý člověk poslouchat muziku nebo se dívat na film, většinou jde na úložiště s nelegálním obsahem, kde si film nebo hudbu stáhne, což mu současný autorský zákon umožnuje,“ vysvětluje Žikovská s tím, že na tom vydělává právě majitel úložiště, ne však držitel autorských práv.

Na tuto situaci také míří návrh Evropské komise, která chce rozlišovat mezi pasivními poskytovateli služby nabízejícími pouze prostor, a těmi aktivními, kteří podněcují lidi k tomu, aby na jejich servisy nahrávali stále víc obsahu. Druhá skupina by nově neměla být vyloučena z odpovědnosti za přenášený obsah.

© Pixabay

© Pixabay

Žikovská zároveň upozorňuje na rozdíly mezi jednotlivými poskytovateli služeb. Zatímco například Spotify zaplatí roční poplatek za jednoho uživatele 18 dolarů, YouTube pouze jeden dolar.

Michal Nulíček z Národního centra pro digitální ekonomiku je však vůči srovnávání těchto typů služeb opatrný. „Podle mého je logické, že výnosy ze služeb budou trochu odlišné, protože mají jiný byznysový základ. Služby jako Spotify jsou založeny na streamování a poskytování obsahu ve vysoké kvalitě za úplatu, zatímco Youtube je služba z velké části založená na placené reklamě,“ tvrdí.

Zároveň je podle něj dobře, že se Evropská komise začala problematikou aktivních a pasivních poskytovatelů zabývat. Jak ale upozorňuje, návrh se této oblasti věnuje pouze velmi stručně, navíc způsobem založeným třeba i na pouhé optimalizaci zobrazení obsahu, který by pasivní roli přiznával velmi úzce vymezenému okruhu subjektů typu Dropbox.

Další výtka směřuje podle Nulíčka k navrhované povinnosti poskytovatelů zavést plošnou kontrolu obsahu, což je podle něj v rozporu nejen se současnou komunitární úpravou, ale i s dosavadní judikaturou Soudního dvora EU, a povede prý k extrémnímu zpřísnění fungujícího režimu „notice and take down“, ke kterému nevidí důvod. Je přesvědčen, že tyto povinnosti by mohly být likvidační pro řadu nejen menších, ale i větších poskytovatelů.

Copyright je teritoriální, internet globální

Navrhované změny se výrazným způsobem dotknou také filmového průmyslu. Jak na konferenci uvedl programový ředitel filmové distribuční společnosti CinemArt Aleš Danielis, většina evropských producentů a distributorů je vůči návrhům Komise opatrná.

Skepticky se staví především k úvaze o přeshraničním přijímání a sdílení audiovizuálních děl, které má zlepšit přístup k nabídce obsahu šířeného po internetu z jiných států.

Podobně reformu autorského práva pocítí také televizní stanice. Součástí zářijového balíčku je totiž i nařízení o televizním vysílání, které hovoří o tom, jakým způsobem se tyto služby budou nabízet.

Klíčové je, že Komise přišla s návrhem principu země původu, zaznělo také na konferenci. To znamená, že by vyrušila stávající princip exkluzivního teritoriálního licencování. Autorské právo i televizní vysílání se stále řídí podle principu teritoriality, zatímco internet je globální. Komise se proto snaží na tento paradox reagovat.

Článek vznikl u příležitosti mezinárodní konference „Jak odstranit bariéry v elektronickém obchodování a online službách v EU?“, kterou EurActiv pořádal 10. října 2016 ve spolupráci se státním tajemníkem pro evropské záležitosti a koordinátorem digitální agendy Tomášem Prouzou.