Volební programy evropských politických frakcí pod drobnohledem

Zdroj: Evropský parlament

V době blížících se voleb do Evropského parlamentu v červnu 2009 Vám EurActiv nabídl souhrn volebních manifestů čtyř hlavních evropských frakcí. Tento souhrn analyzoval obsah volebních programů. Bruselský EurActiv také požádal experty na volby, aby porovnali zmíněné manifesty s těmi z let minulých.

(Zveřejněno 5.6.2009, aktualizováno 22.4.2013)

Nejnovější kroky:

  • 4.-7. června 2009: volby do Evropského parlamentu

Souvislosti:

Volební manifesty evropských politických frakcí jsou většinou obsahově odmítány jako nijaké, nic neříkající. Volební programy jsou považovány za dokumenty založené na nejnižším společném jmenovateli, protože musí uspokojit všechny národní strany, které jsou ve frakci spojeny a tím tyto manifesty ztrácí svůj smysl.

Mimo to je rozsah, ve kterém jsou používány národními stranami v předvolebních kampaních, tradičně minimální.

Zdá se ale, že se stanoviska národních stran mění. Evropští zelení byli první politickou skupinou, která se pokusila vést opravdovou panevropskou kampaň. Před volbami do Evropského parlamentu (EP) v roce 2004 se národní politické strany, které se sjednocují v Evropských zelených, shodly na tom, že budou všechny používat společné obrazové i textové prvky kampaně pocházející z centrálního manifestu Evropských zelených.

Ostatní politické frakce před volbami v roce 2009 následovaly Evropské zelené a přijaly uhlazenější a komplexnější volební manifesty. Mezi hlavní charakteristické vlastnosti pro tvorbu letošních kampaní patří to, že společenské mediální sítě – jako Facebook, Twitter a různé blogy – se stávají jedněmi z hlavních prostředků předvolebních kampaní.

Témata:

Z teoretického úhlu pohledu okupují čtyři hlavní evropské politické frakce velmi odlišné pozice na politickém spektru. Použitím politických témat dominantních v roce 2009 – tedy boje proti finanční krizi, role Evropské unie na světové scéně a změny klimatu – jako analytického rámce EurActiv srovnával volební manifesty čtyř hlavních politických frakcí a to, jak se připravovaly na evropské volby.

Boj proti finanční a ekonomické krizi

Největší politická frakce v Evropském parlamentu, středo-pravá Evropská lidová strana (EPP), která volby v roce 2009 vyhrála, slibovala „vytvořit nová pracovní místa a zelenější ekonomiku“. Pod palcovým titulkem „Vytvoření prosperity pro každého“ EPP bez toho, aby používala slovo „socialismus“ znovu zdůrazňovala svou víru v evropské sociálně-tržní hospodářství a volala po užší kontrole a regulaci globálního finančního systému

S použitím silné konzervativní rétoriky EPP ve svém manifestu uváděla: „naše pozice jsou zřetelně odlišné od ideologického levicového postoje Evropských socialistů, ale zároveň se zásadně liší od pozice tržních fundamentalistů, kteří věří, že pouze samotný trh by měl vládnout světu“. Tato pozdější zmínka byla především narážkou na tradiční protržně orientované evropské liberály.

Opěrné pilíře ekonomické strategie EPP obsahovaly:

  • „Zelené investice“: posilování zaměstnanosti, podnikání a investic do obnovitelných zdrojů;
  • Velké projekty na výstavbu infrastruktury, především trans-evropských dopravních sítí;
  • Zvýšené výdaje na vědu, výzkum a inovace ve všech členských zemích EU a také dokončení projektu „Patent společenství“;
  • Malé a střední podniky: odstranění „nedostatku průkopnických podnikatelů“;
  • Finanční regulace: vývoj nových mechanismů pro vytvoření panevropského regulačního systému ve finančním sektoru, který by byl založen na systému pravidel;
  • Snížení daní a příspěvku napříč celou EU.

Strana evropských socialistů (PES) vnímala finanční krizi jako výtvor středopravých stran, které většinově vládly zemím i institucím EU posledních pět let. Ve svém manifestu říkala: „Konzervativci často mluví o ekonomických krizích, jako o něčem, čemu se nedá předejít, mluví o nich jako o přírodním zákonu. Neexistuje však nic co by na finančních krizích bylo nevyhnutelné“.

Evropští socialisté pokračovaly tvrzením, že „konzervativci vyvíjeli politiku slepé víry v trh – což sloužilo spíše zájmům malé menšiny než zájmům široké veřejnosti – a my jsme nyní svědky škod, které špatně regulované trhy mohou napáchat“.

