Klimatický balíček nestojí jen na cílech. EU chystá opatření, které zdraží vypouštění CO2

zdroj: Shutterstock; autor: scyther5

Je mrtvý a nemá cenu ho oživovat. Je základem evropské klimatické politiky a je třeba ho zachránit. Názory na osud evropského systém emisního obchodování (EU ETS) se liší. Povolenek na vypouštění emisí CO2 je na trhu moc. Evropská komise to chce řešit vytvořením rezervy, do které by se přebytečné povolenky schovaly. O ETS půjde i na summitu EU příští týden.

Na konci měsíce v Bruselu zasednou prezidenti a premiéři členských zemí k jednání, ze kterého má vzejít podoba klimaticko-energetického balíčku pro další desetiletí. Nejde ale jenom o často skloňované klimatické cíle. Klimatická politika EU stojí na fungování systému ETS, v rámci kterého musí znečišťovatelé v některých sektorech nakupovat povolenky pro vypouštění emisí CO2.

Pozice členských zemí ke klimaticko-energetickým cílům najdete v našem PŘEHLEDU.

Pokud by byla cena uhlíku dostatečně vysoká, měla by znečišťovatele motivovat k investicím do opatření, která pomohou emise CO2 snížit. Jenže dlouhodobě to tak vůbec není. V systému je totiž z několika důvodů přebytek ve výši dvou miliard povolenek, a jejich cena je tak příliš nízká. Zatímco v roce 2008 se ještě pohybovala okolo 20 eur, v současné době je na 6 eurech.

Už na konci minulého roku se Unie dohodla, že ze systému dočasně stáhne 900 milionů povolenek, což by mělo krátkodobě pomoci. Zastánci ETS se ale shodují, že systém potřebuje dlouhodobější reformu. Tu Evropská komise po poradě se stakeholdery navrhla v lednu a o její představě nyní debatují členské země.

Zásobárna na povolenky

Základem reformy má být vytvoření rezervy, do které by se podle předem daného vzorce při určitém přebytku povolenky automaticky ukládaly a při nedostatku povolenek na trhu by se z rezervy naopak uvolňovaly. Systém by tak mohl lépe reagovat na situaci na trhu.

Členské země mají na tento návrh různé názory a podle jednoho ze zdrojů blízkých Komisi evropská exekutiva očekává, že její návrh možná dozná v rukou národních lídrů některých změn.  

Komise například navrhuje, aby změna vstoupila v platnost kvůli stabilitě a předvídatelnosti systému až s novým obchodovacím obdobím od roku 2021. Nechává ale na státech, aby se dohodly, pokud budou chtít rezervu zavést už dříve. To žádá například Německo. Berlín by také chtěl, aby se 900 milionů odložených povolenek po roce 2018 nevracelo podle plánu na trh, ale aby zamířily rovnou do nové rezervy.

Víc flexibility, žádá ČEZ

Už v lednu se návrh Komise setkal s kritikou. Například zelené nevládní organizace tvrdí, že dvoumilionový přebytek povolenek by bylo nejlepší z trhu trvale odstranit. Se zavedením rezervy pak souhlasí. Podle zdroje EurActivu Komise s takovou možností počítala, mezi členskými zeměmi se prý ale pro trvalé stažení povolenek nenašla politická vůle.

Jak si reformu ETS původně představoval český ČEZ? Přečtěte si náš ČLÁNEK.

Své připomínky k plánu na reformu měla i česká skupina ČEZ, která už dříve přišla s vlastním návrhem na změny v systému. Podle její představy by bylo možné množství povolenek na trhu upravovat měsíčně, a to na základě výpočtu, který by bral v úvahu aktuální objem výroby a vycházel z předem stanoveného limitu pro emisní náročnost.  

Na návrhu Komise se ČEZ nezamlouvá, že je schopen na změny na trhu reagovat až s dvouletým zpožděním. Ve svém plánu vychází z toho, že měsíční údaje o výrobě by bylo možné jednoduše získávat z veřejně dostupných databází. Podle zdroje z Evropské komise by to ovšem v některých sektorech tak snadné nebylo a potřebná data by mohla scházet.

Motivace pro střední Evropu

ČEZ patří spolu se skupinou dalších velkých energetických firem k zastáncům silného ETS. Považují ho za základ evropské klimatické politiky. Jenže kvůli jeho dlouhodobé nefunkčnosti se naopak ozývají i hlasy, které tvrdí, že pro snižování emisí by se EU měla spíše zaměřit na trojici ambiciózních klimatických cílů. Takový postup naopak skupina velkých energetik odmítá.  

S klimatickými cíli každopádně reforma ETS úzce souvisí. Jak například uvádí Financial Times, vyšší cena uhlíku by se mohla hodit těm, kdo chtějí neochotné státy střední Evropy přesvědčit, aby kývly na ambicióznější klimatické závazky. Měly by totiž vzniknout speciální fondy, které by chudším členským zemím pomáhaly s investicemi do zelených opatření. Něco takového ovšem bude mít smysl ovšem jen tehdy, když bude cena uhlíku vysoko.    

Autor: Adéla Denková