Chudé země tratí obrovské částky na daňových únicích, OSN s jasným řešením nepřišla

zdroj: Shutterstock; autor: Riccardo Mayer

Jak zajistit chudým zemím Afriky nebo Jižní Ameriky dostatek peněz pro vlastní rozvoj? Vypořádat se s daňovými úniky ze strany nadnárodních firem. To byla jedna z hlavních otázek, o které se tento týden jednalo na konferenci OSN v Addis Abebě. Schůzka v Etiopii byla první ze série tří velkých setkání zaměřených na řešení globálních problémů. Lídři OSN se znovu sejdou v září v New Yorku, aby se dohodli na nových cílech pro udržitelný rozvoj.

Představitelé zemí Organizace spojených národů (OSN) tento týden od pondělí do středy hledali v etiopské Addis Abebě finanční zdroje pro udržitelný rozvoj. Nepodařilo se jim však dořešit jednu ze zásadních otázek – daňové úniky, kvůli kterým rozvojové země přicházejí o významnou část svých příjmů.

Prezidenti, premiéři, ministři a další představitelé států světa se do východoafrické země sjeli k první ze tří vrcholných konferencí, které se mají během druhé poloviny letošního roku zabývat globálními problémy.

Díky dosavadní politice se během dvaceti let podařilo snížit dětskou úmrtnost ve světě o 41 %.

V září má OSN na summitu v New Yorku přijmout nové cíle udržitelného rozvoje, které má svět naplňovat v příštích 15 letech. Organizace tak naváže na dosavadní Rozvojové cíle tisíciletí, kterým letos končí lhůta.

Díky nim se podařilo mezi lety 2000 a 2010 snížit podíl lidí žijících s méně než 1,15 dolaru na den ze 47 % na 22 %. Během posledních dvou desetiletí se také o 41 % snížila dětská úmrtnost a 90 % dětí na světě byla umožněna základní školní docházka. Povedlo se například také zajistit přístup k bezpečné pitné vodě pro 89 % světové populace.

I přes tyto úspěchy stále každý osmý člověk na Zemi hladoví, 162 milionů dětí trpí chronickou podvýživou a každý den více než 32 000 lidí opouští své domovy z důvodů válečných konfliktů. To jsou jen některé příklady problémů, které svět musí řešit.

Bez peněz to nejde

„V New Yorku se v září definuje vize pro dalších patnáct let a stanoví se cíle. Je ovšem jasné, že jejich implementace bude něco stát. Konference v Addis měla proto za úkol hledat zdroje pro toto financování,“ řekl EurActivu Ondřej Kopečný z think tanku Glopolis, který se konference v Etiopii zúčastnil.

Na konci roku se pak země OSN sejdou v Paříži, kde by měla být uzavřena nová světová dohoda o boji s klimatickými změnami. I v té bude hrát financování zásadní roli, ať už půjde o peníze na klimatickou politiku nebo opatření usnadňující adaptaci na měnící se životní prostředí.   

Podle OSN bude pro rozvojovou politiku nutné otevřít pro dlouhodobé investice veřejné i soukromé zdroje.  

Znamená to mimo jiné, že by měly dále vznikat investiční příležitosti pro soukromé firmy, a to v oblastech, jako je zdravotní péče, vzdělávání, finanční služby, udržitelné zemědělství, potravinová bezpečnost, vodní zdroje a kanalizace, energie, infrastruktura venkova nebo rozvoj měst a dopravy.

„Tím vzniknou nová pracovní místa, lidé se vymaní z chudoby, zlepší se prosperita a lidstvo bude schopné se vyrovnat se změnou klimatu,“ domnívá se organizace.

Vlastní peníze

„Na konferenci často zaznívalo, že podíl oficiální rozvojové pomoci se za posledních dvacet pět let snížil, a v toku peněz směřujících do rozvojových zemí ho nahrazují soukromé investice,“ vysvětlil redakci Kopečný.

Zahraniční investice a rozvoj obchodu tak prý skutečně hrají v podpoře udržitelného rozvoje chudých zemí významnou roli.

„Soukromý sektor však pochopitelně vyhledává především zisk. Proto je otázka, zda může skutečně naplňovat rozvojové cíle, ve kterých jde o společenskou odpovědnost, snižování nerovnosti nebo poskytování veřejných a sociálních služeb,“ uvádí Kopečný kritičtější pohled.

