Klaus vytáhl poslední trumf – Benešovy dekrety

Zdroj: eu2009.cz.

Český prezident Václav Klaus v pátek vyjasnil, co mu konkrétně vadí na Listině základních práv EU, – prý by mohla přinést prolomení tzv. Benešových dekretů. Podle většiny českých i zahraniční politiků je požadavek na její změnu nemístný, odborníci navíc potvrzují, že retroaktivní účinnost Listiny není možná. Česko zůstává s ratifikací Lisabonské smlouvy poslední – polský prezident Kaczyński ji podepsal v sobotu.

Evropa i Česko opět kroutí hlavou nad dalšími podmínkami Václava Klause pro podpis Lisabonu – konkrétně nad požadavkem změny textu Listiny základních práv EU, která je součástí smlouvy. V této chvíli je totiž nemožné, aby se Lisabon znovu ratifikoval ve všech 26 zemích a Česku, říkají experti, a Klausovo jednání označují za čirou obstrukci

A jak nový požadavek spatřil světlo světa? Český prezident ve čtvrtek mluvil se švédským premiérem Fredrikem Reinfeldtem a následně ho pokáral za to, že zveřejnil obsah jejich rozhovoru, který měl podle Klause být „přísně důvěrný“. (Premiérova mluvčí však popřela, že by o podobné dohodě v rozhovoru padla byť jen zmínka. O zveřejnění informací „švédským novinářům a jedné tiskové agentuře“ byl Hrad – kam se prý Švédové pět dní marně pokoušeli dovolat – informován a nevznesl proti němu námitky.) Co z tohoto hovoru vzešlo? Zmatek. Klaus si kladl podmínky týkající se Listiny základních práv EU, ale ve čtvrtek ještě nebylo jasné, o co mu konkrétně jde, a nevědělo to ani švédské předsednictví (EurActiv 9.10.2009).

V pátek Klaus předstoupil před novináře a zahrál na národní strunu. Je podle něj nutné, aby mělo Česko – podobně jako Polsko nebo Velká Británie – výjimku z Listiny základních práv EU tak, aby nehrozilo, že budou evropskými soudy zrušeny Benešovy dekrety.

Listina základních práv podle Klause umožní „obcházet české soudy a uplatňovat např. majetkové požadavky osob vysídlených po II. světové válce přímo u Soudního dvora EU“ a „přezkoumávat již platná rozhodnutí českých soudů“ (celé prohlášení je k dispozici zde).

Je to nesmysl a přichází pozdě

Podle odborníků však prolomení Benešových dekretů ani jiné retroaktivní působení Listiny základních práv EU nehrozí. „Mne pan prezident osobně jmenoval profesorem evropského práva a jako takový říkám, že zpětné působení evropského práva na Benešovy dekrety není možné,“ řekl České televizi šéf katedry evropského práva na Univerzitě Karlově Michal Tomášek.

„Mne by zajímalo, o co se opírá obava, že by se snad na základě této Listiny základních práv EU mohl kdokoliv domáhat nějakých majetkových nároků, které se odehrály před více než 60 lety. Já jsem nic takového v té listině práv nečetl (…),“ podivil se v ČT nad námitkami prezidenta také generální sekretář Ústavního soudu Tomáš Langášek.

České vláda (tehdy ještě Mirka Topolánka) si však dobře uvědomovala, že útok na Lisabon může přijít právě z tohoto směru, a proto už v březnu na unijním summitu prosadila politickou deklaraci, která jasně říká, že retroaktivita Listiny na české zákonodárství „zejména z let 1940 až 1946“ není možná.

I kdyby si Česko chtělo vyjednat výjimku, podobně jako to udělalo Polsko či Velká Británie, kde bude mít i nadále před Listinou přednost domácí právo, svou šanci už dávno propáslo. Vláda Mirka Topolánka však o nic podobného neusilovala, protože k takovému kroku jednak neměla politický mandát (proti případné výjimce protestovala zejména Strana zelených) a navíc možná ani potřebnou sílu (Česko je malá země).

Prezidentův tajemník Ladislav Jakl včera jasně řekl, že se Klaus nespokojí se zárukami v irském stylu. „Cesta Irska je naprosto nedostatečná, záruky pro Irsko nejsou zárukami, byla to politická deklarace ve stylu, aby se irský vlk nažral a lisabonská koza zůstala celá.“ Jakl navrhuje, aby se k Listině připojil podobný dodatek, jaký si vyjednalo Polsko. To by však znamenalo její opětovnou ratifikaci ve všech zemích sedmadvacítky, což, jak se ozvalo ze všech koutů Evropy, Unie nikdy nepřipustí.

Požadavkem prezidenta se na dnešním zasedání bude zabývat i vláda Jana Fischera, který ale už předeslal, že „riziko prolomení Benešových dekretů se nejeví jako reálné“. Vláda je podle něj nicméně otevřena jednání o „takovém řešení, které neohrozí dokončení ratifikačního procesu“.

Kromě Václava Klause drží nyní trumfy v rukou také Ústavní soud ČR, nikdo si ale nepřipouští, že by Lisabonu vystavil stopku.