Euroskepticismus sílí, referenda o vystoupení z EU ale nemají šanci

Miloš Zeman

Miloš Zeman a Martin Schulz © European Parliament, 2013

Po zkušenosti s červnovým rozhodnutím Britů vyvstaly obavy, že podobná referenda se budou v brzké době objevovat i v jiných zemí Unie. Je sice pravda, že euroskeptické nálady sílí, nicméně vystupování dalších zemí z EU je nepravděpodobné. Předvolební debaty se tak v příštím roce budou točit spíše kolem migrace či eurozóny.

Výsledek červnového referenda v Británii potěšil odpůrce evropské integrace napříč celou Unií. Mnoho z nich proto nyní žádá vypsání podobných referend také v jiných zemích. Objevil se mezi nimi i český prezident Miloš Zeman. Server EurActiv.sk se rozhodl popsat, jaké šance tyto postoje a nálady ve skutečnosti mají.

Vystoupení z Evropské unie je tématem politických stran ve 14 členských státech. Některé z nich jsou marginální a na faktické politické rozhodování nemají žádný vliv. Jedná se například o českou Stranu svobodných občanů nebo o chorvatský Živý štít.

Nicméně jsou zde politické subjekty, které po vystoupení jejich země z EU volají a k politické moci mají buď velmi blízko, nebo ji již získaly. Příkladem může být právě prezident Zeman, který ale téma vypsání referenda o vystoupení České republiky z EU v předvolební kampani ještě nevyzdvihoval. Pokud však jde o prezidentského kandidáta rakouských Svobodných (FPÖ), Norberta Hofera, ten se tématu odchodu z EU před volbami nevyhýbal. Rakouským prezidentem se nakonec nestal, nicméně jeho politická strana je na dobré cestě stát se nejsilnější politickou silou v zemi, připomíná slovenská redakce EurActivu.

Společný je jen odpor k EU

Pokud jde o Francii, krajně pravicová kandidátka Marine Le Penová s velkou pravděpodobností taktéž postoupí do druhého kola prezidentských voleb, které se budou konat na jaře příštího roku. Na Dánské lidové straně, která je politology řazena k národně a sociálně konzervativnímu směru, pak závisí přežití tamní menšinové vlády.

Silný euroskepticismus je však to jediné, co tyto politické celky spojuje. Najdeme mezi nimi strany tíhnoucí ke krajní pravici (Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury, Úsvit-Národní koalice, FPÖ, Národní fronta či Konzervativní strana Estonska) až k extrémně krajní pravici (Lidová strana naše Slovensko, bulharská ATAKA nebo Jobbik v Maďarsku), ale i regionální konzervativní subjekty (Vlámský blok, italská Liga Severu), liberály (Strana svobodných občanů) nebo strany komunistické či antisystémové (Hnutí pěti hvězd v Itálii).

V příštím roce čekají parlamentní či prezidentské volby více unijních zemí. Dosavadní předvolební průzkumy prakticky žádnou ze stran požadující odchod z Unie (popřípadě z eurozóny) nefavorizují. Avšak v tomto ohledu je dobré mít na paměti volební průzkumy před referendem o brexitu i před volbami v USA. A problémy v Evropské unii i nadále přetrvávají. Jak to tedy se šancemi na vypsání dalších referend vypadá?

Jiné to je v případě prezidenta Zemana, který svou další kandidaturu stále zvažuje. Pokud se pro ni rozhodne, nabízí se otázka, zdali během ní téma možného vystoupení ČR z EU vyzdvihne.

Zemanova snaha stačit nebude

Českou republiku čekají v říjnu příštího roku volby do Poslanecké sněmovny. K vyjádření prezidenta Zemana, který nedávno uvedl, že by případné referendum o vystoupení ČR z EU (i z NATO) podpořil, se přidali i někteří zástupci KSČM. Do voleb však s touto iniciativou půjde zejména zmíněná Okamurova SPD nebo SSO. V případě těchto subjektů se však neočekává, že by v nadcházejících parlamentních volbách výrazně uspěly.

Jiné to je v případě prezidenta Zemana, který svou další kandidaturu stále zvažuje. Pokud se pro ni rozhodne, nabízí se otázka, zdali během ní téma možného vystoupení ČR z EU vyzdvihne. Zákon o všeobecném referendu (či, jak se stalo před vstupem do EU, případný ústavní zákon o referendu o vystoupení České republiky z Evropské unie) však musí schválit Parlament.

V Nizozemsku vedou euroskeptici

Euroskeptické nálady se však neobjevují jen v české kotlině. Nizozemská Strana pro svobodu (Partij Voor de Vrijheid) se bude pod vedením svého předsedy Geerta Wilderse o parlamentní křesla ucházet již v březnu. A pravdou je, že tato strana je od léta roku 2015 pravidelně označována za tamní nejpopulárnější politickou sílu.

Na druhou stranu není jasné, zdali by o této otázce Nizozemci vůbec mohli hlasovat. Tamní referenda jsou pouze fakultativní a nesmí se týkat již existujících smluv. Průzkumy rovněž uvádějí, že většina Nizozemců je i nadále proti referendu i proti vystoupení. Ani zde tedy otázka odchodu z EU pravděpodobně není na pořadu dne. Jiné to ale může být s otázkou vystoupení země z eurozóny.

