Čeští europoslanci: Vnímání EU se v ČR mění, už v ní nevidíme jen zlo

zdroj: ShutterStock.com; autor: Ververidis Vasilis.

Rok od voleb do Evropského parlamentu, které byly v případě České republiky poznamenány jednou z nejnižších účastí voličů, se celkové vnímání „Bruselu“ v ČR postupně mění. Podle českých europoslanců za tím stojí i to, že EU stále častěji řeší témata, která jsou pro českého občana důležitá a vyvolávají v něm emoce. V neposlední řadě k tomu přispěl i proevropský postoj české vlády a osobnost české komisařky Věry Jourové.

Volby do Evropského parlamentu proběhly přesně před rokem. V pátek a sobotu 23. a 24. května 2014 čeští voliči rozhodli o tom, že je dalších pět let budou v této instituci zastupovat poslanci z hnutí ANO (16,1 %), TOP 09 a STAN (téměř 16 %), ČSSD (14,2 %), KSČM (téměř 11 %), KDU-ČSL (téměř 10 %), ODS (7,8 %) a Strany svobodných občanů (5,3 %).

Volební klání tehdy poznamenala nízká účast mezi voliči. K volebním urnám jich tehdy dorazilo pouze 18,2 %, což představovalo jen necelou pětinu oprávněných voličů. Nižší počet se jich do volebních místností vypravil už jen na Slovensku. Co bylo třeba hledat za nízkým zájmem o volby, EurActiv  tehdy zjišťoval například mezi zástupci českého byznysu. Podnikatelé nejčastěji zmiňovali nízké povědomí o EU a institucích a také neschopnost tuzemských politiků unijní problematiku lidem přibližovat a vysvětlovat.

Jak se situace změnila po roce, který od voleb do Evropského parlamentu uplynul? Redakce se na to zeptala českých europoslanců, kteří odpovídali na tuto otázku:

  • Volby do Evropského parlamentu, které proběhly v roce 2014, zaznamenaly v ČR nízkou účast mezi voliči. Myslíte, že se od té doby situace změnila a zájem Čechů o evropské dění vzrostl? Proč ano/ne? Co by se mělo případně změnit?

Luděk Niedermayer (EPP):

Myslím, že nejen u nás se zlepšilo vnímání EU. Souvisí to mimo jiné se zlepšením ekonomické situace a také tím, že si minimálně část občanů uvědomuje, že řada problémů, kterým Evropa čelí, mohou být řešena lépe, ne-li pouze, na úrovni EU.

Prezentovat to, jak EU funguje a jaká je role EP, je těžší, než jsem si myslel. Nepomáhají tomu jednak komplikované a ne vždy srozumitelné rozhodovací procedury, ale také chování některých politiků. Ti někdy sami zatemňují, kdo má jaký podíl na rozhodnutích. Někdy také předkládají podle mne zcela zavádějící informace, jak EU funguje, co má řešit a jak a jaké záležitosti jsou jednoznačně věcí rozhodování členských zemí.

Jaromír Štětina (EPP):

Čeští euroskeptici a odpůrci EU dělají, co mohou, aby byl bojkot voleb do Evropského parlamentu ještě silnější. Výrazně se však změnila bezpečnostní situace naší země oproti volebnímu roku 2014. Bezpečnostní rizika jsou silnější, přičemž Evropský parlament s celým evropským aparátem je jednou ze silných garancí pokojného vývoje naší země. Voliči si to začínají uvědomovat.

Tomáš Zdechovský (EPP):

Ne, nemyslím. Důvody neúčasti se velmi různí, a těžko bychom zde hledali jednoduché vysvětlení. Neúčast má mnoho příčin a zajímavé je, že podle jednoho ze sociologických výzkumů jen pro 4 % lidí je důvodem k neúčasti málo informací o evropských volbách. Drtivá většina lidí tedy o evropských volbách věděla, a to napříč všemi skupinami dotázaných. Žádná velká a nákladná propagace evropských voleb, zdá se, není potřeba. Problémem tedy zůstává politická nespokojenost či lhostejnost a je úplně jedno, zda se týká EU či politiky jako takové. Evropské volby se projevují i jako zesilovač nespokojenosti voličů, projevující se mj. i většími úspěchy okrajových a extremistických stran. Ještě více vypovídající je letmý pohled na socioekonomické charakteristiky nevoličů. Lidé, kteří se voleb neúčastní, mají nižší sociální status ve srovnání s aktivními voliči. Odcizení sociálně slabších voličů v EU je do značné míry pochopitelné a v podstatě nijak překvapivé. Problémy sociálně slabých ale leží převážně v kompetenci národních států. A to se změnit nedá.

Úkolem nás europoslanců je proto ukazovat, že EP smysl má, lépe prezentovat svoji práci, a zbavit tak evropské volby oné nelichotivé nálepky voleb druhého řádu. Vždyť tento Parlament rozhoduje o věcech, které mají dopad na životy více než půl miliardy lidí. Měli bychom vytáhnout právě ty zajímavé příklady, kdy se podařilo díky EU něco pozitivního změnit.

