Má ČR bližší zájmy se svými sousedy, Británií, či Švédskem?

zdroj: Evropská komise.

Státy střední Evropy, Švédsko, Velká Británie a Nizozemsko. To jsou podle respondentů z řad politické, státní či akademické sféry největší spojenci České republiky v rámci evropské osmadvacítky. Odborníci upozorňují na to, že se jedná o ojedinělou situaci, kdy jsou našimi nejvýznamnějšími partnery naši sousedé. Máme však s těmito zeměmi opravdu společné zájmy?

Česká republika je považována za menší, či středně velký členský stát Evropské unie. Aby dokázala na evropské úrovni efektivně prosazovat své zájmy, je pro ni nezbytné hledat spojenectví mezi dalšími zeměmi Unie.

To, kdo je největším spojencem Česka a jak se tato partnerství budou vyvíjet v nadcházejících letech, je i jedním z témat, kterým se zabývá nedávno představená studie z dílny Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). „Nejbližšími spojenci České republiky v Evropské unii bylo identifikováno Slovensko, Německo a Polsko. Poměrně špatně byla naopak hodnocena Francie,“ shrnul hlavní závěry v této oblasti zástupce ředitele Výzkumného centra AMO a autor studie Vít Dostál na veřejném představení tohoto projektu.

Kvalita vztahů s těmito třemi zeměmi byla také hodnocena nejkladněji. Závěry vycházejí z odpovědí respondentů z řad politické, státní, akademické či mediální sféry, kteří se evropskou problematikou zabývají.

Podle Jaroslava Kurfürsta, vrchního ředitele Evropské sekce ministerstva zahraniční (MZV), je tento výsledek pro Česko obrovským bonusem. „Kolik států světa může říct, že jeho nejvýznamnějšími spojenci, v tomto případě v evropské politice, jsou jeho sousedi? Takových zemí mnoho nenajdete,“ uvedl na zmíněné diskuzi.

Společné zájmy se Slovenskem či Rakouskem?

Také Ladislav Mrklas, prorektor CEVRO Institutu, zdůraznil, že se jedná historicky o vůbec první moment, kdy vnímáme naše sousedy jako blízké spojence.

Dodal však, že u některých zemí musíme překonávat poměrně velké názorové rozdíly. Jako příklad uvedl rakouský a český vztah k energetice.

Sporné však podle některých odborníků může být i úzké spojenectví se Slovenskem. „Aniž bych chtěl jakkoliv bagatelizovat dobré vztahy se Slovenskem, trochu skepticky mě napadá, v čem je pro nás tento partner na evropské úrovni vlastně tolik významný?“ uvedl ředitel Výzkumného centra AMO Tomáš Karásek. Upozornil například na to, že Slovensko je již několik let členem eurozóny, zatímco postoj české politické elity v tomto ohledu zdaleka není tak přesvědčivě pozitivní.

Tržní ekonomiky

Zajímavé bylo i pořadí dalších zemí, které byly respondenty označeny za české spojence. Za již zmíněnými sousedy se totiž umístilo Spojené království, Švédsko a Nizozemsko. Tyto země mají podle odborníků společný jmenovatel, kterým je liberální přístup k ekonomice.

Podle prorektora Mrklase však panuje velký otazník nad tím, zda-li bude Česko zastávat stejný směr i po blížících se parlamentních volbách, které by podle průzkumů veřejného mínění měly ovládnout spíše levicové strany.

Výzkum dále ukazuje, že ze všech zmíněných zemí čekají respondenti v příštích deseti letech zhoršení vztahů pouze se Spojeným královstvím. To je podle Kurfürsta velmi logické, protože „britský domácí diskurz směřuje k přitvrzování a odklánění se od mainstreamu“.

Francie na chvostu

A koho najdeme naopak na druhé straně zmíněného žebříčku? Špatně jsou vnímány vztahy s Francií, nicméně dotázaní očekávají v tomto ohledu v příštích letech mírné zlepšení.

Podle novinářky Kateřiny Šafaříkové z České televize není toto zjištění nijak překvapivé. Češi a Francouzi si totiž podle ní dlouhodobě „příliš nerozumí“, protože pochází z poněkud odlišného kulturního prostředí.

„Elity jsou schopny na Francii nahlížet pouze pohledem jasně definovaných společných zájmů, kterými je energetika a možná do určité míry zemědělství,“ uvedla Šafaříková.

Právě energetika byla studií vyhodnocena jako jednoznačně největší společný zájem obou zemí. Naopak jako protichůdné zájmy bylo identifikováno zemědělství, oblast jednotného vnitřního trhu či sociální politika.

Podle Kurfürsta z MZV můžeme nalézt celý seznam témat, ve kterých je postoj obou zemí značně rozdílný. Francie by podle něj ráda, aby ze zemí eurozóny vzniklo tvrdé jádro Unie a zbytek tvořil takzvanou periferii. Naopak Češi by se měli spíše snažit o maximální konzistenci a koherenci Unie. Rozdílná je podle něj také orientace zahraničních politik nebo ekonomických přístupů.