Jaký je systém kontroly přijímání práva EU mezi Prahou a Bruselem?

Měsíčně se v Evropské unii schválí několik desítek větších či menších směrnic. Ty pak členské země EU musí převést ve stanovené lhůtě do národního práva. Evropská komise tudíž musí mít systém, který monitoruje přijatou legislativu dané členské země.

Fungující systém je docela jednoduchý. Evropská unie posílá dokumenty elektronicky do členských zemí v národních jazycích. Jelikož má v současnosti nedostatek tlumočníků, budou dokumenty minimálně do ledna pouze v anglickém jazyce.

Tyto spisy dostane nejprve vládní odbor kompatibility s právem Evropského společenství. Dokument se přeloží a zkontroluje se, zda jeho znění je v souladu s používanými termíny. Odbor tyto spisy poté uloží do databáze a určí gestora, který se jimi bude zabývat. Gestorem se myslí konkrétní ministerstvo, které má na starosti problematiku, jíž se daná směrnice zabývá.

Gestor má dále za úkol do databáze dopsat, co směrnice ukládá a jakým zákonem se promítne do českého práva. Do databáze se též umístí informace, kde se návrh zákona právě nachází, zda je v přípravě, ve vládě, v parlamentu nebo u prezidenta.

Každý návrh zákona vláda nechá opět prozkoumat právníky. Ti zjišťují, zda je zákon slučitelný s evropským právem a také to, zda ministerstvo při převádění dané směrnice nezměnilo její nastavené mantinely. Poté, co Česká republika přijme daný zákon, který mu ukládá směrnice, musí jej poslat do Bruselu, protože má jako členská země EU notifikační povinnost.

Ty země, které nestihnou směrnici přijmout, ji tudíž nemohou poslat. Bruselští úředníci tak mají všechny informace, kterými ověřují, zda stát plní své závazky a zda danou směrnici přijal. Předmětem kontroly je také to, zda směrnici přijal bez chyb.