Jednotný postup Unie při boji s krizí? Ani náhodou.

Zdroj: Rada EU.

Komisí předložený plán na záchranu evropského hospodářství před krizí byl na včerejším zasedání Ecofinu sice v hrubých obrysech přijat, nicméně ministři financí odmítli řadu jeho ustanovení a na mnoho dalších mají různé členské země odlišné názory.

Plán byl původně takový: Komise vypracuje návrh boje s krizí, který na svém zasedání v upravené verzi schválí ministři financí sedmadvacítky, aby o jeho konečné podobě rozhodla Evropská rada zasedající 11. a 12. prosince v Bruselu. Včera už se k možnosti společného postupu Unie při oživávání ekonomiky evropští politici vyjadřovali opatrněji.

Například ministr financí Německa Peer Steinbrück prohlásil: „Nejsme zvázáni kopírovat to, co dělají ostatní země. Musíme spolupracovat, ale konkrétní kroky mohou mít v různých zemích odlišnou podobu.“ „Musíme počkat, s čím nejdřív přijdou jednotlivé země, a pak teprve sjednotit další kolo akce,“ uvedl lucemburský ministr financí Jean Claude Juncker.

I přesto, že Ecofin včera posvětil základní principy plánu Komise, řada návrhů se ministrům nezamlouvala. Tak především z něho vyřadili odkaz na částku, která bude k reralizaci „oživovacího balíčku“ potřeba – tedy 200 miliard eur (ty měly být mimo jiné určeny na podporu inovací a „zelených investic“). Dále ministři neodsouhlasili návrh Komise na snížení daní z práce u některých profesí jako například kadeřníků nebo číšníků.

Ecofin naopak schválil zvýšení částky určené pro Evropskou investiční banku z 65 na 230 miliard eur a také vyšší garance bankovních vkladů, které stoupnou do 30. června příštího roku povinně ve všech zemích Unie na minimálně 50 tisíc eur a do roku 2012 pak na 100 tisíc eur, pokud samozřejmě tyto změny „posvětí“ Parlament.

V mnoha oblastech však členské země jen těžko hledaly společnou řeč. Jednou z nejvýznamnějších byly daně – konkrétně daň z přidané hodnoty. Například Británie ji v reakci na krizi na svém území snížila, na evropské úrovni ovšem pro takový krok, zdá se, není politická vůle. Další neshoda nastala, při výpočtu podílu HDP, který by na oživení evropské ekonomiky chtěly jednotlivé země věnovat: Francie mluví o 1,5%, Německo o 1,25% jeho HDP tedy asi 31 miliardách eur. Společný názor nemají členské země ani na dodržování rozpočtových pravidel Paktu stability a růstu, kapitálovou přiměřenost bank a vládní garance.

„Na dnešním jednání jsme dosáhli rozumného stupně konsenzu, ne úplného konsenzu, ale celkem dobrého konsenzu,“ snažil se před novináři zakrýt rozpaky z právě skončeného setkání Ecofinu komisař pro měnové otázky Joaquín Almunia.

K otázce řešní evropské recese se včera vyjádřil i český premiér Mirek Topolánek: „ (…) pokud má někdo přímočarou ambici radikálně a jednoduše řešit situaci (většinou pomocí dramatických regulací nebo dotací) na jednom z trhů ekonomiky, vyvolá to dříve nebo později deformace a rozbouření trhů s následnými násobnými náklady (většinou pro daňové poplatníky) na jejich zklidnění.“