Peníze na klima? Z části jen účetní trik

Zdroj: Evropská komise.

Evropská unie sice v pátek na summitu v Bruselu přislíbila sedm miliard eur na boj proti klimatickým změnám v chudých zemích, ekologové si ovšem stěžují, že tyto peníze půjdou na úkor rozvojové pomoci. S tím se ostatně vůbec netajil ani český premiér Jan Fischer.

„Shodli jsme se na mandátu, který nám umožní hrát ústřední roli v Kodani,“ řekl v pátek po summitu sedmadvacítky v Bruselu švédský premiér Fredrik Reinfeldt s tím, že je s výsledky jednání „velmi spokojen“. Jak už jsme vás informovali, Unie se shodla na příspěvku na boj s klimatickými změnami ve výši 7,2 miliardy eur v letech 2010 až 2012. Česko dá za tři roky 12 milionů eur (EurActiv 11.12.2009).

S tak vysokou částkou počítal před summitem málokdo (nejčastěji se hovořilo o pěti nebo šesti miliardách), a tak se hned po jeho skončení vyrojily spekulace ohledně toho, do jaké míry se skutečně jedná o „nové“ peníze. Například český premiér Jan Fischer na rovinu přiznal, že prostředky se najdou „v rámci rozpočtové kapitoly vyčleněné na rozvojovou pomoc“.

Peníze zajistí nová daň a uhlík

Většina státníků však diplomaticky hovořila o kombinaci „starých“ a „nových“ peněz. Někteří mluvili o tom, že čerstvé zdroje by mohla přinést daň z kapitálových převodů.

„Pokud chceme opravdu pomoci rozvojovým státům, musíme najít další zdroje financování. V rozpočtech, tak jak jsou dnes nastaveny v rozvinutých státech, by se jen velmi těžko hledaly další prostředky,“ uvedl šéf Evropské komise José Manuel Barroso.

Kde se tedy tyto další peníze vezmou? Mohly by jít zejména z aukcí povolenek na vypouštění CO2 nebo z prodeje emisních kreditů, které některým zemím přebývají v rámci Kjótského protokolu. Touto cestou se chce vydat například Polsko.

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy s britským premiérem Gordonem Brownem v této souvislosti oživili myšlenku tak zvané Tobinovy daně. „Abychom od roku 2020 i po něm zajistili dodatečné prostředky, musíme zavést nové inovativní mechanismy a využít příjmy ze zdanění globálních finančních transakcí, redukce emisí v letecké a námořní dopravě nebo aukcí emisních povolenek,“ uvedli oba státníci ve společném prohlášení.

Jak ovšem novinářům sdělil premiér Fischer, česká vláda není z myšlenky zavádění nové daně „nikterak nadšena“. Že by se na ní shodly všechny státy sedmadvacítky, je podle pozorovatelů jen málo pravděpodobné.

Ekologové ani Čína nejásají

I když se politici dušují, že kromě peněz už nyní vyčleněných na rozvojovou pomoc, najdou další zdroje pro financování boje s oteplováním, ekologové jim příliš nevěří.

„Přebalit peníze na rozvojovou spolupráci na klimatickou asistenci rozhodně není způsob jak uzavřít Kodaňskou dohodu,“ myslí si například Kateřina Husová z organizace CEE Bankwatch a navrhuje následující řešení: „Adekvátní český příspěvek není problém – stačí vzít malou část peněz na emisní povolenky, namísto aby je politici dávali ČEZ zdarma.“

„Zelené neziskovky“ však nekritizují jen původ peněz na klima v následujících letech, ale také fakt, že Unie „nepřitvrdila“ ve svých emisních cílech. Například ekologové z WWF poukazují na to, že v plánech na snížení emisí jsou stále „velké mezery“. Některé státy ve východní Evropě totiž pořád drží nadměrné množství emisních kreditů a také se neřeší problematické započítávání odlesňování, stěžuje si WWF.

Velký aplaus nevzbudily závazky vyplývající z unijního summitu ani v rozvojových státech. Například čínský velvyslanec při Evropské unii Song Zhe pro deník European Voice uvedl, že Evropa je „stále daleko“ od očekávání mezinárodního společenství. Zhe doufá, že Unie přijde v závěrečných fázích Kodaňského summitu s „ambicióznějšími závazky“.