 

„Velkým tématem přitom v Addis byla mobilizace domácích zdrojů,“ připomíná. „To znamená daleko větší důraz na to, jak stát dovede vybírat peníze na vlastní rozvoj. Základním zdrojem takových financí jsou daně,“ dostává se k jedné z hlavních otázek konference.

Podle odhadů britské neziskové organizace Action Aid totiž přijdou rozvojové země každý rok o 120 až 160 miliard dolarů kvůli agresivním daňovým strategiím nadnárodních firem. O dalších 138 miliard dolarů přijdou kvůli daňovým úlevám pro zahraniční investory.

Tyto ztráty pak dosahují víc než dvojnásobku ročního objemu globální rozvojové spolupráce.

Globální pravidla

Právě na otázce daňových úniků se jednání v Addis Abebě zasekla a až do středy to vypadalo, že se konference rozejde bez závěrečné dohody.

Rozvojové země totiž žádaly, aby se mohly účastnit rozhodování o globálních daňových standardech. Jádro tohoto problému totiž vězí v nedokonalých daňových pravidlech a existenci takzvaných daňových rájů.

Ztráty na daních dosahují víc než dvojnásobku rozvojové pomoci.

Rozvojové státy proto chtěly, aby se dosavadní expertní skupina OSN pro daňové otázky změnila na mezivládní panel, ve kterém by byly zastoupeny všechny země. To ovšem silní hráči jako EU, USA nebo Japonsko odmítali. Přednost dávali řešení v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která ovšem reprezentuje pouze 34 ekonomicky nejrozvinutějších států světa.

Česká republika sice na konferenci vytvoření mezivládního panelu přímo nepodpořila, postavila se však za to, aby se o problému hovořilo na globální úrovni.

„Je třeba chápat ústřední význam, jaký má pro udržitelný rozvoj mobilizace domácích zdrojů, včetně daňových příjmů a transparentního a efektivního rozdělování veřejných peněz. Abychom minimalizovali nelegální odtok peněz z rozvojových zemí, je potřeba více zapracovat na reformách mezinárodního daňového systému na globální úrovni,“ řekl ve svém projevu náměstek ministra zahraničí Martin Tlapa, který Česko v Addis Abebě zastupoval.  

Slabý kompromis

Nakonec výbor OSN zůstává expertním, a ne mezivládním orgánem, jehož usnesení by měla charakter rozhodnutí. To se nelíbí například nevládním organizacím.

„Rozvojové země v Addis žádaly o vytvoření mezivládního orgánu, který by jim dal rovnocenný hlas při rozhodování o globálních daňových pravidlech. Místo toho se vrací domů se slabým kompromisem, takže prostřednictvím daňových úniků bude dále docházet k okrádání těch nejchudších,“ citovala agentura AP ředitelku organizace Oxfam International Winnie Byanyimaovou.

„Závěrečný text je hodně rozředěný a celou situaci příliš neposouvá. Ukazuje to, že vyspělé státy nejsou ochotné dělat vůči rozvojovým státům velké ústupky,“ řekl redakci Kopečný.

Pozitivní podle něj na druhou stranu je, že se z daní díky aktuálním debatám skutečně stalo globální téma. V budoucnu by tak prý mohlo dojít k dalšímu pokroku.

Česko nepomáhá

Přestože je téma daňových úniků také jednou z priorit Sobotkovy vlády, a především ministra financí Andreje Babiše, žádný ze zástupců jeho rezortu se etiopské konference nezúčastnil. To se setkalo s kritikou nevládních organizací.

NGOs také vládě vyčítají, že Česko neplní svůj závazek poskytovat do roku 2015 na zahraniční rozvojovou spolupráci 0,33 % HND.  

„Odhad za rok 2014 ukazuje, že dává třikrát méně, tedy 0,11 % HND. Podle dostupných informací má výše pomoci v příštích letech v lepším případě stagnovat. Alarmující je, že ve stejné výši poskytuje pomoc například bankrotující Řecko,“ píší ve svých materiálech Glopolis a České fórum pro rozvojovou spolupráci (FoRS).

„Rozvojová spolupráce a humanitární pomoc zůstává i nadále hlavním nástrojem bohatých zemí, jak řešit extrémní chudobu a předcházet krizové situace. Česká republika by jako 38. nejbohatší země světa měla poskytovat více prostředků,“ říká k tomu Katarína Šrámková z FoRS.

Autor: Adéla Denková