O složení potravin se musí zajímat hlavně spotřebitelé. Povinné sjednocení kvality v EU by mohlo omezit inovace

dvojí kvalita potravin

@ Shutterstock.com

Česko a další země Visegrádu chtějí vyřešit problém dvojí kvality potravin na evropském trhu. Klíčem je vůle spotřebitelů zajímat se o to, jaké potraviny kupují. ČR navíc požaduje novou legislativu, která by ale výrobce potravin mohla odradit od inovací.

Řešení dvojí kvality potravin nemusí spočívat v nové legislativě, ale ve změně chování spotřebitelů. Ti se totiž při nákupu často dívají na cenovky, aniž by zkoumali, co potraviny skutečně obsahují.

regulace potravin

Podle většiny účastníků debaty čeští spotřebitelé hledí na cenu. Zdroj: CEBRE

Přestože jsou informace o výrobku uvedené na etiketě, odlišná kvalita potravin v různých státech EU může přerůst v klamání spotřebitele. Zákazníci obchodů totiž mohou mít od produktů zakoupených v ČR stejné očekávání jako od výrobků prodávaných v Německu. Mylné předpoklady vyvolává právě obal, který může v různých částech Evropy vypadat stejně, ale obsahuje něco jiného.

Kdy k překročení legální hranice dochází a jak hodnotit „kvalitu“ potravin bylo tématem diskuse Víš, co jíš, která se uskutečnila začátkem prosince v Praze.

„Spotřebitel hraje obrovskou roli a naším úkolem je informovat ho,“ otevřel diskusi o dvojí kvalitě potravin Ladislav Miko z Generálního ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin Evropské komise.

Země EU dostaly pokyny, jak problém řešit

Komise se začala dvojí kvalitou potravin zabývat teprve letos. Na evropskou úroveň se téma dostalo díky slovenské vládě, která jako první prezentovala důkazy o existenci problému. Následně se připojily také ostatní země Visegrádu.

Na stížnosti zemí V4 Komise odpověděla ve dvou základních bodech. Prvním byl návod pro orgány členských zemí, který jim měl ukázat, jak na problém aplikovat již existující směrnici o nekalých obchodních praktikách.

Druhým krokem bylo vyčlenění částky 1 milion eur na vypracování jednotné metodiky, která by členským zemím usnadnila provádění srovnávacích testů.

Podle europoslankyně Olgy Sehnalové (ČSSD, S&D) však Komise nereagovala dostatečně.

„Pokyny Komise nejsou tím, co by dozorovým orgánům mělo pomoci,“ komentovala reakci Komise europoslankyně, která téma otevřela na půdě Evropského parlamentu již před pěti lety.

Pokyny totiž odkazují na dokumenty, které zatím nejsou k dispozici, jako je například nařízení o spolupráci dozorových orgánů, které začne platit až ke konci roku 2019.

Česko požaduje novou legislativu. Byznys se jí brání

Vytvoření legislativy bude podle Sehnalové problematické. Jak navíc upozorňuje Miko, je těžké určit, co lidé chápou pod pojmem kvality.

regulace hlas

Účastníci diskuse se na regulaci kvality potravin neshodují. Zdroj: CEBRE

Česko přesto očekává, že Komise v následujícím roce navrhne řešení v podobě legislativního návrhu.

„Nechceme nic víc, než aby výrobky se stejným obalem byly totožné,“ vysvětlil Jindřich Fialka z ministerstva zemědělství.

Sehnalová vidí řešení například ve vytvoření černé listiny společností, které jsou za dvojí kvalitu zodpovědné.

Ladislav Miko k tomu dodal, že již samotné otevření diskuse o dvojí kvalitě potravin má „samočistící efekt“. „Některé firmy reagují okamžitě,“ uvedl.

Stejná kvalita = konec inovací?

Společnostem se další regulace příliš nezamlouvají.

„Regulační legislativy už máme příliš, každá regulace výrobky prodražuje. Pokud budou potraviny stejné, můžeme očekávat, že budou i dražší,“ argumentovala při debatě prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu Marta Nováková.

Nárůst cen však není jediným problémem, který by mohl v případě zavedení jednotné kvality potravin vyvstat. Jak upozornil Petr Jonák ze Svazu průmyslu a dopravy, regulace by mohla ohrozit inovace v potravinářském průmyslu.

„Žádná firma nevyzkouší inovaci ve všech zemích najednou, ale vybere si pouze jednu,“ vysvětlil Jonák.

Jako příklad uvedl firmu, která v Česku omezila kalorie u jednoho ze svých výrobků, zatímco v Německu mělo k inovaci teprve dojít. Potravina se však stala předmětem testování, ve kterém byla tato skutečnost odhalena. Otázkou zůstává, zda je takový výrobek méně či více kvalitní než jeho původní verze a zda tím firma klamala spotřebitele.

Podle Jonáka je tedy nutné řešit „opravdové přešlapy“, a nikoli drobné odlišnosti ve složení, které mohou vycházet z národních předpisů, dostupnosti regionálních surovin či z již zmíněných inovací.

Při nákupech by mohla pomoci chytrá aplikace

Přestože názory účastníků na nutnost regulace ze strany EU se liší, shodují se na tom, že spotřebitelé by se měli o složení potravin více zajímat.

Pomoci může nejen větší informovanost o tom, které firmy se dopouštějí klamání spotřebitele, ale také dostupnější údaje o potravinách. Debata se tak dotkla i digitalizace a zavedení celoevropské databáze potravin. K tomu by však byl nutný souhlas všech členských států.

Změnu by mohla přinést také aplikace, která by po přečtení kódu informovala spotřebitele o tom, co zvolená potravina obsahuje a zda je pro něj vhodná vzhledem k jeho dietním návykům. Otázkou zůstává, zda by samotní spotřebitelé podobnou novinku přijali a byli schopní ji používat.

Článek vznikl u příležitosti debaty na téma „Víš, co jíš“, kterou v Evropském domě v Praze organizovaly Zastoupení Evropské komise v ČR a Informační kancelář Evropského parlamentu ve spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy ČR a CEBRE – Českou podnikatelskou reprezentací při EU.