Miroslav Poche (S&D):

Nemyslím si, že by se čeští voliči o dění ve světě zajímali méně než občané jiných členských zemí. Samozřejmě všichni pozorně sledujeme konflikt na Ukrajině nebo příliv uprchlíků ve Středomoří. Zájem o události v Evropě a účast ve volbách do EP jsou proto podle mého názoru dvě rozdílné věci. Můžete mít o věci zájem, ale pokud jsou informace špatně dostupné, není lehké odlišit podstatné od nepodstatného. V tomto směru musí sehrát svoji roli jak politici, tak média.

Zároveň se domnívám, že lidé k volbám chodit nebudou, dokud nebudou zcela přesvědčeni, že EU se jich osobně dotýká a že může pozitivně ovlivňovat jejich život. V tomto směru stále panuje jisté nepochopení, co členství v EU přináší, a co jednotlivé instituce přesně řeší. Současnou situaci bychom proto měli změnit a dokázat našim občanům, že evropská spolupráce má přínos i pro ně. Zejména v době krize se totiž mohlo zdát, že se EU stala spíše součástí problému než jeho řešením. Podle všeho nenaplnila očekávání a výrazně nepřispěla ani k hospodářskému oživení, ani ke snížení nezaměstnanosti. A tento pocit podle mě v lidech stále přetrvává. Od loňského května ale můžeme pozorovat změny, které by ve vnímání přínosu EU mohly nastartovat obrat. Příkladem může být Junckerův investiční balíček nebo návrh energetické unie. Oboje jsou ambiciózní projekty, které budou mít hmatatelné dopady. V průběhu několika let se to může projevit i ve vyšší volební účasti.

Olga Sehnalová (S&D):

Myslím, že se leccos změnilo. Nepochybně se o EU více zajímají média a tím pádem i veřejnost má více informací. Určitě k tomu přispěl aktivnější přístup vlády, rozběhnutí Národního konventu o EU, vděčným tématem po volbách byl výběr české kandidátky na komisařku. Myslím, že i výraznější přístup Komise v komunikaci v členských státech je vidět. Zajímavá a široká agenda paní komisařky Jourové dává k této prezentaci mnoho příležitostí. A v neposlední řadě, objevují se témata, která jsou celoevropská a vyvolávají domácí debatu, jako je aktuálně například evropská migrační politika, situace na Ukrajině či ve Středomoří, postavení Řecka v eurozóně nebo připravovaná dohoda TTIP.

To povědomí o EU u občanů sice zvyšuje, nicméně stále pouze prostřednictvím jednotlivých kontroverzních témat. Bohužel, stále postrádám korektní snahu sledovat soustavněji evropskou debatu a politiku v souvislostech. Uvítala bych také důslednější informování o rolích jednotlivých unijních institucí v legislativním procesu, zejména roli členských států.

Pavel Poc (S&D):

Ano, vnímám posun pozitivním směrem. I poslední průzkumy ukazují, že jsou Češi v EU spokojenější než v minulosti a důvěřuje jí většina našich obyvatel. Musím uznat, že i ve spolupráci s odbornou veřejností z ČR vidím rozdíl. Je mnohem vyšší podíl lidí, kteří vnímají důležitost jednání s unijními institucemi zavčas. Také vidím, že spousta lidí postupně chápe, že si mnohdy situace zkomplikujeme sami doma, že si zkrátka často můžeme za problémy sami a nepadají na nás odněkud z Bruselu.

Jan Zahradil (ECR):

Setrvale nízká účast ve volbách do Evropského parlamentu v celé Evropě jasně ukazuje, že tyto volby nejsou veřejností považovány za významné. Zájem o evropské dění roste ve chvílích, kdy se „na stole“ objeví nějaké silné téma, jako nyní například kvóty na rozdělování uprchlíků. I přes masivní investice do vlastní propagace se ovšem evropským institucím daří vyvolávat spíše negativní vlny zájmu – nepřiměřenými a zbytečnými zásahy do oblastí, kde nemá EU co dělat. Evropský parlament tedy rozhodně není občany zemí EU považován za reprezentativního nositele jejich názorů.

Evžen Tošenovský (ECR):

Domnívám se, že k velkému posunu nedošlo. I když se zdá, že se vnímání Evropy z důvodu ohrožení „migrační vlnou“ v poslední době mění a lidé se začali o evropské záležitosti více zajímat. Nicméně je stále mnoho témat, která nejsou dostatečně srozumitelná a občané jim nerozumí. EU by měla vydávat jednoznačná stanoviska a to nejen v oblasti imigrace. Mám obavu, že se tak neděje.

Martina Dlabajová (ALDE):

V České republice je stále zakořeněna představa, že o nás rozhodují „ti druzí v Bruselu“. Lidé se necítí jako aktivní součást EU a naopak jí velice často vnímají negativně. Je to důsledek mnohaletého přístupu české politiky k EU. O to víc mě těší proevropský postoj současné české vlády.

