Německá minimální mzda a čeští řidiči – proč je Berlín na štíru s evropským právem

zdroj: Shutterstock; autor: weerasak saeku

Zahraniční řidiči, kteří převážejí náklad přes území Německa, se zatím nemusí obávat kontrol kvůli novému zákonu o minimální mzdě. Evropská komise aktuálně zjišťuje, jestli předpis neodporuje evropskému právu. Česko se sousedy jsou přesvědčeni, že odporuje. Nevyhovuje prý ani směrnici o vysílání pracovníků, ani základním smlouvám, které chrání volnost pohybu služeb.

Německo zatím nebude uplatňovat svůj zákon o minimální mzdě na řidiče, kteří kvůli své práci přes Německo pouze přejíždějí. Nejprve bude třeba zjistit, jestli německý předpis neodporuje evropským pravidlům.

Zákon o minimální mzdě začal u západních sousedů platit na začátku ledna a v několik zemích EU vyvolal bouři.

Berlín: Zákon je v souladu s evropským právem. Řízení Evropské komise to ukáže.

Minimálně osm a půl eura za hodinu mají v době svého pobytu v Německu dostávat třeba i řidiči zahraničních firem, kteří Německem projíždějí. To by firmám z chudších členských států zvýšilo výdaje a také by to pro ně znamenalo velkou administrativní zátěž.

Proto se ihned ozvaly země jako Polsko, Slovensko nebo Maďarsko, které jsou přesvědčeny, že Berlín porušil evropské předpisy. Některé se už kvůli tomu obrátily i na Evropskou komisi. K odpůrcům se přidalo i Česko.

Už předminulý týden spustila Komise takzvané pilotní řízení, ve kterém zkoumá soulad německé normy s evropským právem. V konečném důsledku by to mohlo vést až k plnohodnotnému řízení kvůli porušování evropských smluv.

Tranzit zatím mimo

Pod tímto tlakem se Berlín rozhodl platnost zákona upravit. Kontroly se zatím nebudou vztahovat na čistě tranzitní dopravu, tedy případy, kdy řidiči přes území Německa skutečně pouze projíždějí.

„Pilotní řízení, kterého se Německo dobrovolně účastní, výslovně vítáme. Umožní nám v dohledné době zpracovat rozdílné právní názory. V této souvislosti bych chtěla výslovně poukázat na to, že současná právní úprava je z pohledu spolkové vlády v souladu s právem EU. Ozřejmíme to i v pilotním řízení,“ řekla k tomu spolková ministryně práce a sociálních věcí Andrea Nahlesová.

Uplatňování zákona na tranzit dělalo zatím ve vztazích Německa se sousedy největší problémy. Na stole ale leží i další otázky. Například jestli se bude zákon týkat i lidí vyslaných do Německa na služební cestu nebo na případy, kdy zahraniční firma dopravuje své zboží zákazníkovi v Německu.

Právní nejasnosti

Okolo zákona zatím zůstává řada nejasností a liší se i jeho právní výklady. Česko-německá obchodní a průmyslová komora například ve svých materiálech vysvětluje, že německý zákon má přednost před zahraničními pracovními předpisy, tedy například před tím českým.  

Jedná se prý o takzvané imperativní ustanovení, jehož dodržování je pro Německo natolik zásadní, že má přednost před ostatními pravidly. Berlín přitom vychází z evropského nařízení z roku 2008, kterému se přezdívá „Řím I“. To určuje, které předpisy jsou pro smluvní závazkové vztahy rozhodující.

Každý členský stát si přitom může určit, zda bude některý ze svých předpisů považovat za imperativní ustanovení, sdělili zástupci komory EurActivu.

„Minimální mzda je z hlediska spolkové vlády otázkou sociální spravedlnosti, která se dotýká celé společnosti a zajišťuje sociální smír. Je také v hospodářském zájmu Německa, bránit zahraničním subjektům v dumpingu cen, aby neobcházely německou minimální mzdu,“ vysvětlují, proč Berlín věc považuje za tak zásadní.

Proti evropskému právu

Nařízení Řím I ovšem nijak nesouvisí s tím, jestli je jakýkoliv německý zákon v souladu s unijní legislativou, nebo ne. Zabývá se totiž pouze tím, která vnitrostátní úprava má v případě sporu v závazkových vztazích přednost. Redakci na to upozornila kancelář europoslance Pavla Svobody (KDU-ČSL), který předsedá právnímu výboru Evropského parlamentu a je také členem dopravního výboru.

Europoslanec Svoboda: Domnívám se, že se brzy domůžeme nápravy. Podle mého názoru jde o porušení unijního práva.

„Ohledně aktuálního znění německého zákona o minimální mzdě řešíme jeho slučitelnost s unijní legislativou zakotvující volný pohyb služeb tak, jak je zakotven ve článku 56 Smlouvy o fungování Evropské unie,“ vysvětlili Svobodovi spolupracovníci redakci.   

Evropská smlouva zakazuje jednostranné vytváření překážek pro fungování služeb na vnitřním trhu. Umožňuje sice omezení volného pohybu služeb kvůli ochraně zaměstnanců, musí to ovšem být přiměřené a nezbytné.

„Domnívám se, že se brzy domůžeme nápravy. Podle mého názoru jde o porušení unijního práva. Finální slovo může mít nakonec až Soudní dvůr EU, který se již vyslovil k podobnému švédskému pokusu,“ říká europoslanec Svoboda.

Směrnice tu neplatí

Na případy silniční dopravy se totiž nevztahuje ani směrnice o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb z roku 1996, která by určité úpravy umožňovala.

„Jsem přesvědčen, že právní základ tohoto zákona, tedy evropská směrnice o vysílání pracovníků, na silniční dopravu vztáhnout nelze,“ řekl novinářům český europoslanec Jan Zahradil (ODS).

S žádostí o vyjasnění se obrátil na Evropskou komisi. Kdyby se měla evropská směrnice na silniční dopravu vztahovat, je podle něj třeba vyjasnit, jestli platí i pro tranzitní přepravu.

Autor: Adéla Denková