6 opatření, kterými chce EU bojovat s migrací

zdroj: ShutterStock

EU se potýká s největší migrační krizí od konce druhé světové války. Redakce EurActivu připravila přehled nejdůležitějších opatření, která mají podle Evropské komise a členských států příchod migrantů do Evropy zmírnit.

Již v květnu tohoto roku přišla Evropská komise s programem pro migraci v reakci na masivní příliv uprchlíků, který letos Evropa zažívá. Jen do srpna letošního roku jich dorazilo podle odhadů agentury Frontex přes 700 tisíc. Evropské země se potýkají jak s problémem nelegální migrace, tak s bezprecedentním nárůstem migrační agendy, na kterou často nemají dostatečné kapacity, ať už v podobě pracovníků či azylových zařízení. Přesto se však státy Evropské unie na některých bodech programu stále neshodují. Jaká opatření se tedy již podařilo uskutečnit? V našem článku najdete přehledný souhrn dosavadních kroků.

Mezi prvními postihla krize nejvíce státy jižní Evropy. K jejich břehům se uprchlíci vydávali nelegálně s pomocí pašeráků a často na improvizovaných, životu nebezpečných plavidlech. Právě vzrůstající počet obětí plavby přes Středozemní moře zdůraznil potřebu věnovat se rostoucímu problému migrace do Evropy. Evropská komise se proto zprvu věnovala hlavně operativním opatřením na ochranu vnější hranice.

Další palčivou otázkou zůstává azylové řízení. Místa s největším náporem imigrantů nebyla schopna situaci organizačně zvládat, nepřehlednost zde usnadňovala práci pašeráckým skupinám. Proto se na těchto místech zřizují tzv. hotspoty, ve kterých se přistupuje ke zrychlenému procesu azylového řízení.

V návaznosti na něj však Evropská komise dospěla k rozhodnutí, že je třeba pomoci nejvíce zatíženým státům a uprchlíky v rámci tohoto procesu přerozdělovat. Nemělo se však zůstat pouze u dobrovolné solidarity, ale mělo se přejít k závazným pravidlům. Na rozdíl od tématu nutné ochrany vnější hranice se na trvalém relokačním mechanismu členské státy stále ještě plně neshodují.

Pro zjednodušení azylového řízení bylo jednou z priorit Evropské komise rovněž zefektivnění návratové politiky. Opatření prováděná pouze v rámci Evropské unie však na řešení skutečného problému migrační krize nestačí. Proto se Evropská unie snaží cílit svými kroky i na zdrojové a tranzitní regiony uprchlíků. Veškeré kroky jsou samozřejmě doprovázeny značnými finančními náklady.

1. Okamžitá opatření na ochranu vnější hranice EU

Jedním z prvních kroků Evropské komise bylo posílení společných operací Triton a Poseidon ve Středozemním moři s cílem předejít dalším ztrátám na životech a posílit boj proti nelegálnímu pašeráctví migrantů. Státy Evropské unie přislíbily zapojit například svá plavidla či vrtulníky, výdaje na operace se ztrojnásobily.

Následovala opatření na ochranu vnější schengenské hranice. V srpnu byl navýšen rozpočet evropské agentury Frontex, která pomáhá členským státům například právě s organizací operací ve Středozemním moři, ale i všeobecně s organizací spolupráce států na společné evropské hranici. Agentura proto posílila zejména personálně. Nově se uvažuje o posílení pravomocí Frontexu, který by se tak mohl například efektivněji podílet na imigračním procesu. O této možnosti by se mělo diskutovat na dalším summitu v prosinci.

