Okamura těží z českého euroskepticismu. Může za něj Klaus, nebo Juncker?

Tomio Okamura czexit

© WikimediaCommons.org / David Sedlecký

V Praze se o víkendu sešli pravicoví populisté, kteří chtějí svrhnout EU. V Česku přitom takové myšlenky padají na úrodnou půdu. Odstartoval český euroskepticismus Václav Klaus, nebo jsou na vině špičky unijních institucí? A jak se od „tvrdých euroskeptiků“ liší ODS?

EU je u konce s dechem a je potřeba ji svrhnout zevnitř, vyzvala na sobotní konferenci v Praze šéfka francouzské nacionalistické Národní fronty Marine Le Penová.

Prvním krokem by podle ní mělo být obnovení hranic mezi evropskými zeměmi. Evropské instituce, jako například Evropská komise, by zanikly.

„Od skutečných antievropanů v Bruselu se lišíme tím, že si nemyslíme, že Evropa má být odnárodněný centralizovaný stát řízený byrokraty z Bruselu, ale Evropa je pro nás tím, čím po tisíciletí byla a je – tedy společenstvím vzájemně spolupracujících suverénních států,“ prohlásil předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomio Okamura, který konferenci pořádal.

Vedle Le Penové do Prahy pozval nizozemského pravicového populistu Geerta Wilderse, který vede Stranu pro svobodu (PVV), a další představitele stran z evropské frakce Evropa národů a svobody (ENF). Kromě Národní fronty a PVV v této frakci v Evropském parlamentu zasedá Svobodná strana Rakouska, italská Liga Severu nebo polský Kongres nové pravice.

Dostál: Instituce usnadňují koordinaci, která je bez nich nákladnější. Proto také vznikly evropské struktury.

Krajně pravicové strany se v Praze shodly, že EU by měl nahradit projekt Unie evropských národů.

Podle Okamury se v takovém projektu sice počítá s obnovením hranic, ale zároveň má být zachován volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu a má být zaručeno právo na bezpečnost.

„To v určitém smyslu znamená posílení evropské integrace,“ říká ředitel výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Vít Dostál.

Například právo na bezpečnost je totiž něco, co dnes EU nezaručuje. Leží v kompetenci členských států. „Je to vlastně nakládání nějakých nových povinností na projekt evropské integrace,“ vysvětluje Dostál.

Zároveň by pravděpodobně musely v nějaké formě přetrvat evropské instituce, nebo vzniknout nové. „Instituce usnadňují koordinaci, která je bez nich nákladnější. Proto také vznikly evropské struktury,“ říká analytik.

Hodní a zlí euroskeptici

Česko v průzkumech veřejného mínění vychází jako jedna ze zemí, které jsou vůči EU naladěny nejvíce negativně. Poslední průzkum Eurobarometru ukázal, že EU důvěřuje 35 % Čechů. Evropský průměr je 41 % lidí.

Na otázku, jestli EU vnímají pozitivně, neutrálně nebo negativně, odpovědělo 30 % Čechů, že negativně. Hůř už jsou na tom jen Řekové a Britové.

Na tom svůj úspěch staví i SPD, která usiluje o to, aby Česko vstoupilo z Unie. Otevřeně proevropské strany se naopak v říjnových parlamentních volbách obecně setkaly se špatnými výsledky.

Třetina Čechů vnímá EU negativně. Hůř už jsou na tom jen Řekové a Britové.

Euroskeptická je i ODS, která v říjnu skončila na druhém místě po vítězném hnutí ANO. Podle jejího europoslance Jana Zahradila je ale hlavní rozdíl v požadavcích občanských demokratů a okamurovců právě v pohledu na vystoupení z Unie a požadavcích na její zrušení.

„Chtějí rozpustit stávající strukturu a vybudovat místo ní něco jiného. To my považujeme v tuto chvíli za nereálné. To se nedá udělat tak, že se něco zruší a na zelené louce se postaví něco jiného,“ říká Zahradil, který byl minulý týden znovuzvolen jako předseda evropské strany Aliance konzervativců a reformistů v Evropě (ACRE).

ODS a podobně naladěné strany v EU podle něj chtějí jít spíše cestou „postupných krůčků“ a stávající strukturu posunout novým směrem.

Přečtěte si také rozhovor s Janem Zahradilem: ODS nebude hrát hru na referendum o členství v Unii >>>>

Změny by podle Zahradila měly být viditelné například v nastavení evropského rozpočtu. Více peněz by mělo plynout třeba na ochranu vnějších hranic EU a méně by se jich mělo přerozdělovat v zemědělské a kohezní politice.

