Kodaňská dohoda o klimatu: Evropa neskrývá zklamání

Zdroj: Evropská komise.

Výsledek dvoutýdenní konference, na níž o budoucí mezinárodní klimatické dohodě jednali zástupci 192 zemí světa, je přinejmenším rozpačitý. Kodaňská dohoda, kterou americký prezident Barack Obama v pátek večer dojednal s lídry čtyř nejvýznamnějších rozvíjejících se zemí, je pouze nezávazným textem, s nímž navíc řada (převážně rozvojových) zemí nesouhlasí.

Evropská unie, která sama sebe v uplynulých letech pasovala do role „lídra boje s klimatickými změnami“, zažila na mezinárodní konferenci zemí Rámcové úmluvy OSN o klimatických změnách (UNFCCC), zklamání. Přestože s blížícím se začátkem kodaňské konference očekávání slábla, Evropa stále doufala, že i když se nepodaří uzavřít právně závazný text, který by po roce 2012 nahradil Kjótský protokol, vznikne alespoň závazná dohoda, v níž se země světa zaváží k výraznému omezení emisí skleníkových plynů tak, aby teplota Země nevzrostla o více než 2°C.

Text výsledné „Kodaňské dohody“, kterou za zavřenými dveřmi se zástupci Číny, Indie, Brazílie a Jihoafrické republiky v pátek (18. prosince) večer dojednal americký prezident Barack Obama, nepřináší ale žádné závazné střednědobé cíle (tj. o kolik jednotlivé státy do roku 2020 omezí produkci skleníkových plynů). Dlouhodobé redukční cíle (tj. do roku 2050), kterých by se měl podle převažujícího vědeckého názoru svět držet pokud nechce, aby na planetě došlo k nevratným změnám klimatu, z dohody vypadly úplně.

„Je to lepší než nic, ale rozhodně je to méně, než jsme chtěli. Nebudu skrývat své zklamání,“ prohlásil na sobotní tiskové předseda Evropské komise José Manuel Barroso, který spolu se švédským premiérem Fredrikem Reinfeldtem na kodaňských jednáních zastupoval Evropskou unii. Přesto podle něj ale jde o „první krok v důležitém procesu“.

Nenaplněná očekávání přiznal i Reinfeldt. „Přál bych si více. Tímto hrozbu klimatických změn nevyřešíme“. I on ale přesto výslednou dohodu považuje za „důležitý krok“. Jednání se podle něj přeci jen pohnula z mrtvého bodu, v němž se klimatické rozhovory nacházely. „Buď získáme alespoň něco, nebo vůbec nic,“ naznačil švédský premiér postoj, jaký evropská delegace k jednání zaujala. „Řada zemí ale nakonec vyvinula úsilí a stanovila si cíle. A svá čísla představily dokonce i země, které říkaly, že žádné závazky přijímat nebudou,“ vysvětlil Reinfeldt důvod k alespoň částečné spokojenosti.

V dohodě chybí ambiciózní cíle

Text výsledné dohody nakonec není konsensem všech 192 zemí – odráží pouze politickou shodu mezi Spojenými státy a čtyřmi nejvýznamnějšími rozvíjejícími se zeměmi. Zbývající země text pouze „vzaly na vědomí“. A tak zatímco Evropská unie s jeho zněním souhlasí, některé rozvojové země jako je Bolívie, Venezuela či Súdán dohodu odmítají. Kritizují jednak fakt, že vznikla bez jejich účasti za zavřenými dveřmi, ale také to, že neobsahuje dostatečné závazky k omezování emisí plynů, které přispívají ke změnám klimatu.

K prohlubování závazků zjevně chyběla politická vůle. Země se až do poslední chvíle držely zuby nehty svých výchozích vyjednávacích pozic. Čína a Indie odmítly přijmout jakékoliv závazky jimiž by přispěly k omezení světových emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 50 %. A rozvojové země, zejména malé ostrovní státy, které jsou podle klimatologů změnami klimatu ohrožené nejvíce, prosazovaly takové snižování emisí, které by zabránilo růstu teploty Země o více než 1,5°C oproti době před průmyslovou revolucí.

Ústupky ale nehodlaly učinit ani Spojené státy, kde si klimatická legislativa jen velmi těžko hledá cestu Kongresem. Obama tak pouze zopakoval svůj dřívější slib podle nějž Spojené státy do roku 2020 omezí emise o 17 % oproti roku 2005 – jinými slovy, o pouhá 4 % oproti roku 1990.

A Evropské unii, která slibovala, že pokud se ostatní významní znečišťovatelé v Kodani dohodnou na srovnatelném snižování emisí, zvýší svůj závazek ke snižování emisí z 20 na 30 %, nezbývalo než konstatovat, že výsledná dohoda není natolik ambiciózní, aby své cíle měnila.

Cíle nejsou závazné

Konkrétní cíle každopádně součástí dohody zatím nejsou. V tuto chvíli jsou k textu připojeny pouze dvě prázdné tabulky – jedna pro vyspělé a jedna pro rozvojové země. Do nich by do konce ledna 2010 měly přibýt konkrétní závazky jednotlivých zemí. Slíbená čísla ale nebudou vzhledem k povaze dohody nijak závazná.

Pomoc rozvojovým zemím

Za určitý úspěch lze považovat příslib vyspělých zemí, že budou rozvojovým státům do roku 2020 ročně přispívat částkou 100 miliard dolarů na opatření související s omezováním emisí skleníkových plynů, využívání „zelenějších“ technologií, adaptací na změny klimatu nebo boj proti odlesňování. Vzniknout má tzv. Kodaňský klimatický fond (Copenhagen Green Climate Fund), jehož prostřednictvím má „značná část“ těchto financí do rozvojových zemí proudit.

S příslibem podílet se na financování 100miliardové pomoci Spojené státy přišly už minulý týden ve čtvrtek (EurActiv 18.12.2009). Obama ale podporu podmínil požadavkem, aby rozvojové země mezinárodnímu společenství umožnily kontrolovat, zda emise skutečně snižují. Proti takovému návrhu se ale postavila Čína, podle níž by šlo o nepřípustný zasahování do její národní suverenity.

Výsledný text toto pnutí mezi oběma státy odráží. Píše se v něm, že rozvíjející se státy musí svá opatření monitorovat a každé dva roky podávat OSN zprávu o aktuálním vývoji. Mezinárodní kontrole tak budou podléhat alespoň aktivity, na něž budou použity finanční prostředky vyspělých zemí. Taková kontrola ale (jak se v textu píše) „musí respektovat národní suverenitu“.

Dodatek dohody obsahuje také seznam vyspělých států, které chudým zemím začnou peníze posílat už během následujících tří let. V letech 2010-2013 by rozvojové státy měly takto získat až 30 miliard dolarů.

Co dále?

V textu Kodaňské dohody se s žádným harmonogramem dalších jednání nepracuje a dokument nepředjímá ani termíny do kdy má být konečná dohoda uzavřena. Všeobecně se ale očekává, že by text měl vzniknout během příštího roku – nejpozději na další z pravidelných mezinárodních konferencí UNFCCC, která se v prosinci 2010 uskuteční v Mexiku.