Hřbitov ve Středozemním moři: Pomůžeme s imigranty?

Shutterstock.com

Rostoucí počet imigrantů do Evropské unie nutí členské státy se tématem přistěhovalectví zabývat na celoevropské úrovni. Od roku 2000 zemřelo při pokusech dostat se do Unie 23 tisíc lidí. Středomořské státy, přes které se ilegální imigranti snaží do schengenského prostoru dostat nejčastěji, žádají o finanční pomoc a posílání zadržených přistěhovalců do všech členských států.

Klára Samková asi nemá lehké spaní. Počet lidí, kteří se snaží dostat do států Evropské unie jinak než přes pasovou kontrolu, totiž může dosáhnout v tomto roce rekordní výše. I kvůli rostoucímu tlaku na hranice EU bude imigrace jedním z důležitých témat blížícího se summitu Evropské rady.

Data agentury pro bezpečnost hranic Frontex ukazují, že se do EU mezi lednem a dubnem pokusilo dostat 42 tisíc lidí, které zadržely bezpečnostní složky. Imigrantů je tak více než za celý minulý rok. Hlavní vlna přistěhovalectví se přitom teprve čeká.

Většina pokusů o přeplavení totiž probíhá v létě, kdy je nejpříznivější počasí a moře je nejméně nebezpečné. Celkový počet imigrantů v letošním roce tak může přesáhnout číslo 141 tisíc z roku 2011, kdy v severní Africe a na Blízkém východě vypuklo Arabské jaro.

Masa lidí v Libyi

V přeplněných a nekvalitních kocábkách ročně umírají stovky lidí. Do Evropské unie se nejčastěji snaží dostat Syřané utíkající ze země trpící dlouhodobým konfliktem mezi vládou a povstalci.

Ze Sýrie během války utekly dva miliony lidí, legální útočiště v EU jich ale našlo jen 60 tisíc. Nejvíce imigrantů přijalo Německo a Švédsko. Řecký levicový politik Alexis Tsipras v květnu prohlásil: „Středozemní moře se stalo hřbitovem zoufalých lidí, kteří nemůžou žít ve vlastních zemích. Evropa je otevřená kapitálu a trhům, ale lidem, kteří se do ní potřebují přistěhovat, zůstává uzavřená.“

Velký mediální ohlas vyvolala loni v říjnu zpráva o neštěstí u italského ostrova Lampedusa, při které zahynulo více než 360 lidí. Podle zjištění investigativního projektu Migrant Files od roku 2000 zemřelo při pokusu dostat se do EU 23 tisíc lidí.

Každý den tak v průměru zahyne čtyři až pět lidí. Je to dvakrát více, než uváděly oficiální odhady. Pobřežní stráže států EU imigranty často posílají zpět a uzavíráním klidnějších cest je vytlačují na nebezpečnější trasy.

Imigrační vlna se dokonce stala i politickým nástrojem. Libyjský ministr vnitra Salah Mazek letos prohlásil, že pokud jeho země nezíská finanční pomoc, pomůže libyjská vláda ilegálním migrantům v přeplavbě do EU. „Hlavní cesta přes Libyi byla dlouho zavřená, lidé čekají několik let,“ vysvětlil situaci deníku Telegraph Franck Duvel, docent z Centra pro migraci, politiku a společnost na Oxfordské univerzitě.

Společná politika chybí

Na jednotnou imigrační politiku zatím Unie čeká. Její zavedení by dále zasahovalo do suverenity národních států. Nové vlny imigrantů ale vytvářejí vyšší tlak na sdílení tohoto problému.

Středomořské státy volají po větší pomoci ze strany EU na ostrahu společného schengenského prostoru a žádají, aby část imigrantů přijaly i ostatní státy (na vyjádření českého ministerstva vnitra k této výzvě redakce EurActivu zatím čeká). Itálie pohrozila, že by mohla ostrahu svých středomořských vod ukončit.

Juncker: "Nikdy nepřijmu, že lidé umírají, když se pokoušejí dostat k evropským břehům."

Společnou přistěhovaleckou politiku podpořil například kandidát Evropské lidové strany na eurokomisaře Jean-Claude Juncker. Chce zavést omezenou legální imigraci. "Jako křesťanský demokrat nikdy nepřijmu, že lidé umírají, když se pokoušejí dostat k evropským břehům," vysvětlil Juncker.

Podobný názor má i kandidát socialistů Martin Schulz. „Evropa musí uznat, že je kontinentem imigrace,“ řekl loni v rozhovoru časopisu Spiegel. „Proto potřebujeme systém legálního přistěhovalectví.“

Problémem není pouze migrace z třetích zemí, povážlivé trhliny začíná dostávat i koncept volného pohybu osob v rámci EU. Největším zastáncem jeho omezení je Velká Británie, která chce vyjednat změnu zakládajících smluv, podle kterých je svoboda pohybu základním právem občanů EU.

Autor: Jan Pavec