Strana evropských socialistů přicházela s následujícími návrhy pro boj s finanční krizí:

  • Zrušit daňové ráje, znemožnit vyhýbání se placení daní a zamezit daňovým unikům;
  • Zreformovat finanční trhy pomocí systému rigorózních kapitálových pravidel pro všechny hráče na finančním poli, a dále omezit nadměrné půjčky a nezdravé bankovní půjčky, s cílem předejít přílišnému riziku a zadlužení;
  • Omezit výši platů a bonusů výkonných činitelů tak, aby výdělky odrážely ztráty stejně tak jako zisky;
  • Evropskou strategii pro inteligentní zelený ekonomický růst a pro vytvoření 10 milionů pracovních míst do roku 2020;
  • Evropskou iniciativu pro rozšíření infrastruktury energetických a vysokorychlostních internetových sítí za účelem ekonomické modernizace;
  • ‚Evropský pakt pro budoucí zaměstnanost‘, který by měl za úkol zjistit jak mohou být zaměstnatelnost a zaměstnanecké příležitosti zabezpečeny a zlepšeny do budoucna.

Protržně orientovaná strana Evropských liberálů (ELDR) se držela svých osvědčených zbraní. ELDR uváděla, že by „uvítala kroky k reformě finančního systému“, ale zároveň argumentuje, že „opětovný úpadek k politikám znárodnění, přehnané regulovanosti a protekcionismu by byl zásadní chybou“.

Liberálové označili několik kroků, které měly napomoci ekonomickému růstu. Podle jejich volebního manifestu mezi zásadní kroky, kterými šlo zlepšit mezinárodní ekonomickou konkurenceschopnost EU, patřila „přeshraniční soutěživost, sdílení znalostí a volný trh služeb a zboží“.

Hlavními body byly:

  • Jednotných trh s duševním vlastnictvím;
  • Rozšíření a zesílení jednotného trhu do energetické oblasti, do oblasti poštovních služeb, finančních služeb, drah a zdravotní péče;
  • Zesílená mezinárodní spolupráce mezi finančními regulátory, posílení mezinárodních standardů a především reforma Mezinárodního měnového fondu (MMF);
  • Zavedení systému „modrých karet“, spravovaným samostatně každým členským státem, tak, aby bylo zajištěna ekonomická migrace ve prospěch všech občanů EU;
  • Zajištění, aby se EU stala řídící silou Světové obchodní organizace (WTO) při jednání o zrušení cel a jiných necelních překážek volnému trhu a otevření jednotného trhu EU pro vnější svět.

Evropští zelení vnímali finanční krizi jako příležitost pro „transformaci našich ekonomických a sociálních systémů tak, aby ty budoucí systémy nabízely příštím generacím budoucnost založenou na stabilitě, soběstačnosti a udržitelnosti“.

Jejich volební manifest nazvaný ‚Nový zelený úděl‘ argumentuje, že „posun směrem k zelenější ekonomice a boji proti klimatickým změnám nastartuje zaměstnanost, zajistí pro občany EU soběstačnost a sníží naši závislost na dovozech energií“.

Zelení útočili na převládající neoliberální ideologie v Evropě i tím, že „tvrdí, že by EU měla bránit sociální systémy a pracovní podmínky od tlaků způsobených horlivou a nespoutanou konkurencí a soutěživostí“.

Zelená alternativa ve svém manifestu argumentovala pro:

  • Transformaci evropské zemědělské politiky takovou cestou, aby podporovala farmáře v produkci kvalitních produktů udržitelnou cestou;
  • Uvázat finanční trhy „na vodítko“ s tím, že na evropské úrovni musí být vytvořen dozorčí orgán, který by kontroloval a reguloval finanční trhy a služby;
  • Masivní investice do vzdělání, vědy a vývoje, především do zelených technologií orientovaných na budoucnost tak, aby Evropa stála na vrcholku „globální světové revoluce“;
  • Posílení sociálních a pracovních práv, rovné platy pro muže a ženy, stejně tak jako pro vysílané pracovníky, přistěhovalce a pracovníky s dočasným pobytem.

Změna klimatu a energetická politika

Středopravá EPP chtěla, aby EU byla lídrem v oblasti nízkoemisních a bezemisních technologií a volala po snížení produkce skleníkových plynů o 30% do roku 2020 (oproti úrovním z 90. let 20. století).

