EU 2020: Unie se musí sjednotit a reformovat, říká Komise

Zdroj: CreativeCommons.org; autor: ralphbijker.

Evropská komise zveřejnila hodnocení Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost a také výsledky konzultace zaměřené na její následnici: EU 2020. Lisabonská strategie podle Komise přinesla Unii řadu pozitiv, problémem však byla malá ochota k reformám v některých členských státech.

Do sídla Komise v Bruselu až do polovina ledna (kdy končila konzultace) dorazilo více než 1.500 připomínek k unijnímu plánu ekonomického rozvoje na dalších 10 let: EU 2020. Evropská exekutiva zveřejnila krátkou zprávu (v aj zde) shrnující pozice klíčových hráčů (stakeholderů), z níž se ovšem například nedozvíme, co hodlají prosadit jednotlivé státy Unie (detailnější zpráva bude k dispozici během několika týdnů).

Každopádně je jasné, že většina členských zemí klade velký důraz na propojení EU 2020 s dalšími strategiemi, vzájemnou závislost hospodářské, sociální a environmentální politiky, problém veřejných financí a klíčovou roli malých a středních podniků v ekonomice. Mnoho států (a Česko je mezi nimi) volá po zefektivnění implementace a kontroly provádění nové strategie a také posílení role Evropské rady.

Materiál Komise shrnuje také stanoviska dalších stakeholderů od evropských regionů, přes zaměstnavatele a zahraniční subjekty až po jednotlivce. Jejich pozice moc nepřekvapí: regiony volají po „rovnocenném partnerství s centrálními vládami“ při provádění strategie (a jejím propojení s kohezní politikou), vědci po více penězích na výzkum, konzervativci v Evropském parlamentu (ECR) kladou důraz na dokončení jednotného trhu, ekologové zase na „zelenání“ ekonomiky atd. Na podrobnější informace si tedy budeme muset počkat.

Evropská komise nicméně zveřejnila ještě jeden dokument (v aj zde), který hodnotí, jak byla dobíhající Lisabonská strategie úspěšná. A ten určitě stojí za pozornost.

Je tu řada pozitiv…

Brusel se ohrazuje proti tomu, že je Lisabonská strategie často vnímána jako úplný propadák. „Bylo by přílišným zjednodušením říkat, že strategie selhala, protože nebylo dosaženo kvantitativních cílů, které si stanovila,“ tvrdí Komise.

Jde především o dva klíčové ukazatele: míra zaměstnanosti měla v průměru dosáhnout 70 % a podíl HDP věnovaný z veřejných prostředků na vědu 3 %. Zatímco v roce 2000 dosahovala zaměstnanost 62 % v roce 2008 vystoupala pouze na 66 % (v důsledku krize se však zase propadla); u podpory vědy a výzkumu je situace ještě horší: průměrný příspěvek se zvedl pouze o 0,08 % HDP na 1,9 % HDP. Mimochodem, pokud jde o Česko, v zaměstnanosti se pohybuje zhruba na unijním průměru a v penězích na výzkum hluboko pod ním.

A v čem jsou tedy ta pozitiva? Podle názoru Komise tkví hlavně v tom, že Lisabonská strategie (zvlášť po její revizi v roce 2005) přiměla všechny členské státy, aby se začaly více zabývat výzkumem a inovacemi, reformou trhů práce, podporou podnikání (hlavně SMEs) a energeticko-klimatickou agendou, což jsou čtyři klíčové priority Lisabonské strategie.

Komise výslovně zmiňuje úspěchy při odbourávání administrativní zátěže, tvorbě pracovních míst a fiskální konsolidaci, která v některých státech Unie proběhla během poslední dekády, nebo nasměrování strukturálních fondů do „prorůstových“ opatření.

…ale i negativ

Podle evropské exekutivy však Lisabonská strategie (a to byla chyba) věnovala jen málo pozornosti otázkám, které hrály klíčovou roli ve finanční krizi, jako jsou bankovní dohled, sledování tzv. systémových rizik na finančních trzích, spekulativních bublin nebo nadměrného zadlužování domácností.

Komise také kritizuje obrovskou propast mezi státy Unie, které se nebojí reforem, a těmi ostatními. „Synergické efekty a výhody“ pro celou Unii tak přijdou vniveč, stěžuje si Brusel. Podobné je to také s jednotlivými stránkami Lisabonské strategie. „Zatímco na makroekonomické úrovni a v otázkách zaměstnanosti nastal viditelný pokrok, na mikroekonomické (včetně životního prostředí) tomu tak úplně nebylo,“ píše se v dokumentu. Výsledný efekt je pak rozpačitý.

Podobně jako většina členských států, Komise vidí velkou mezeru v koordinaci Lisabonské strategie s dalšími unijními politikami nebo v problémech s komunikací (hlavně vůči veřejnosti), které výslovně zmiňuje například Česko (EurActiv 28.1.2010).

Komise se s českou vládou naopak vůbec neshoduje v názoru na otevřenou metodu koordinace, která je používána k výměně informací mezi členskými státy a Bruselem a také k hodnocení úspěšnosti přijatých opatření. Zatímco Komise mluví o jejím úspěchu při předávání znalostí a zkušeností, podle české vlády je jen málo účinná, protože zprávy členských států jsou posuzovány hodně formálně a navíc je celý proces administrativně příliš náročný a neefektivní.

Oba materiály Komise symbolizují pouze první krok na cestě za novou ekonomickou strategií Unie EU 2020; rozhodující slovo však bude mít Evropská rada, která se na mimořádném summitu sejde už 11. února. Španělské předsednictví chce mít strategii EU 2020 schválenou nejpozději do konce svého mandátu, tedy do června 2010.