Hledá se “evropský prezident” a “ministr zahraničí”

Zdroj: Evropský parlament.

Poté, co bývalému britskému premiérovi Tonymu Blairovi poklesly šance na jmenování prvním stálým předsedou Evropské rady, nejžhavějším kandidátem na tento post je lucemburský premiér Jean-Claude Juncker.

Švédský premiér a současný šéf Evropské rady Fredrik Reinfeldt, jehož jméno bylo také předmětem spekulací v souvislosti s vysokým unijním postem, v pátek (30. října) tyto domněnky vyvrátil. I přesto, že na bruselském summitu Evropské rady, který se konal minulý týden, zazářil, když se mu podařilo vyjednat český opt-out z Lisabonské smlouvy, zůstává i nadále skromný.  

Na otázku EurActivu, zda se bude ucházet o místo “evropského prezidenta”, které zavede Lisabonská smlouva, se švédsky premiér jen pousmál a odpověděl: “Jen bych podotknul, že 19. září budou ve Švédsku volby, které bych nerad propásnul.”  

Reinfeldt se také vyjádřil k dosaženým výsledkům na bruselském summitu. “Rád bych vyjasnil jednu věc. Jsem velmi šťastný, že se nám podařilo vyřešit otázku Lisabonské smlouvy. Ale stále to ještě není vše. Požádal jsem všechny své kolegy, aby to respektovali. Musíme počkat, až se situace v České republice vyjasní a poté se můžeme posunout dále.”

Švédský premiér  také potvrdil, že poté, co Česká republika dokončí ratifikační proces Lisabonské smlouvy, švédské předsednictví zamýšlí svolat zvláštní summit. Mohl by se uskutečnit 13.-14. listopadu.

Juncker ve vedení 

Zatímco bývalý britský premiér Tony Blair odejde z boje o post stálého předsedy Evropské rady s největší pravděpodobností s nepořízenou (EurActiv 30.10.2009), lucemburskému premiérovi Jean-Claude Junckerovi naopak stoupají preference. Pozorovatelé se shodují v tom, že nejsilnější Junckerovou stránkou je jeho dlouhodobé působení v lucemburské i evropské politice a fakt, že pochází z malé země, která navíc patří mezi zakladatele Evropského hospodářského společenství, předchůdce současné EU.

Z Beneluxu ovšem pochází i další horký kandidát, kterým je nizozemský premiér Jan Peter Balkenende. Jeho jméno politici v souvislosti s “evropským prezidentem” skloňovali na nedávném summitu ještě vícekrát než jméno jeho lucemburského protějšku. Nizozemští křesťanští demokraté však svého koaličního partnera přemlouvají, aby neopouštěl vody domácí politiky. Obávají se totiž, že jeho odchod by mohl vést k pádu nizozemské vlády a následně k předčasným volbám.

Jako o ženské kandidátce na tento vrcholný unijní post se nejčastěji hovoří o bývalé irské prezidentce Mary Robinson nebo bývalé lotyšské hlavě státu Vaire Vike-Freiberg.

Post šéfa evropské diplomacie si nárokují socialisté 

Kromě stálého předsedy Evropské rady Lisabonská smlouva vytvoří ještě jeden vrcholný post, kterým bude Vysoký představitel pro zahraniční politiku. Na rozdíl od “evropského prezidenta” v případě obsazení postu šéfa unijní diplomacie nemají evropské politické špičky úplně jasno.

Zatím se shodli na tom, že pokud se bude “evropský prezident” hlásit ke středopravicové politické orientaci, “evropským ministrem zahraničí” musí být socialista. Socialističtí europoslanci už proto sestavili seznam možných kandidátů, mezi kterými se objevil ministr zahraničí Španělska Miguel Angel Moratinos, rumunský europoslanec Adrian Severin a trojice bývalých ministrů zahraničí, kterými jsou Frank-Walter Steinmeier z Německa, Elisabeth Guigou z Francie a Alfred Gusenbauer z Rakouska.

Avšak jak na summitu připomněl francouzský prezident Nicolas Sarkozy, kandidáti, jejichž jména jsou uváděna na předních místech seznamu, obyčejně nebývají úspěšní.  

“Samozřejmě, že jsme obsazení vrcholných pozic diskutovali v kuloárech,” uvedl Sarkozy a dodal, že prvním “obtížným” úkolem bude právě výběr “evropského prezidenta” a až poté se bude hledat Vysoký představitel.

“Je třeba, aby politické vyznání a geografický původ byly pro tento post vyvážené. Nedokážeme si představit, že všechny posty obdrží osoby, které pocházejí ze stejného regionu a stejné politické rodiny,” vysvětlil francouzský prezident.