Dále také projevovala náklonnost k okamžitému zavedení úsporných mechanismů pro energie, jako jsou například programy pro energeticky účinné renovace existujících obytných a veřejných budov.

Evropská lidová strana také podporovala diverzifikaci energetických zdrojů EU, což mělo obsahovat i rozvoj atomové energie „v některých zemích“.

Středolevá Strana evropských socialistů chtěla, aby EU podporovala masivní transfery technologií za účelem pomoci rozvojovým zemím v boji proti klimatickým změnám. Dále požadovala, aby se EU „ujala vedení při ustanovení globálního energetického a rozvojového fóra“.

Socialisté chtěli rozpracovat opravdovou „společnou energetickou politiku EU“, která by byla založena na udržitelnosti, energetické bezpečnosti a nezávislosti, diverzifikaci energetických zdrojů a „solidaritě mezi členskými zeměmi v případě energetické krize“.

Socialisté dále požadovali udržitelnou reformu jak společné zemědělské politiky, tak i směrnice EU o biopalivech, stejně tak jako zavedení „komplexní směrnice EU o klimatu, která by zajistila, že cíle a akce ve všech sektorech, které ještě nejsou pokryté existujícím evropským právem (energie, zemědělství, transport, stavebnictví), jsou kombinovány tak, aby umožnily EU dosáhnout svých celkových emisních cílů.

Evropští liberálové zdůrazňovali, že v klimatickém balíčku EU, „je potřeba snížit administrativní zátěž pro podnikání a zavést pobídky pro investice do technologií, které podporují růst silné nízkoemisní ekonomiky“.

ELDR chtěla také „provést unbundling v evropském energetickém sektoru, který by zajistil větší transparentnost a energetický sektor by tak sloužil především zájmům zákazníků“. Liberálové chtěli investovat do inovačních technologií, které by „občanům zprostředkovaly řešení dlouhodobých energetických dodávek, zajistily jejich efektivnost a vyšší bezpečnost“.

Dále navrhla kompletní reformu společné zemědělské politiky EU, aby bylo farmářům „umožněno soutěžit na svobodném globálním trhu“ a byli schopni „vyhovět zvyšující se globální poptávce po potravinách v rámci environmentálně odpovědného postupu“. Liberálové také podporovali druhou generaci biopaliv.

Zelení požadovali „revoluci zdrojů“, která by zavázala EU ke snížení emisí o 40% do roku 2020 a 80-90% do roku 2050 oproti úrovním z konce minulého století. Chtěli, aby se EU zavázala k vytvoření pěti milionů pracovních míst v environmentální oblasti v průběhu příštích pěti let.

Zelení byli rezolutně proti budoucímu rozvoji atomové energie a namísto toho podporovali založení Evropského společenství pro obnovitelné zdroje (ERENE), které by mělo za úkol podporovat dlouhodobý cíl 100% výroby energie z obnovitelných zdrojů, stejně tak jako „soustředěné investice do zelených technologií, ve kterých musí hrát svou roli Evropská investiční banka“ (EIB).

Další prioritou zelených bylo ukončení „zničující závislosti na ropě“ pomocí vytvoření udržitelného transportního systému. Toho mělo být docíleno pomocí „investic do trans-evropských železničních spojení a sítí“ a cenově dostupných městských dopravních systémů.

EU na světové scéně

Všechny čtyři hlavní politické frakce se shodly na tom, že EU musí zvýšit svůj vliv na globální scéně a věřily, že Lisabonská smlouva je správným nástrojem, jak tohoto cíle dosáhnout.

Nicméně zajímavé rozdíly mezi jednotlivými frakcemi se objevily ve chvíli, kdy jednotlivé strany navrhovaly konkrétní kroky k dosažení tohoto cíle.

EPP chtěla „zintenzivnit akce, které by vedly k úplnému zastavení všech forem globálního terorismu“, a chtěla v příštích pěti letech „konsolidovat v Evropě oblast míru“ do níž měla být zahrnuta východní Evropa i Kavkaz.

Co se týče bezpečnostní politiky, EPP obvinila členské státy z chování, jako by EU „pořád měla ještě dvacet let na přípravu na komplexní vojenské výzvy dnešního světa“. Jejich manifest navrhoval aktualizovat Evropskou bezpečností strategii z roku 2003 a zavázat členské státy k „společnému výzkumu v oblasti zbraní a vojenských technologií“ pod záštitou Evropské obranné agentury a se silnou spoluprací mezi EU a NATO.

