Jak na nezaměstnanost mladých: Dánové vsadili na aktivní politiku a záruky

zdroj: ShutterStock.com; autor: Sergey Nivens.

Dánsko patří v Evropě k zemím, které se také vzpamatovávají z hospodářské recese, krize tu ale po sobě nezanechala tak velké zástupy mladých bez práce jako jinde na kontinentě. Co za tím hledat a jak se z dánského receptu co nejlépe poučit?

Hospodářská recese, která Evropu zasáhla po roce 2008, se sice Dánsku nevyhnula, avšak ve srovnání s ostatními státy EU se výrazněji nepodepsala na počtu mladých lidí, kteří se najednou ocitli bez práce a jisté budoucnosti. Dánsko je totiž zemí, která se mohla (a stále může) chlubit dlouhodobě nízkou nezaměstnaností mezi mladými lidmi.

Ač není jednoduché přenést úspěšnou politiku z jedné země do druhé, je možné se z ní alespoň poučit. Důvody, proč se vyplatí pohlížet na Dánsko jako na příklad dobré praxe, není třeba hledat daleko.

Dánská europoslankyně: „Od roku 2009 jsme ušli velký kus cesty, ale zdaleka ještě nejsme na jejím konci.“

Dánové jsou v Evropě považováni za průkopníky systému, pro který se vžilo označení „flexicurity“. Jedná se o model, který současně posiluje pružnost a jistotu na trhu práce. Pokud je systém nastaven správně, jsou v něm brány v potaz zájmy sociálních partnerů (zaměstnavatelů, státu a odborů), ale zároveň i jednotlivých zaměstnanců. V případě Dánska se ukázalo, že model je schopen celkem bez úhony odolat i otřesům hospodářské krize.

„Model flexicurity vytváří dynamický pracovní trh se spoustou volných míst. To je dobré zejména pro mladé lidi a absolventy, jelikož se tak zvyšuje jejich šance vstoupit na pracovní trh a uchytit se na něm,“ řekla EurActivu dánská europoslankyně Ulla Tornaesová (ALDE).

Zmírnit dopady hospodářské krize by se nicméně podle Tornaesové nepovedlo, pokud by v Dánsku nefungoval sociální dialog. „Sociální partneři v době krize převzali odpovědnost, což byl také jeden z důležitých důvodů, proč náš trh práce celkem rychle zareagoval. To by ale nebylo možné, pokud by mezi těmito stranami nepanovala důvěra a jistota,“ dodala.

Tajemství dlouhodobé nízké nezaměstnanosti mezi mladými Dány spočívá také v aktivní politice zaměstnanosti, v níž lze Dánsko považovat za evropského premianta. Podle statistik OECD se výdaje dánské vlády na opatření této politiky pohybují zdaleka mezi nejvyššími.

Programy, které v podstatě fungují jako záruky, nabízejí mladým bez práce poradenství, dovednostní či rekvalifikační kurzy, které zlepší jejich zaměstnatelnost, či různá profesní školení.

Konec cesty?

Kromě specifického modelu pracovního trhu je třeba za úspěchem dánské politiky hledat i dlouhou tradici odborného vzdělávání, které kombinuje výuku teorie se získáváním praktických dovedností přímo na pracovišti. „Pomáhá to vybudovat most mezi vzdělávacím systémem a pracovním trhem. Absolventi si kromě diplomu nebo certifikátu odnášejí i zkušenosti, což je něco, čeho si zaměstnavatelé velmi cení,“ vysvětluje europoslankyně.

„V Dánsku se daří zaměstnávat mladé lidi i proto, že zapojení zaměstnavatelů do vzdělávacího systému je automatické,“ dodává k tomu její kolegyně z Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, česká europoslankyně Martina Dlabajová (ALDE).

Silný důraz na vzdělávání je v Dánsku vůbec důležitý. V aktuálních doporučeních, které všem členským státům EU pravidelně zasílá Evropská komise, se v případě Dánska uvádí, že i přes výsledky ambiciózního programu Záruk pro mladé, existují v zemi určité skupiny, které jsou ohroženy nezaměstnaností více než jiné. Jedná se především o skupiny mladých s nízkým vzděláním. Dánská vláda proto již dříve přijala sérii reforem, která by měla problém nejvíce ohrožených skupin zmírnit.

Na začátku roku 2014 začala platit například první část reformy, která se zaměřuje na mladé nezaměstnané pobírající podporu. „Nová reforma má své velké kouzlo hlavně v navázání jakékoliv podpory na nutnost vzdělávat se, a to neustále. Bez vzdělávání není podpora a mladý nezaměstnaný je zařazen do vzdělávacích programů,“ vysvětluje princip česká europoslankyně Dlabajová.

„Od roku 2009 jsme ušli velký kus cesty, ale zdaleka ještě nejsme na jejím konci,“ dodává k tomu Tornaesová.

Nedostatek míst pro učně

Jedním z problémů, na které se soustředí i zatím poslední program přijatý v letošním roce, je nedostatek učňovských míst ve firmách.

„Již několik let se potýkáme s nedostatkem míst pro učňovské praxe, a to zejména v řemeslných oborech. Studenti místo toho vykonávají praxe ve školách, ale to se s místy ve skutečných firmách nedá srovnávat,“ vysvětluje Tornaesová.

Zmiňovaný program, jehož rozpočet disponuje téměř miliardou eur, se zaměřuje i na jiné oblasti, mezi něž patří například ještě hlubší propojení mezi vzděláním a pracovním trhem, větší finanční podpora rotace práce v podnicích (pracovníci jsou postupně pověřováni různými úkoly na různých pracovištích, čímž lépe poznávají fungování své společnosti; pozn.red.) či více peněz do pilotního programu, ze kterého mohou malé a střední podniky čerpat dotace na zaměstnávání absolventů.

Autor: Lucie Bednárová