Kritika západních států za nesolidaritu v ČR naráží

Jean-Claude Juncker; zdroj: Evropská komise.

Nové členské země EU včetně ČR se ostře vymezily vůči kritice, které se jim za odmítavý postoj vůči migrační politice evropské osmadvacítky dostalo od špiček EU a představitelů některých západních států. Nepřijímají ani výhružky, které se týkají čerpání z evropských strukturálních fondů. Na případném krácení příspěvků z fondů by totiž tratily i bohaté západní země.

„Jsou to Evropané na celý úvazek, když mají brát, ale jenom na poloviční, když mají dávat,“ ozvalo se koncem minulého týdne z úst šéfa Evropské komise Jean-Claudea Junckera, který společně s dalšími špičkami EU vystoupil v italské debatě o budoucnosti Evropy. Ta se odehrávala v sále, kde byly v roce 1957 podepsány historické Římské smlouvy, které položily základ evropské integrace.

Není pochyb o tom, že Junckerova kritika mířila do řad nových členských států EU ze střední a východní Evropy, které patří k největším příjemcům peněz z evropských strukturálních fondů, ale v poslední době mají výhrady k unijní migrační politice. „V tuhle chvíli je Evropanů na částečný úvazek mnoho,“ pokračoval Juncker. Aniž by kohokoliv jmenoval, předseda Evropské rady Donald Tusk k tomu dodal, že nováčci v EU se proti společné migrační politice někdy staví „velmi popuzujícím způsobem“.

O pár dní později přišly výtky i z Lucemburska, kde se do zemí Visegrádské čtyřky včetně České republiky za nedostatečnou solidaritu opřel šéf tamní diplomacie Jean Asselborn. „Dostávám záchvaty, když slyším, jak nám země Visegrádu říkají, že nemají tradici přijímání běženců. Musí se jim říci: My jsme také neměli tradici, že bohatší členské státy pomáhají těm chudším,“ citovala Asselborna média.

Evropská komise minulý týden představila reformu azylového systému EU, jejíž součástí je mj. i návrh na zavedení mechanismu přerozdělování uprchlíků, o kterém se běžně hovoří jako o „kvótách“. Komise počítá s tím, že systém bude automaticky spuštěn pokaždé, když konkrétní stát přestane zvládat nápor žádostí o azyl. Ostatní země budou mít možnost se relokace dočasně neúčastnit, avšak budou muset v takovém případě zaplatit 250 tisíc eur (6,7 milionu korun) za každého žadatele o azyl, kterého by měly přijmout. Visegrádská čtyřka se proti zavedení podobných „kvót“ postavila.

Česko není parazit

S kritikou, které se novým členským státům od špiček EU dostalo za to, že mnohem ochotněji z EU berou, než by do ní přispívaly, nesouhlasí celá řada českých politiků. „Myslím, že největším problémem je, že EU řeší spoustu nepodstatných věcí. Měla by se zaměřit na to důležité, například hledat opravdové řešení migrační krize,“ řekla České televizi předsedkyně podvýboru pro migraci a azylovou politiku Helena Langšádlová (TOP 09).

Negativní vnímání nových členských zemí v souvislosti s migrační krizí v minulosti vedlo některé politiky dokonce k tomu, aby volali po omezení financování těchto států z rozpočtu EU. Na únorovém summitu Evropské rady v Bruselu tak například vyhrožoval italský premiér Matteo Renzi. Itálie představuje třetího největšího přispěvatele do unijního rozpočtu, prvním je Německo následované Francií. Nizozemské předsednictví pak u této příležitosti zmínilo možnost, že by se část ze současného rozpočtu strukturálních fondů převedla na potřeby zvládání migrační krize.

Europoslanci Tomáši Zdechovskému (KDU-ČSL, EPP) se ostrá slova unijních lídrů nelíbí zejména proto, že podle něj neplatí, že by z rozšíření EU měly výhody pouze nové členské země. Pokud by ke krácení příspěvků pro nové státy v budoucnosti došlo, pocítily by to i starší členové EU, říká europoslanec. „Není pravda, že by Česko pouze ´parazitovalo´ na EU a nepřinášelo žádný užitek dalším státům. Na českém členství vydělává celá Unie, protože přistoupení nových států znamená především další příležitosti pro obchod a investice, které se starým zemím bohatě vrátí,“ vysvětlil EurActivu.