Impuls by měl přijít zejména ze strany státu. Naši občané by měli být systematicky seznamováni s evropskou integrací, jejím vývojem a podstatou, stejně tak se současnou tváří a základy fungování EU. Stejně tak se musí zapojit národní politické strany, které evropské dění stále z velké části ignorují a nepřikládají mu dostatečnou váhu ani prostor. V neposlední řadě je to také úkol nás, poslanců Evropského parlamentu, abychom občanům aktivně přibližovali svou práci i dění v EU.

Dita Charanzová (ALDE)

Pomalu a opatrně se zbavujeme nálepky největších euroskeptiků Evropy. Češi už v EU nevidí jen nutné zlo, postoje společnosti se podle průzkumů mínění mění k lepšímu. Jsme teprve na cestě, ještě zdaleka ne v cíli. Už i tento přísun s sebou ale podle mne nese zvýšený zájem o dění v EU. Pokud se nám podaří přiblížit politiku EU do Česka, Slezska i na Moravu, ukázat tu lidem, že to „v Bruselu“ není jen o nás bez nás, ale že máme možnost věci ovlivňovat a měnit, věřím, že účast v příštích volbách do Evropského parlamentu bude vyšší. Máme na to čtyři roky, tak uvidíme. Jsem v tomto směru umírněným optimistou.


Petr Ježek (ALDE):

Věřím, že zájem o evropské dění v naší zemi vzrostl, zdá se, že i média mu věnují větší pozornost. Velká a viditelná témata typu azyl a migrace ukazují, že dění v institucích EU se nás velmi týká. Ale nevím, jestli existuje tak přímá úměra mezi případným zvýšením zájmu o témata EU a zvýšenou účastí ve volbách do Evropského parlamentu – tam vcházejí do hry i další faktory, včetně třeba počasí.

Pavel Telička (ALDE):

Od voleb uplynulo zatím velmi málo času, a tudíž hodnocení bude v tuto dobu povrchní. Dovolím si říct nicméně, že současní čeští poslanci jsou více vidět, než ti v uplynulém volebním období. I když přiznávám, že podstatnější pro mě je, jaké jsou výsledky práce, než to, kdo jak je aktivní či je vidět. Ne každý politik totiž odolá PR pojetí svých aktivit. Je však evidentní, že europoslanci nastolují řadu témat ve veřejné diskusi a tím poutají zvýšenou pozornost médií a snad i občanů. Každopádně také vidíme konstruktivnější a snad i aktivnější přístup současné vlády oproti předchůdkyním, i když pro mě je i současný stav nedostatečný.

V posledních měsících také EU řeší celou řadu viditelných a citlivých témat, kterým lze porozumět a která vyvolávají emoce. Takže z mého pohledu se situace mírně mění. Průzkumy ukazují na zvýšený zájem našich občanů. Snad tento pozitivní vývoj bude pokračovat. Pokud v dalším období dokážeme aktivně v EU nastolovat pro občany a podniky skutečně relevantní témata a přicházet s řešeními a tato navíc budeme umět prosadit, pak poroste i zájem občanů.  Zejména když je dokážeme srozumitelně zkomunikovat.


Jiří Maštálka (GUE/NGL):

K nízké volební účasti v eurovolbách roce 2014 přispěl, vedle jiných faktorů, negativistický postoj především vlády premiéra Nečase a s ním spojená „protibruselská“ atmosféra v médiích. Že se situace opravdu změnila, a to k lepšímu, jak ve vnímání přínosu našeho členství v EU, tak v zájmu o dění v EU, sleduji nejen v besedách a setkáních s voliči. Potvrzují to i výsledky různých průzkumů. Roste také „hlad“ po informacích z EU a dění v unijních institucích.

Společně s větší důvěrou v EU to potvrzuje celkový trend. K němu podle mého názoru přispívá nejen "proevropštější" politika současné vlády, ale také například obrat k lepšímu čerpání financí z EU. Paradoxně asi přispělo k většímu zájmu veřejnosti o dění v EU i budoucnost EU i určité napětí kolem některých kauz, jako je situace v Řecku, vyhrocení vztahů EU s Ruskem a s tím spojené sankce, lavírování Británie s budoucností, kontroverzní vyjednávání o TTIP s USA atd. V neposlední řadě pak i očekávání, jak se EU míní vypořádat s kritickou vlnou uprchlíků mířících do členských zemí EU.

Nicméně se podle mého názoru stále nedaří přinášet veřejnosti zasvěcenější zpravodajství z dění v EU. „Lidštěji“ a srozumitelněji informovat i tom, co se v unijních institucích chystá, jakými kroky bude EU dál ovlivňovat každodenní život lidí, přibližovat jim, jak se rodí důležité dokumenty a kdo a jak je ovlivňuje.

EurActiv.cz