Dětští migranti bez rodičů v EU čelí vážným hrozbám. Jejich počet navíc stále roste

zdroj: Evropská komise

Do EU přichází stále větší počet nezletilých migrantů bez doprovodu dospělé osoby. Potvrzuje to včerejší statistika Eurostatu, podle které jich loni v EU požádalo o azyl téměř 90 tisíc. Děti a mladiství přicházející do Evropy bez doprovodu představují velký problém, často totiž končí v rukou zločineckých gangů a jsou využíváni k prostituci. Než se navíc do EU vůbec dostanou, musí překonat strastiplnou cestu na vlastní pěst. „Sama jsem potkala chlapce z Afghánistánu, teď přesvědčuje svoji matku, aby nebezpečnou cestu do Evropy nepodnikala,“ říká eurokomisařka Věra Jourová.

„Ta čísla bohužel nejsou překvapivá, již v průběhu loňského roku se hovořilo o tom, že počet dětí bez doprovodu narůstá,“ okomentovala pro redakci ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová včera vydanou studii Eurostatu, podle které v EU loni zažádalo o azyl 88 300 dětí bez doprovodu. Z 91 procent se jednalo o chlapce, dívky proto tvořily pouze zanedbatelnou část.

Evropský statistický úřad uvádí, že 57 % nezletilých žadatelů o azyl spadalo do věkové kategorie 16 až 17 let, 29 % do kategorie 14 až 15 a 13 % tvořily děti, kterým ještě nebylo ani 14 let.

Jourová: „To, že se děti ocitají sami na cestě, je vystavuje vysokému riziku zneužití zločineckými gangy pro obchodování s lidmi, sexuální práci či otroctví.“

Počet stále mladších dětských migrantů, kteří do Evropy přicházejí bez rodičů či jiných dospělých osob, přibývá, což podle Faltové dokazují i další studie. „Na statistikách je vidět, že narůstá počet dětí mladších 15 let. V roce 2014 tvořily 34 procent a v roce 2015 je to již 43 procent. Ukazuje se, že stále mladší děti sem cestují bez doprovodu rodičů.“

Faltová: „Naše společnost musí začít hledat efektivní řešení, jak děti ochránit a vědět, co se s nimi děje na území členských států, což se tedy zatím moc nedaří.“

Právě děti, které přicházejí bez doprovodu dospělého, jsou velmi zranitelné. Jak v lednu uvedla evropská síť ombudsmanů pro děti (ENOC), 30 % všech migrantů, kteří zemřou při plavbě přes Středozemní moře, tvoří děti. Poté, co nezletilí absolvují nebezpečnou cestu trvající i několik měsíců, si neoddychnou ani v Evropě.

„To, že se děti ocitají samy na cestě, je vystavuje vysokému riziku zneužití zločineckými gangy pro obchodování s lidmi, sexuální práci či otroctví. Tato situace porušuje základní práva a práva dítěte,“ řekla redakci česká eurokomisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitele a rovnost žen a mužů Věra Jourová, která nejnovější údaje Eurostatu hodnotí jako „znepokojující“.

Začátkem roku Evropu šokoval také Evropský policejní úřad (Europol), který uvedl, že se pohřešuje nejméně 10 tisíc dětských migrantů, kteří do EU přišli v posledních dvou letech bez dospělého doprovodu.

Na tento problém, kdy děti mizí neznámo kam, upozorňuje také Faltová. „Naše společnost musí začít hledat efektivní řešení, jak děti ochránit a vědět, co se s nimi děje na území členských států, což se tedy zatím moc nedaří,“ řekla redakci.

Nejvíce dětí pochází z Afghánistánu

A z jakých zemí tyto děti nejčastěji pocházejí? Jak uvádí Eurostat, 16 % těchto nezletilých žadatelů o azyl přišlo z válkou zmítané Sýrie. Každý druhý – přesně 51 procent – však do Evropy přicestoval z Afghánistánu. Podle ředitelky Sdružení pro integraci a migraci je to dáno tím, že se bezpečnostní situace v zemi dlouhodobě zhoršuje.

„Chlapci jsou často unášeni nebo nuceni nastoupit k různým paravojenským skupinám i ve velmi mladému věku a proti své vůli a rodiny se je snaží před tím ochránit tak, že je pošlou do zahraničí, aby zároveň rodinu podporovali. Často jsou to nejstarší synové, jejich otec je mrtvý a oni mají podporovat matku a své sourozence, případně rodiny doufají, že budou mít možnost se za dětmi do Evropy sloučit,“ popisuje afghánskou realitu Faltová.

Osobní zkušenost s osamocenými afghánskými dětmi žádajícími v Evropě o azyl má také česká eurokomisařka, která se s nimi setkala v zařízení pro uprchlíky v Bruselu.

„Já sama jsem potkala 11letého chlapce z Afganistánu. Hranice překonával přivázaný k podvozku nákladního auta, nyní se v Belgii učí holandsky a francouzsky. Je v kontaktu se svojí matkou a přesvědčuje ji, aby tuto nebezpečnou cestu nepodnikala,“ svěřila se Jourová redakci.

Jak dětským běžencům pomoci? Integrací

Jak uvádí lednová zpráva evropských ombudsmanů, nezletilí přicházející do Evropy často úřadům členských států ani nechtějí uvést svůj pravý věk, protože se obávají umístění do detenčních zařízení, což jim znemožňuje pokračovat v cestě do zemí severní Evropy. Podle údajů Eurostatu nejčastěji míří do Švédska (40 %), Německa (16 %) a Rakouska (9 %). Oproti tomu v Česku o azyl požádalo dohromady 15 nezletilých bez doprovodu (po pěti ze Sýrie, Afghánistánu a Ukrajiny).

Jak síť ENOC také uvedla, rizika pro děti nekončí, ani když se dostanou do cílové země. Některé státy totiž dětem bez doprovodu neposkytují zákonného opatrovníka, který by se o ně postaral, nebo jmenování zákonného zástupce trvá příliš dlouho.

Jak tvrdí česká eurokomisařka, při řešení problému s osamocenými nezletilými běženci je v první řadě zapotřebí, aby v jednotlivých členských státech fungovaly úřady, sociální pracovníci a policie. Poté je podle ní klíčové klást důraz na takové kroky, které pomohou těmto dětem k integraci.

„Dát jim přístup ke vzdělání a pochopení společných evropských hodnot je nejlepší způsob, jak začlenit tyto děti do společnosti v různých zemích, které je přijmou. Jinak je budou traumata a následky sociálního vyloučení provázet celý život,“ říká Jourová.

Faltová: „Evropské státy musí s dětmi zacházet jako z dětmi, nabízet dlouhodobá řešení a motivovat je ke studiu a integraci.“

Podobně to vidí také ředitelka Sdružení pro integraci a migraci, podle které je hlavně zapotřebí s těmito nezletilými jednat podle úmluvy o právech dítěte, což ale nemusí nutně znamenat, že dostanou azyl. „Je nutné posuzovat individuální situaci každého dítěte,“ myslí si Faltová a upozorňuje na některé problémy spojené s jejich zapojením do společnosti.

„Největší překážkou integrace bývá to, že státy často udělí pobyt nebo mezinárodní ochranu nezletilým pouze do věku 18 let, což ale způsobuje to, že nejsou motivováni chodit do školy, učit se jazyk a integrovat se, když je jejich budoucnost nejistá. Evropské státy tedy musí primárně s dětmi zacházet jako z dětmi, nabízet dlouhodobá řešení a motivovat je ke studiu a integraci,“ říká Faltová na závěr.

Eliška Kubátová