Zdechovský se ve svém tvrzení odvolává na statistiky České národní banky a evropského statistického úřadu Eurostat. Z nich vyplývá, že hlavní podíl mezi zahraničními vlastníky v České republice mají podniky a osoby se sídlem ve starších členských zemích EU. „Od vstupu České republiky do EU do 3. čtvrtletí 2015 si zahraniční vlastníci zpět do svých zemí z Česka stáhli více než dva biliony korun výnosů ze zisku zahraničních investic,“ uvedl europoslanec.

Každé otočené euro

EurActiv v březnu 2013 zveřejnil článek k výsledkům odborné studie, kterou publikovalo polské ministerstvo pro místní rozvoj. Její závěry uvádějí, že z kohezní politiky, která se podle zakládajících smluv EU orientuje na podporu chudších zemí, k nimž v drtivé většině patří nováčci ze střední Evropy, profitují právě i státy, které jsou členy EU delší dobu.

Autoři spočítali, že každé euro, které tímto způsobem do zemí ze zmiňovaného regionu, tj. České republiky, Slovenska, Maďarska a Polska, investovala například Francie, zvýšilo francouzský export o 20 centů. V případě Německa byl efekt ještě markantnější. Nárůst exportu SRN do nových členských zemí se podle studie rovnal dvojnásobku toho, co do nich Němci prostřednictvím strukturálních fondů EU investovali.

Podle českého ekonoma a členem Evropského hospodářského a sociálního výboru Petra Zahradníka se něco podobného projevilo i v České republice. V programovém období 2007-2013 se v ČR z regionálních operačních programů podporoval ve velké míře turismus a infrastruktura v cestovním ruchu. Z evropských prostředků tak na svazích českých hor vyrostly například nové lyžařské vleky či byly vybaveny nové hotely.

„Odhadovalo se, že přibližně 70-80 % dodávek, které byly takto podpořeny z fondů EU, pocházelo ze starých členských států, především z Německa, Itálie, Rakouska a Francie. Dalo by se tedy zjednodušeně říct, že vynaložené euro se pouze otočilo přes nové členské státy a zase se vrátilo zpět,“ řekl EurActivu.

Co je solidarita?

Rozšíření EU o 13 nových členských států považuje z ekonomického pohledu za úspěšný příběh i ekonom České spořitelny Jan Jedlička. „Prožívají jej jak nové přistoupivší státy, tak i státy původní patnáctky,“ napsal redakci. „Jsem ale přesvědčen, že hlavní ekonomickou devizou našeho členství v EU nejsou evropské dotace,“ uvedl s tím, že se jedná především o existenci obřího bezbariérového trhu s více než půlmiliardou spotřebitelů. „České dceřiné společnosti jsou v řadě odvětví tahouny celých západoevropských skupin. Podobná situace panuje například i na Slovensku, Polsku či Maďarsku,“ dodal.

Druhou nejvýznamnější výhodou je podle Jedličky společné prosazování globálních ekonomických zájmů. „Agendy typu obchodní a investiční partnerství TTIP s USA, ochrana intelektuálního vlastnictví s Čínou či, až začne plně fungovat energetická unie, zabezpečení stabilních dodávek energetických komodit s Ruskem se ve sjednocené Evropě daří určitě lépe prosazovat než osamocenému Německu, Francii či Velké Británii,“ uvedl Jedlička.

Ekonom Zahradník navíc v souvislosti s kritikou západních států, kterou adresovaly na nové členy EU, zdůrazňuje, že „dávat do souvislosti, že některé země čerpají více a z tohoto důvodu by měly být solidární k evropské myšlence, je značně zjednodušující.“ Nejprve by si podle něj měly definovat, co to je solidarita. „Jak staré členské vědí, že jejich mustr je ten jediný správný a jak vědí, že ten náš je a priori špatný?“

Lucie Bednárová