Europarlament je kolos, kterému lidi nerozumí, říkají stážisté, kteří prošli jeho útrobami

práce v Evropském parlamentu

© Shutterstock

Tento týden se Evropský parlament opět přestěhoval z Bruselu do Štrasburku. Co vlastně obnáší práce této organizace, která zaměstnává sedm tisíc lidí?

Evropský parlament je kolos, který se každý měsíc stěhuje z Bruselu do Štrasburku. Jako například v tomto týdnu, kdy se opět sešlo plenární zasedání všech 751 europoslanců.

Stěhování přináší velkou finanční i personální zátěž a ročně vyjde na desítky milionů eur.

„Pro nejvyšší politiky se vysílá letadlo, pro nižší vlaky a stěhovat se musí i spousta podkladů a dokumentů,“ vysvětluje své zkušenosti Zuzana Jandová. Ta se nedávno díky projektu motivačních stáží PročByNe? stala na 10 dní součástí kabinetu nejvýše postaveného muže Parlamentu, předsedy Antonia Tajaniho (EPP).

Připomíná však, že Štrasburk je jako město na hranicích Francie a Německa symbolem sjednocení Evropy. A Francie se navíc nechce vzdát ekonomických výhod, které každoměsíční zasedání Parlamentu přináší.

Kromě pravidelného cestování mezi Bruselem, Štrasburkem a rodnou zemí představují režim europoslanců hlavně zdlouhavá jednání na výborech nebo pracovních skupinách, konference nebo schůzky s lobbisty a dalšími politiky.

Jezdí se i na zahraniční mise. Například europoslanec Tomáš Zdechovský (EPP, KDU-ČSL) se nedávno účastnil mise v Nepálu, kde spolu s kolegy pozorovali proces voleb do zákonodárného shromáždění, říká jeho bývalá stážistka Aneta Bartošová.

Nejen kancelářská práce

Právě kanceláře europoslanců s asistenty a stážisty představují důležitou součást parlamentního života. Tito lidé mají na starosti jak běžné administrativní úkoly, tak politickou činnost, která souvisí s prací europoslance.

„Administrativní práce v kanceláři zahrnuje všechny provozní věci – od rezervace hotelů, nákupu letenek, rezervací aut až po sjednávání schůzek,“ vzpomíná na své zkušenosti Bartošová.

Stážisté také chodí na zasedání parlamentních výborů, kde se projednávají návrhy legislativy. Podklady pro jednání europoslanců, či sledování a zpracování výstupů diskusí, jsou jedním z úkolů týmu europoslance.

jandova_FB

Například Jandová se zabývala politikou Východního partnerství, v rámci které EU spolupracuje s Ukrajinou a dalšími pěti zeměmi bývalého Sovětského svazu. Naopak od nich za to žádá například dodržování lidských práv.

Stážista Vojtěch Vosecký vykonávající svou placenou praxi u europoslance Pavla Poce (S&D, ČSSD) měl na starosti nařízení o omezení rakovinotvorného těžkého kovu kadmium v evropských fosfátových hnojivech. Bartošová se zase věnovala revizi nařízení Dublin IV o azylové politice.

Každý má jiné zájmy

Agenda europoslance je ale velmi rozsáhlá. Důležitá je proto komunikace s dalšími poslanci, protože „nelze být znalcem ve všech otázkách, které jsou v Parlamentu probírány,“ říká Bartošová.

Živé pak bývá především právě plenární zasedání.

„Je to občas dosti rušné zasedání, kde poslanci něco provolávají a bouří se proti počítání hlasů ‚od oka‘ a žádají elektronické hlasování. Někdy musí předseda dav utišit,“ zmínila Jandová.

Parlament ale nejedná sám. Musí najít dohodu s Komisí i zástupci členských států v Radě EU. Výsledky práce europoslanců jsou proto méně pozorovatelné.

„Některá opatření jsou hodně všeobecná, některá mají mnoho kompromisů, někdy se jedná velmi dlouho o věcech, které jsou nesmírně složité,“ říká Barbora Urbanová, která byla měsíc na zkušené u europoslance Luďka Niedermayera (EPP, TOP 09).

Podle ní ale v Bruselu panuje „všudypřítomná myšlenka, že jsme v tom spolu, řešíme problémy spolu, a i když je to někdy složité, snažíme se najít společnou řeč.“

vosecky_FB

Západ nám nerozumí. A my jemu?

Přesto jsou v jednání stále viditelné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi.

„Například polští europoslanci dělali vše proto, aby se kadmium nijak neomezovalo, jelikož Polsko nedávno investovalo do fosfátových dolů s vysokým obsahem nebezpečného kadmia,“ mluví o svých zkušenostech Vosecký.

Často prý vyhrávají ekonomické zájmy či některá odvětví průmyslu nad otázkami životního prostředí a udržitelným rozvojem.

Jandová zase pozoruje rozdíly mezi Východem a Západem.

„Východní politici jsou obecně méně asertivní a méně angažovaní. Je to pravděpodobně dáno érou komunismu, kdy východní země nebyly zvyklé vyjednávat, ale jen přijímat rozkazy,“ vysvětlila. Jako příklad uvedla spor o přijímání migrantů nebo vysílání pracovníků do zahraničí.

Urbanova_FB

S ohledem na řadu složitých otázek, které Parlament projednává, se stážisté shodují, že by měl zlepšit svou komunikaci s občany. Není to snadné, protože se jedná o velkou instituci, která zaměstnává přes sedm tisíc lidí a velká část energie a prostředků padne na vnitřní organizaci.

Je to ovšem nutné, aby občané chápali, jak je evropské předpisy ovlivňují. „Je potřeba větší osvěta, aby práci unijních institucí lidé lépe vnímali a chápali v souvislostech,“ myslí si Urbanová.