2. Hotspoty

Jedním z dalších provedených opatření je zřízení tzv. hotspotů. Na místech nejvíce postižených přívalem migrantů pomáhají tato zařízení v urychlení procesu azylového řízení. Probíhá zde registrace uprchlíků, snímání otisků prstů a okamžitě se přechází k procesu azylového řízení. První hotspot již funguje v italské Lampeduse, další zařízení by měla začít fungovat v Řecku a Itálii do konce listopadu. V místech jsou orgánům členských států nápomocni členové Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO), agentury pro ochranu vnějších hranic (Frontex), agentury EU pro policejní spolupráci (Europol) a agentury EU pro soudní spolupráci (Eurojust).

3. Relokace uprchlíků

Jedním z nejspornějších bodů agendy Evropské komise je tzv. relokační mechanismus. V jeho rámci by si evropské státy měly mezi sebou uprchlíky přerozdělit. S povinným zaváděním těchto kvót však některé státy stále nesouhlasí (mezi nimi například státy Visegrádské čtyřky či Velká Británie). V září byla schválena pouze dočasná podoba tohoto mechanismu, která umožnila přerozdělení 120 tisíc uprchlíků mezi členskými zeměmi (rozdělení dalších 40 tisíc uprchlíků bylo odsouhlaseno na jaře). O jeho trvalé podobě, o jejíž aktivaci by mohla rozhodnout Evropská komise v případě krize, se však pravděpodobně bude ještě dlouho vyjednávat.

4. Návratová politika

V září vydala Evropská komise Příručku k navracení osob společné s Akčním plánem EU v oblasti navracení. Tyto dva dokumenty by měly sloužit jako vodítko pro členské státy při imigračním procesu.

V rámci návratové politiky se dále jedná o tzv. seznamu bezpečných zemí původu. Ten by měl přispět k usnadnění a zrychlení procesu vyřizování žádostí o azyl, neboť žádost státních příslušníků těchto zemí může být vyhodnocena jako neopodstatněná. Dvanáct členských států již takový seznam vytvořilo během srpna (mezi nimi i Česká republika), Evropská komise ale navrhuje vytvořit společný seznam všech členských států. Česká republika společný evropský seznam schvaluje, zasazuje se však o to, aby představoval pouze nezbytné minimum, na kterém se jsou členské státy schopny dohodnout. Jednotlivé státy by ho následně ve svých národních úpravách mohly rozšiřovat.

5. Migrace ve vnějších vztazích EU

V průběhu migrační krize došlo k zesílení diplomatických snah Evropské komise o vyřešení konfliktů zejména na Blízkém východě či v Libyi. Nově byl rovněž odsouhlasen Akční plán mezi EU a Tureckem. Ten je důležitý zejména kvůli pozici Turecka jako důležité tranzitní země na trase uprchlíků do Evropy.

Mezi konkrétní opatření v tomto ohledu však rozhodně patří založení svěřeneckých fondů. V září byl založen Nouzový svěřenecký fond pro Afriku, na který bylo uvolněno 1,8 miliardy eur z rozpočtu EU, stejnou částkou by poté do fondu měly přispět i země EU ze svých národních rozpočtů. Podobný regionální svěřenecký fond byl založen i pro oblast Sýrie, do kterého bylo určeno 500 milion eur z evropského rozpočtu, a obdobně by stejná částka měla přibýt ještě z národních rozpočtů. Fondy by měly pomoci ke zlepšení situace přímo ve zdrojových zemích uprchlíků.

6. Finanční podpora

Kromě výše uvedených fondů se Evropská unie rozhodla k dodatečným příspěvkům prostřednictvích členských států do Světového potravinového fondu, pro Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a další organizace ve výši až 1 miliardy eur. Z evropského rozpočtu se dále Komise rozhodla v říjnu uvolnit dodatečných 900 milionů eur na řešení uprchlické krize v letech 2015 a 2016, další finanční prostředky budou poskytnuty také přímo nejpostiženějším zemím (například Srbsku, Bývalé jugoslávské republice Makedonie aj.). Celkově by se veškeré finanční prostředky vynaložené v letech 2015 a 2016 na řešení uprchlické krize měly vyšplhat až na 9,2 miliardy eur.

Autor: Petra Tučková