Dále by mělo podle Zahradila dojít k „ořezání“ evropské legislativy. „Za třetí se nebráníme myšlence vícerychlostní Evropy – my tomu říkáme flexibilní integrace –, kde bychom byli rádi mimo tvrdé jádro EU,“ říká Zahradil.

V souvislosti s českým euroskepticismem se skloňuje jméno Klaus.

Strany jako SPD jsou podle navíc podle Zahradila od politické rodiny ODS daleko také kvůli svému důrazu na etnický nacionalismus. „To je karta, kterou my určitě nehrajeme,“ říká europoslanec.

S frakcí ENF toho podle něj nemají mnoho společného ani v Evropském parlamentu, kde jsou sdruženi ve skupině Evropských konzervativců a reformistů (ECR). Její součástí jsou i britští konzervativci. Partnery prý ECR nehledá ani ve frakci Evropa svobody a přímé demokracie (EFDD), kde zasedá třeba Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP) Nigela Farage nebo česká Strana svobodných občanů.

Cameronova past

„Mezi oběma skupinami se objevuje rozlišení mezi ‚tvrdým‘ a ‚měkkým‘ euroskeptismem. Jedni nesouhlasí s určitými aspekty integrace a druzí chtějí EU zrušit,“ shrnuje rozdíly mezi konzervativci a pravicovými populisty analytik Dostál.

ODS by ale podle něj mohla spadnout do „Cameronovy pasti“. Občanští demokraté totiž hlásají potřebu reformy EU podobně, jako to dříve ve Velké Británii dělal bývalý premiér David Cameron. Když ale iniciativu převzal Farageův UKIP, vedlo to až k rozhodnutí vystoupit z evropského bloku.

„Návrhy ODS na reformu přitom nejsou nijak konkrétní. Její program obsahuje několik detailních aspektů, jako je revizní klauzule (při její aktivaci by měla třetina národních parlamentů možnost podat návrh na  zrušení libovolné normy EU – pozn. red.). Nejsou to ale žádné výrazné novinky, které by znamenaly přebudování evropského domu,“ říká Dostál.

Kritika ODS vůči je tak sice plošná, ale nápady na její celkovou proměnu prý strana nenabízí.

Navíc je jedním z nejviditelnějších představitelů partaje Václav Klaus ml., který myšlenku vystoupení z EU podporuje.

Přečtěte si také komentář: Bída zahraniční politiky ODS >>>>

Kdo za to může

Právě jméno Klaus se v souvislosti s českým euroskepticismem skloňuje velmi často. Řeč je tu ale o zakladateli ODS a bývalém prezidentovi Václavu Klausovi starším.

„Klaus byl přibližně od roku 2002 dominantním vykladačem evropské integrace v ČR a neměl žádného oponenta,“ říká Dostál.

Vlivů podle něj bylo víc. V českém prostředí například dlouhodobě rezonují obrazy z minulosti, které posilují nedůvěru vůči zahraničí – typickým příkladem je Mnichovská dohoda. Podobně se objevují různé představy o typické české povaze, která se zakládá třeba na „boji proti vrchnosti“.

Zahradil: Poštvat veřejnost proti EU zvládnou samotní proevropští politici, kteří ji reprezentují.

„Tyto různé vlivy se míchají dohromady. Právě Klaus tomu ale dal srozumitelný jazyk, který se přenesl do veřejného prostoru,“ říká Dostál.

Zahradil ovšem nesouhlasí s tím, že by za českou protievropskou náladu mohli euroskeptici typu Klause nebo antievropské síly typu Okamury. Poštvat veřejnost proti EU prý zvládnou samotní proevropští politici, kteří ji reprezentují.

„Největšími protievropskými agenty jsou lidi jako pan Juncker (předseda Evropské komise – pozn. red.) nebo paní Mogheriniová (šéfka unijní diplomacie – pozn. red.),“ tvrdí europoslanec.

„Když Evropská komise ohlásí soudní řízení proti České republice ve věci kvót, tak může těžko čekat, že si nažene body,“ dodává.

Na to Dostál namítá, že by se podobný vliv musel projevovat i v okolních zemích. Průzkumy ale ukazují, že například v ostatních státech Visegrádské skupiny je pohled veřejnosti na EU pozitivnější.

Ve zmíněném Eurobarometru například jen 15 % Maďarů uvedlo, že vnímá EU negativně. Na Slovensku to bylo 17 % a v Polsku jen 13 %.