ČSSD: Debata o EU by se neměla omezit jen na získávání evropských peněz

Zdroj: Evropská komise.

I přesto, že mají evropské fondy potenciál být velkým předvolebním tématem, podle některých členů sociální demokracie je potřeba věnovat se především širším otázkám spojeným s budoucím směřováním evropské integrace a rolí České republiky v ní. Důraz by při tom měl být kladen nejen na ekonomický, ale i sociální rozměr evropské spolupráce.

Podle aktuálních volebních průzkumů se pravděpodobným vítězem blížících se říjnových voleb do Poslanecké sněmovny stane Česká sociálně demokratická strana (ČSSD). Po skoro sedmileté nepřetržité vládě pravice to bude pro zemi znamenat určité změny. Ty se nepochybně projeví i ve vztahu Česka k evropské integraci. Sociální demokraté se totiž na rozdíl od pravicové ODS dlouhodobě profilují jako proevropsky smýšlející strana. Pokud ale nahlédneme do jejich aktuálního předvolebního programu, můžeme pocítit překvapení. Evropské politice v něm totiž věnují pouze poslední podkapitolu.

„V celé naší společnosti se politická diskuse o EU zredukovala pouze na to, jak získat evropské peníze,“ uvedl na nedávném pracovním setkání „Jak se postavit k návrhům prohloubení integrace EU?“ uspořádaném Friedrich-Ebert-Stiftung e.V., zastoupením v České republice, a Oranžovým klubem europoslanec Libor Rouček (S&D). Sociální demokraté nejsou podle něj v tomto ohledu výjimkou. „I v sociální demokracii je nutné o evropských otázkách mluvit více do hloubky,“ zdůraznil.

Do bankovní unie a eurozóny

A co tedy ve volebním programu ČSSD kromě problematiky čerpání evropských prostředků, ve kterém Česká republika nepatří ve srovnání s ostatními evropskými státy k nejlepším, nalezneme? Sociální demokraté chtějí podle svých slov například připravit Česko na vstup do eurozóny a lépe hájit české zájmy v Evropě.

Konkrétnějšími ekonomickými opatřeními se zabývá Jan Mládek, stínový ministr financí ČSSD. Jak uvedl na výše zmíněné diskuzi, zásadním zájmem České republiky je se aktivně zapojit do projektu bankovní unie, čili mechanismu kontroly finančních institucí v eurozóně, a to přestože není členem eurozóny.

Důvody uvádí dva. Zaprvé by se Česko nemělo myšlenky eura v žádném případě vzdávat, i když přijetí jednotné měny Mládek odhaduje až k roku 2020. Krom toho se vznik bankovní unie dříve či později promítne také do českého prostředí jednoduše prostřednictvím mateřských bank, které v eurozóně sídlí.

Postoj České republiky k bankovní unii tak může mít i zásadní politické důsledky, protože ta bývá mnohými vnímána jako jedna z cest k hlubší evropské integraci (EurActiv 29.4.2013).

Sociální rozměr

Sociální demokraté dále voličům slibují, že budou hlavní důraz klást nejen na ekonomický, ale zejména na „sociální a kulturní rozměr evropské integrace“.

To potvrzuje i europoslanec Rouček. „V poslední době se mluví o měnové unii nebo fiskálním paktu, ale na to, že Evropská unie by tu měla být pro všechny svoje občany a nejen pro obchodní a finanční zájmy, se zapomíná,“ tvrdí.

Více debat a plánů

Dalším bodem, který nalezneme v programu sociálních demokratů, je snaha být „aktivní součástí politických debat o dalším rozvoji Evropské unie“. V České republice totiž dlouhodobě zaznívá kritika ze strany zástupců průmyslu, podnikatelů, akademiků i dalších subjektů, kteří si dlouhodobě stěžují, že Česká republika není dostatečně aktivní v prosazování svých zájmů. Poukazují i na to, že tu chybí celospolečensky vedená debata o zásadních otázkách spojených s EU na politické úrovni.

S tím, že čeští politici obecně nemají o Evropské unii a jejím dalším směřování v dlouhodobém horizontu jasno, souhlasí také bývalý eurokomisař Vladimír Špidla (ČSSD). Příčinu je podle něj třeba hledat v tom, že v českých reáliích neexistuje jediná politika, nad níž by panovala širší politická shoda, a která by tak byla plánována několik volebních období dopředu.

„České republice chybí schopnost strategického rozhodování,“ tvrdí Špidla. „Pokud neuvažujeme strategicky ani ve věcech školství či dopravy, tak jak by se nám to mohlo podařit v něčem tak komplexním a abstraktním, jako je Evropská unie?“ ptá se.

„Česká republika jednoduše stojí před volbou, jestli se bude dál posouvat k periferii EU, nebo se naučí přijímat zodpovědnost, akceptuje své závazky v plné míře a zařadí se do rozhodování o evropské budoucnosti,“ říká k návrhům na hospodářskou a rozpočtovou integraci ze strany Evropské komise Jana Maláčová, zástupkyně Senátu při Evropském parlamentu.

„Jsme však stále na úrovni diskuse z roku 2004 – debatujeme jen, jestli EU ano či ne, ale vůbec se nevěnujeme obsahovým otázkám, tedy jakou Unii a za jakou cenu chceme.“ Postoj obou komor českého parlamentu tak prý obecně bývá k evropským návrhům na hlubší integraci odmítavý.

Vhodnou cestou, jak to napravit, by podle Špidly mohlo být zřízení jakéhosi „nadstranického panelu“, který by se věnoval evropským otázkám. Jako vzor by prý mohla sloužit tzv. první Bezděkova komise, která zkoumala dopady připravované důchodové reformy na státní rozpočet.

„Nejdříve byly shromážděny návrhy kompetentních politiků z parlamentních stran a pak vzniklo těleso, jehož členové navržené varianty hodnotili a projednávali jejich důsledky,“ uvedl Špidla. Takový postup zajistil, že politici napříč politických spektrem závěrům odborné komise důvěřovali, protože již od počátku pracovala s jejich nápady.

Evropa na rozcestí

Ústavní právník Jan Kudrna kromě neexistence jednotné představy o postavení České republiky v evropské integraci mezi politiky spatřuje ještě jedno úskalí. Tím je postoj většiny Evropanů k dalšímu sbližování.

„Do momentu rozšíření v roce 2004 existovala společná vize a podpora zdola, ale řada lidí dnes na projekt nahlíží pouze jako na technokratický,“ upozorňuje. Příkladem může být Smlouva o fungování Evropské unie, která je podle něj nesrozumitelná, nevyvážená a plná výjimek, čímž „jen ukazuje, jakým konglomerátem zájmů EU je.“

Pokud má integrace postupovat, musí se znovu stát cílem občanů. „Chybí nám něco jako Listy federalistů, díky nimž byly sjednoceny Spojené státy americké,“ uvádí Kudrna příklad z 18. století.

EurActiv se dnes v jiném článku věnoval také volebnímu programu Občanské demokratické strany.