Le Penová s referendem váhá

Zajímavější to bude v případě Francie, kde tamní poloprezidentský systém dává hlavě státu výrazně silnější postavení. Kandidátka pravicové Národní fronty Marine Le Penová má velké šance probojovat se do druhého kola prezidentských voleb (podobně jako se to podařilo jejímu otci Jean-Marie Le Penovi v roce 2002). Stejně jako před 14 lety se však i nyní předpokládá, že v takové situaci by Francouzi hlavou státu zvolili jejího protikandidáta.

Marie LePen

zdroj: shutterstock.com; autor: Frederic Legrand - COMEO

Není ani jasné, zdali Le Penová o vypsání referenda vůbec stojí. Její postoj se totiž v tomto ohledu již několikrát změnil. V poslední době voličům slibuje, že v případě zvolení se bude nejprve snažit o reformu vztahů mezi Francií a EU a výsledek těchto jednání následně předloží občanům. Podobnou cestou se však rozhodl vydat i David Cameron.

Na druhou stranu i v tamním politickém prostředí by Le Penová pro tyto plány potřebovala získat souhlas parlamentu a prosadit změnu francouzské ústavy. A je nepravděpodobné, že by se jí to podařilo. Druhou možností je následovat příklad Charlese de Gaulla z roku 1962, který obešel parlament a obrátil se na občany přímo, což by mohlo mít na následné hlasování poslanců značný vliv. I tamní průzkumy veřejného míněné však i nadále uvádějí, že těch, co by si přáli z Unie odejít, je výrazná menšina.

AfD se do vlády nedostane

Další politické drama můžeme v příštím roce očekávat u našich západních sousedů. Volby do Bundestagu jsou naplánovány na říjen a populistická Alternativa pro Německo (AfD) má poměrně velké ambice. Strana původně vznikla s cílem odejít z eurozóny a změnit ekonomické vztahy Německa a EU. Postupně se však směřování strany změnilo. Zejména v kontextu probíhající migrační krize začali její zastánci prosazovat vystoupení z Unie.

Nicméně pokud jde o oficiální postoj strany, napřímo se této otázce během předvolební kampaně zřejmě vyhne a bude se soustředit (stejně jako Le Penová či Wilders) na problematiku opuštění eurozóny, zastavení migrace či omezení volného pohybu osob.

merkel tusk

Angela Merkelová a Donald Tusk @ European Union, 2016

Podle dosavadních průzkumů by se AfD do federálního parlamentu dostat měla, a to dokonce jako třetí nejsilnější strana. Její účast ve vládě je ale pro tuto chvíli stále prakticky vyloučená. A navíc, v kontextu tamní historické zkušenosti, je z hlediska Základního zákona (Grundgesetz) uspořádání federálního referenda téměř nemožné. Otázkou ale zůstává, nakolik se této straně podaří ovlivnit politickou agendu stran mainstreamových, zejména pak křesťanských demokratů kancléřky Angely Merkelové.

V Itálii se chtějí zbavit eura, ne Unie

V případě Itálie je situace složitější, jelikož datum tamních parlamentních voleb je stále nejisté. Formálně jsou naplánovány až na rok 2018, vláda Mattea Renziho však padla a pravděpodobnost předčasných voleb se zvýšila.

Hnutí pěti hvězd, zejména jeden z lídrů Alessandro di Battista, před pár dny uvedl, že se hlavním předvolebním tématem strany může stát odchod z eurozóny. O odchodu z EU však tamní strany příliš nahlas nemluví. O stejném tématu mluví Liga severu či krajně pravicová strana Italské bratrstvo. Proti eurozóně se čím dál silněji vymezuje i Forza Italia Silvia Berlusconiho.

Že by Itálie v nejbližší době mohla uvažovat o vypsání referenda o odchodu z EU si nemyslí ani tamní odborníci. „Autonomní fungování je pro Itálii nepředstavitelné. Nelze hovořit o vystoupení z EU,“ řekl serveru EurActiv.cz profesor evropských studií Luciano Monti z římské univerzity LUISS. Dodal také, že otázka referenda není na pořadu dne. „Itálie má zkušenosti s dlouhým obdobím nestability a její instituce vědí, jak na krizi spojenou s referendem odpovědět,“ prohlásil.

Vlna referend, která byla některými po hlasování o brexitu předpovídána, se tedy pravděpodobně konat nebude. Faktem ale zůstává, že krize sužující Unii neustávají a růst euroskeptických nálad nepolevuje. A i kdyby výše zmíněné strany otázku vypsání referenda o setrvání jejich země v EU příliš nevyzdvihovaly a jako prioritu by si předsevzaly otázky spojené s odchodem z eurozóny nebo s ráznějším řešením migrační krize, mohl by to být pro EU tak jako tak vážný problém. Zejména otřesy v eurozóně si totiž za stávajících (i těch minulých) okolností nemůže dovolit.