Jednou online, podruhé za zavřenými dveřmi. V transparentnosti má EU stále mezery

transparentnost EU

@ European Union, 2017

Evropské instituce jsou mnohdy transparentnější než samotné členské země, říká evropská ombudsmanka Emily O’Reillyová. I Unie má však při projednávání legislativy své stinné stránky.

Proces přijímání evropské legislativy lze v určitých fázích sledovat na internetu, například pokud hlasují či debatují europoslanci. Do jednání zemí EU však už veřejnost příliš dobře nevidí a také není vždy zcela jisté, kdo vlastně stojí za návrhy Evropské komise.

Unie se proto stává terčem evropských populistů, podle kterých Brusel není dostatečně transparentní a schvaluje zákony bez vědomí občanů členských zemí. Svým příznivcům představují populisté Unii jako skupinu nevolených byrokratů, kteří pracující v uzavřených místnostech.

Jak ale upozorňuje evropská ombudsmanka Emily O’Reillyová, instituce EU jsou mnohdy transparentnější než instituce v řadě členských zemí.

„Za poslední roky se navíc staly ještě transparentnějšími než dříve,“ dodává veřejná ochránkyně práv.

Posláním evropského ombudsmana je prošetřovat stížnosti lidí na instituce EU. Volí ho Evropský parlament, ale je nestranný a nepodléhá žádnému z orgánů EU. O’Reillyová, irská novinářka a spisovatelka, tuto roli zastává od roku 2013.

Způsob, jakým veřejnost EU vnímá, je podle ní problém, který je založený na opravdových nedostatcích v procesu schvalování evropské legislativy.

Z hledáčku kamery do uzavřených místností

Jediným navrhovatelem legislativy EU je Evropská komise. Vytváření návrhů se ale z velké části odehrává za zavřenými dveřmi. Sice je tu veřejná konzultace, kdy Komise sbírá názory veřejnosti, organizací a dalších zainteresovaných stran, není ale jisté, kdo pak vlastně samotný návrh vytváří.

transparentnost EU

Evropská ochránkyně veřejných práv Emily O’Reillyová. Zdroj: European Union

Veřejnost vidí až finální návrh Komise, který pak míří do Evropského parlamentu a Rady ministrů. Ti ho můžou upravit, nebo odmítnout.

Z Bruselu nemůže přijít prakticky nic, co by neodsouhlasili národní politici, říká německý europoslanec. Více >>>>

Zatímco Parlament pracuje veřejně, lze ho sledovat online a hlasování jednotlivých europoslanců jsou viditelná na internetu, rozhodování zástupců členských zemí při jednání Rady jsou spíše držena v tajnosti. Země jsou také při jednání spíše reprezentovány stálými zástupci v Bruselu než samotnými ministry, kteří pak potvrdí konečné rozhodnutí.

„Přestože se Rada podílí na vytváření legislativy, funguje spíše na úrovní tradiční mezinárodní diplomacie,“ vysvětluje evropská ombudsmanka.

„Vývoj jednání se uchovává v tajnosti, stejně jako pozice členských zemí,“ dodává.

Oficiální pozice Rady, takzvaný „obecný přístup“, vyjde najevo až poté, co ji země odsouhlasí. Svůj jednotný postoj zaujme také Evropský parlament.

Problémem je trialog

Následně se proces znovu ponoří do tmy. Začnou totiž spolu jednat všechny tři evropské instituce – Rada, Evropský parlament a Komise. Tato fáze vyjednávání je označována jako trialog.

„Trialogy jsou černou skříňkou,“ říká Vitor Teixeira z Transparency International EU.

„Nevíte, jak země dospěla k pozici, kterou zastává. Nevíte, kteří lobbisté se sešli se stálými zástupci, a nevíte, jak se věci změnily. Vidíte jen začátek a konec,“ komentuje Teixeira proces trialogu v EU.

Trialog přitom nikdy neměl být hlavní částí vyjednávacího procesu. Původně mělo jednání Komise, Rady a Evropského parlamentu připravovanou legislativu pouze doladit.

„Dříve nastával trialog po druhém čtení. Dnes to je hned po prvním,“ uvádí dále Teixeira z organizace, která se zabývá transparentností evropských institucí.

Registr lobbistů

Problém s nedostatkem transparentnosti si uvědomuje i současná Komise. Její šéf Jean-Claude Juncker slíbil změnu hned poté, co převzal mandát, a pověřil místopředsedu Komise Franse Timmermanse, aby navrhl nový systém.

V loni proto Timmermans přišel například s povinným registrem lobbistů, který dosud fungoval na dobrovolném principu.

Bruselská regulace lobbingu je pro ČR dobrou inspirací, říká docentka Pitrová. Více >>>>

„Komise šla příkladem a zavedla pro lobbisty pravidlo, že bez registrace není ani žádná schůzka. Pokud by to zavedly všechny tři instituce, lobbisté by neměli jinou možnost než se registrovat,“ říká pro EurActiv.com eurokomisař Timmermans.

Unie však nemá pravomoc na to, aby transparentnost přikázala stálým reprezentantům členských zemí, kteří jednají na úrovni Rady EU. Na tom mohou zapracovat samotné státy. Příkladem je Nizozemsko, které minulý týden požádalo své reprezentanty v Bruselu, aby dobrovolně podepsali kodex chování.

Z anglického originálu přeložila Aneta Zachová.