Ministři Sobotkovy vlády jezdí na Rady EU častěji, na Topolánka ale nemají

ministr zahraničí Lubomír Zaorálek se švédskou rezortní kolegyní Margor Walströmovou na Radě ministrů zahraničních věcí (FAC); zdroj: Rada EU

Ministři vlády Bohuslava Sobotky navštěvují zasedání Rad EU častěji než v minulosti jejich kolegové z kabinetů Petra Nečase či Jiřího Rusnoka. Nejvyšší českou účast ministerská setkání, která se konají převážně v Bruselu, zaznamenala za předsednictví ČR v roce 2009, kdy zemi vedl premiér Mirek Topolánek. Je ale vždy nutné, aby se zasedání účastnil ministr?

Více jak polovina zasedání Rad EU se musela v roce 2013 obejít bez přítomnosti českých ministrů. Podle studie, kterou dnes zveřejnil think-tank Evropské hodnoty, to už však dnes neplatí. Členové kabinetu Bohuslava Sobotky jezdí do Bruselu mnohem častěji než jejich kolegové v posledních pěti letech a jsou mezi nimi i tací, kteří během prvního roku v úřadu cestu na zasedání Rady EU ani jednou nevynechali.

„Považujeme za velmi důležité, aby se ministři účastnili jednání Rady EU. Na zasedáních probíhají zásadní politické debaty, které určují směřování EU v oblasti politické i legislativní,“ napsala EurActivu ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová, která se spolu s rezortními kolegy pro obranu a životní prostředí Martinem Stropnickým a Richardem Brabcem může chlubit plnou účastí.

Na vůbec největší počet formálních Rad v uplynulých třinácti měsících vyrazil šéf české diplomacie Lubomír Zaorálek, podle informací Úřadu vlády se zúčastnil celkem dvanácti. „Jediným případem, kdy ministr Zaorálek účast na zasedání vynechal, byla náhlá zdravotní indispozice,“ uvedlo tiskové oddělení rezortu.

Zmiňovaná studie dodává, že nejvíce ministři a ministryně české barvy hájili na zasedáních Rad za druhé vlády premiéra Mirka Topolánka a také v době, kdy ve Strakově akademii seděl úřednický premiér Jan Fischer. Tehdejší stoprocentní docházka má ale své vysvětlení, Česká republika v roce 2009 předsedala Radě EU a jak bývá zvykem, šéfové rezortů předsednické země ministerská jednání řídí.

Větší váha slova

V případě, že se ministři či ministryně jednání Rady EU nemohou zúčastnit, Českou republiku zastupují jejich náměstci či další úředníci, ať už z rezortu nebo třeba Stálého zastoupení ČR při EU v Bruselu. Přítomnost ministra má ale nezpochybnitelné „výhody“.

„Ministři členských zemí jsou nejvyšší váhovou kategorií. Pokud bude na zasedání sedět stálý představitel, může být sice nejlepší z celé osmadvacítky, ale přesto bude jeho hlas lehčí vahou, než hlas ministra se všemi důsledky,“ vysvětlil redakci dobře informovaný vysoce postavený diplomat, který se pohybuje v blízkosti jednání.

Ministr, který zasedá ve vládě členského státu a má od ní pro jednání v příslušené agendě politický mandát, může snáze dělat ústupky a přistupovat na kompromisy, než úředník, který má omezený vyjednávací prostor. Ministrovi se navíc případné změny v pozici obhajují mnohem lépe, než úředníkovi, který si je vůbec nemůže dovolit.

Přítomnost ministra na Radách EU je pak důležitá zejména v momentech, kdy jsou i ostatní země zastupovány šéfy rezortů. „Ministr jednoho státu nebude zpravidla příliš ochotný se o něčem podstatném dohadovat s náměstkem jiného státu,“ připomíná Vojtěch Belling, který působil jako státní tajemník pro evropské záležitosti ve vládě Mirka Topolánka.

Podle Bellinga je ministerská účast pro stát prospěšnější i v neformálních jednáních. „Je vhodnější, když na určitou formaci Rady jezdí stále stejná osoba. Pomáhá to rozvíjet i dobré neformální vztahy s protějšky, které mohou hrát zásadní roli při dohadování vzájemných podpor nebo při tvorbě ad hoc koalic k některému tématu,“ řekl redakci. Takto utužené kontakty se pak bezpochyby hodí v situacích, kdy je potřeba, aby se ministr či ministryně se svým zahraniční kolegou spojil mailem či mobilním telefonem.

Konání Rady EU je v neposlední řadě podle již citovaného diplomata i příležitost, jak s rezortními kolegy probrat bilaterální otázky. „Organizování dvoustranných schůzek na okraj Rady je standardem a může ušetřit čas i energii s objížděním evropských zemí, které se pravidelně scházejí v Bruselu“.

Jako ryba ve vodě

Hodnotit účast ministrů na Radách pouze podle docházky však skýtá určitá úskalí a může to vést ke zjednodušení.

Jak upozorňuje náměstek ministra zahraničních věcí Petr Drulák, na čísla je potřeba nahlížet v určitém kontextu. „Například jak jsou na tom s ministerskou účastí na konkrétní Radě ostatní členské země a také jaká je dělba práce na ministerstvu“. Jiným slovy, čím se zabývá sám ministr a co nechává na svém náměstkovi, který by měl být odborníkem v oboru.

„Musím připustit, že jsem se se již účastnil i jednání Rady EU, kde z mého pohledu účast ministra zemědělství ČR nebyla nezbytná,“ vzpomíná ministr zemědělství Marian Jurečka a uvádí příklad jednání o mořském rybolovu. „Zde Česká republika jako vnitrozemský stát nemá své zásadní zájmy a v tomto případě je účast na úrovni náměstka vybaveného jasnou pozicí za danou oblast dostačující.“

S tím souhlasí i bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti Belling. „Další výjimkou může být situace, kdy se ministr v projednávané agendě vůbec neorientuje. V takovém případě je vhodnější, když se jednání účastní vysoce postavený úředník, ať již velvyslanec nebo náměstek, který dobře zná projednávanou materii,“ řekl EurActivu. Zdůraznil ale, že standardem by mělo být to, že se ministr v evropských tématech pohybuje jako „ryba ve vodě“, s čím souvisí i znalost cizích jazyků.

Autor: Lucie Bednárová