Nezvládnutá koronavirová krize by mohla v evropských zemích posílit krajní pravici či levici. Vše bude záležet na tom, jak dobře se vládnoucí strany s jejími dopady vypořádají. Zachovat voličskou podporu jim navíc pomáhá v podstatě exkluzivní mediální prostor.
Jednu ze zásadních otázek ohledně současné pandemie představuje to, jak se kvůli jejím dopadům může změnit politická mapa EU a celé Evropy. Na dveře klepe další ekonomická krize, což pochopitelně vytváří tlak na vládnoucí strany, aby před ní co nejlépe svou zemi ochránily. Na scénu se tak mohou dostat partaje, které nabídnou jednoduchá, populistická a radikální řešení.
„Jakákoliv krize, která povede k nárůstu nespokojenosti, podporuje tendence na obou krajích politického spektra, jak u krajní pravice, tak krajní levice,“ poznamenal Michal Pink z Katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Dodal, že především v zemích, kde současné elity vládnou už druhé či třetí období, bude tlak na jejich obměnu vyšší.
Podle Jana Charváta z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se zatím zdá, že hlavním tématem krajní pravice je v současnosti frontální útok na EU kvůli tomu, že v krizi „selhala“. „Tento postoj je nejsilnější v Itálii, která pocítila dopad koronaviru nejsilněji. Problém je, že u stran, které jsou relevantní (Liga v Itálii), je ochota skutečně podpořit odchod z Unie spíše slabší, a to z ekonomických důvodů,“ vysvětlil politolog.
Nástup krize je podle Charváta ještě daleko a dá se špatně odhadnout. „Obecně krize posilují krajní politické subjekty, ale je otázka jaké – což bude záviset na příliš mnoha neznámých,“ doplnil.
Snahy českých euroskeptiků
Kritika Evropské unie za selhání přichází také od českých stran tíhnoucích ke krajně pravicovému smýšlení a nacionalismu, tedy od SPD a Trikolóry.
„[Tomio] Okamura vytáhl do boje proti EU s otevřeným požadavkem czexitu, což dříve nedělal, je to evidentně snaha o kapitalizaci krize, a záchrany už tak pošramocené pověsti,“ řekl Charvát s tím, že Trikolóra se pokusila návrhem na zrušení Lisabonské smlouvy o něco podobného, ale ještě s menším úspěchem.
Pink doplnil, že podpora těchto stran je obecně v dlouhodobém měřítku stabilní. „Obě uvedené strany mají podobnou cílovou skupinu voličů, kteří se mohou ,přelévat‘ v rozmezí cca 3–8 %, podle toho, jak zvládnou v případě voleb kampaň,“ uvedl politolog. Ale ani u jedné, především Trikolóry, podle něj v souvislosti se současnou krizí není patrný větší nárůst voličské přízně.
Klíčový je prostor v médiích
Skutečná změna volebních preferenci se samozřejmě neprokáže okamžitě. „Zatím neproběhly volby, které dodají empirické výsledky. Ty jsou kolikrát důležitější než spousta výzkumů preferencí. Proto bych počkal, jak dopadnou například odložené komunální volby ve Francii a další,“ upozornil Pink.
I tak se však zdá, že postavení vládnoucích stran v mnohých zemích není ohroženo, ba naopak. „Ve skutečnosti vidíme mnohem víc posilování vládních stran, což je v době krize poměrně běžné, protože jsou to právě vládní strany, které jsou v médiích nejčastěji,“ vysvětlil Charvát. Krajně pravicové strany spíše ztrácejí, což je podle něj dobře vidět na Alternativě pro Německo.
Právě v Německu se vládnoucí koalice v čele s kancléřkou Angelou Merkelovou těší rostoucí podpoře, podobně je na tom i francouzský prezident Emmanuel Macron. České hnutí ANO dosahuje nejvyšších čísel za posledních šest let (34,5 %), v čemž se podle autorů průzkumu ze společnosti Kantar patrně odráží pozitivní hodnocení kroků přijatých vládou kvůli pandemii.
Jedná se však o čísla aktuální podpory. Skutečné zvládnutí či nezvládnutí krize se naplno projeví až v následujících měsících. Jak popsal EURACTIV.com na příkladu Itálie, potenciální růst krajní pravice zde bude záležet na tom, jak Řím zvládne uvolňování karanténních opatření, jak rychle dokáže zajistit likviditu svých strádajících firem, a k jak rozsáhlé finanční solidaritě přesvědčí zbytek EU.
