Komise: ČR trápí nedostatek učitelů a nízká školní docházka u znevýhodněných dětí

třída

Tento článek je součástí Special reportu: ČR a Evropský semestr

Vedle doporučení v oblasti vysokoškolského vzdělávání si Evropská komise v rámci letošního Evropského semestru v případě ČR všimla i povinného vzdělávání. Vzkaz, který do Prahy vyslala, je jasný: v českém základním školství nepracuje dostatek učitelů a země by měla lépe zajišťovat inkluzivnější vzdělávání. Mladí lidé se slabým socioekonomickým zázemím, včetně Romů, totiž vykazují nižší úspěšnost ve vzdělávání i na trhu práce.

Česká republika si podle Evropské komise zadělává na pořádný problém. Z demografických předpovědí, na které se odvolává, totiž vyplývá, že aby se udržel stávající počet studentů připadajících na jednoho učitele, je potřeba do českého povinného vzdělávání nalákat více učitelů. Největší překážkou jsou podle Komise v tomto ohledu nízké učitelské platy a také negativní vnímání kantorského povolání, které ztěžují příchod talentovaných uchazečů.

„I když byly platy státních zaměstnanců pro rok 2015 zvýšeny o 3,5 %, platy učitelů stále nejsou dostatečně vysoké, aby mohly konkurovat průměrným mzdám v jiných povoláních vyžadujících podobnou úroveň vzdělání,“ podotýká Komise v doprovodné zprávě k sérii letošních doporučení, které jsou pravidelně udělovány v rámci tzv. Evropského semestru.

„Finanční ohodnocení práce učitele v ČR je skutečně hanebné. Učitelé jsou dlouhodobě nejhůře placenou skupinou vysokoškolsky vzdělaných lidí,“ postěžoval si EurActivu předseda Asociace ředitelů gymnázií Jiří Kuhn.

Podle dostupných informací dosahuje v České republice plat učitele 54 % průměrné mzdy všech vysokoškolsky vzdělaných lidí v ČR. „Skutečnost, že se v tomto ohledu situace nemění, pokládám za hlavní důvodu nezájmu maturantů o následné studium pedagogických oborů,“ dodává Kuhn s tím, že řešení situace nespočívá v postupném navyšování platů o pár procent, ale v jednorázovém kroku, který by vedl ke skutečně viditelnému zvýšení mezd. „Pokud chcete čísla, tak tři roky po sobě o 15 %.“

Beztvará améba

Bohumil Kartous z organizace věnující se vzdělávání EDUin je přesvědčen, že Česká republika nemá tak velký problém s nedostatkem učitelů jako spíše s tím, že jí chybí „takoví učitelé, kteří by mohli způsobit změnu v systému vzdělávání“.

„Míra pasivity mezi českými učiteli, relativní neochota změnit přístup ke vzdělávání, natož jej iniciovat, je skutečně velký problém,“ řekl EurActivu. Kartous je nicméně přesvědčen, že za to nemohou pouze samotní učitelé. Důvodem je i to, že pedagogové necítí dostatečnou podporu k tomu, aby něco měnili a sami hledali nová řešení výzev.

„V tomto ohledu bych připomněl reformu, která proběhla ve Finsku. Nejprve tu byl silný tlak ze strany státu na to, aby se zvýšila kvalita učitelské profese, kontroloval se proto obsah a způsob vzdělávání. Po dvaceti letech, kdy se díky tomu podařilo vychovat novou generaci sebevědomých, erudovaných a proaktivních učitelů, se postupně od kontrolních mechanismu upustilo a zodpovědnost se předala do rukou učitelů,“ vysvětluje s tím, že něco podobného by se hodilo i pro Českou republiku.

„České školství navíc potřebuje výraznou osobnost, ne beztvarou amébu, která jen reprodukuje požadavky mocných v pozadí,“ dodává k tomu Kartous.

Dostatečná podpora a rozvoj sebeúcty

V letošních doporučeních pro Česko pozornosti Komise neunikla ani nutnost zvýšit školní docházku u znevýhodněných dětí, včetně Romů. „Velká část obyvatel dokončí základní a středoškolské vzdělávání, ale v případě mladých lidí se slabým sociálně-ekonomickým zázemím (včetně Romů) mají nerovnosti negativní vliv na jejich výsledky ve vzdělání a uplatnění na trhu práce, což brzdí růst podporující začlenění,“ říká Komise.

Vláda na to odpovídá tím, že v oblasti rovného přístupu ke vzdělávání přijala celou řadu opatření. Kromě komplexní strategie pro vzdělávání (do roku 2020) se plánují i změny školského zákona, které mají vstoupit v platnost v roce 2016. Patří k ním i návrh na individuální podporu žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami v rámci běžného vzdělávání, včetně těch, kteří pocházejí ze znevýhodněného prostředí.

„Součástí souborů proinkluzivních kroků, které ministerstvo zavádí, je možnost vzdělávání v přípravných třídách pro všechny žáky a zavedení povinného posledního ročníku předškolního vzdělávání,“ řekla EurActivu tisková mluvčí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Klára Bílá.

„Inkluzivní opatření a rozvoj rovného přístupu ke vzdělávání v ČR, mimo jiné se zvláštním zaměřením na romskou populaci, je hlavní cílovou oblastí nového Operačního programu Výzkum, vývoj, vzdělávání,“ dodává k tomu státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza.

„V prvé řadě vítáme, že byla schválena novela školského zákona zohledňující naplňování individuálních vzdělávacích potřeb dětí, a to v takové podobě, která by měla zamezit zařazování dětí bez mentálního postižení do základních škol praktických,“ napsala redakci ředitelka programu Varianty organizace Člověk v tísni Petra Skalická. Skalická věří, že tomu napomůže i Katalog podpůrných opatření, který Člověk v tísni připravil ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci jako metodickou pomůcku pedagogům pro vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.

„Pokud děti dostanou ve škole dostatečnou podporu a bude zároveň podporován rozvoj jejich sebeúcty, odpovědnosti a samostatnosti, pak by se zákonitě měla zlepšit i jejich školní docházka,“ vysvětluje.

Skalická je zároveň přesvědčena, že klíčovou roli hraje také předškolní výchova dětí. „Připravované zavedení povinné předškolní docházky pro pětileté děti vidíme však jako problematické řešení,“ říká Skalická, podle níž by se především měly cíleně zjišťovat vzdělávací potřeby dětí a podporovat jejich rozvoj již od raného věku. V pěti letech je prý pozdě, začít by se mělo alespoň o dva roky dříve, zdůrazňuje.

„Zamýšlíme se i nad tím, jestli by více nepomohlo prodloužení povinné školní docházky směrem nahoru, aby byl zajištěn přechod všech dětí do středního stupně vzdělávání.“

Autor: Lucie Bednárová