Středolevá PES se klonila ke komplexní reformě globálního vládnutí, především k reformě OSN, Světové obchodní organizace (WTO), Světové banky a Mezinárodního měnového fondu (IMF) tak, aby lépe reflektovaly zájmy rozvíjejících se zemí.

Socialisté také navrhovali, aby bylo zajištěno, že EU ustanoví souvislý systém prevence před pohromami, že bude EU podporovat světové nukleární odzbrojení a vytvoří „Alianci civilizací“ prostřednictvím OSN. Dále měl být zesílen dialog a partnerství mezi lidmi a kulturami.

Socialisté favorizovali „decentralizovanou spolupráci“ v evropské rozvojové politice a také založení „Evropského sboru dobrovolných humanitárních pomocníků“.

Liberálové naopak věřili, že by EU měla hrát „důležitou roli při přispívání ke globální bezpečnosti, pokud možno ve spolupráci se strukturami NATO“. ELDR také požadovala „nové pokusy o zesílení a rozšíření Evropské bezpečností a obranné politiky tím, že se spojí dohromady evropské obranné zdroje a kapacity“.

Zelení chtěli, aby EU „vedla příkladem ostatním svým zapojením se zbytkem světa“ a k tomu měl být založen „nový styl“ zahraniční politiky.

Evropští zelení byli pro zesílení všestranných mezinárodních orgánů a mezinárodního práva. Zelení tvrdili, že by EU měla „věnovat více energie a zdrojů na podporu mezinárodního společenství pokud jde o řešení konfliktů, které byly dlouho přehlíženy“.

Zelení zdůrazňovali důležitost mezinárodní spolupráce a humanitární pomoci a volali po založení „Evropského sboru civilního míru“, který by byl připraven podnikat nevojenské intervence pro humanitární účely.

Volební programy českých stran

Národní strany mají nejdůležitější roli v předvolební kampani do EP. Jsou těmi, kdo určují tón kampaně v jednotlivých zemích, proto se vám EurActiv.cz rozhodl nabídnout srovnání programů hlavních domácích politických stran s manifesty evropských frakcí.

KDU-ČSL, která je členem Evropské lidové strany (EPP), ve svém programu zmiňovala všechny tři oblasti – boj proti finanční krizi, změnu klimatu a energetickou politiku i roli EU na evropské scéně. V úvodníku svého volebního programu strana říká: „změna klimatu a oteplování planety vyžadují znovunalezení respektu ke zdrojům přírody“. Lidovci si také myslí, že „boj proti krizi vyžaduje moudrost, nadhled, rozhodnost a pospolitost“.

ekonomické oblasti chtěli lidovci především zachovat ověřené sociálně tržní hospodářství, které zachovává rovnováhu mezi volným trhem a sociální citlivostí. Pod nadpisem „Prosperita pro každého českého a evropského občana“ se KDU-ČSL zaměřila v boji proti krizi především na:

  • Udržení zaměstnanosti pomocí podpory podnikání;
  • Viditelnou podporu vědy a výzkumu, vědomostní ekonomiky, tak aby se z nás nestala „montovna“ Evropy;
  • Přiměřený dohled nad světovými finančními a bankovními službami, regulaci spotřebitelských úvěrů a hypoték a omezování nepřiměřených bankovních poplatků;
  • Podněcování investic do „zelených technologií“ a úspor tak, aby se v budoucnu snížila energetická závislost;
  • Zkvalitnění právního rámce k duševnímu vlastnictví;
  • Podporu inovativních malých a středních podniků a celkové zjednodušení podnikatelského prostředí.

oblasti změny klimatu a energetické politiky viděla KDU-ČSL velkou důležitost. Řešení těchto problémů nacházela „jedině v odvážném a rychlém rozhodnutí směrem k novým moderním a efektivním technologiím“. Cílem lidovců v energetické oblasti byla taková „politika, která se pokusí předejít budoucím energetickým krizím“. Hlavními prioritami v boji proti klimatickým změnám a v hledání zdrojů energie byla:

  • Společná energetická politika EU odstraňující překážky pro trh, omezující monopoly, která otevřením trhu s energiemi sníží jejich ceny a dobudováním sítí umožní diverzifikaci zdrojů a nižší závislost na cenové politice Ruska;
  • Podněcování Evropy k rozvoji zelených technologií založených na důkladném zkoumání;
  • Vzrůst podílu obnovitelných zdrojů energie na 20% do roku 2020;
  • Využívání nukleární energie v boji za snižování emisí COa jako prostředek posilování energetické soběstačnosti EU;
  • Podpora programů vedoucí ke snižování energetické náročnosti podniků i domácností.

oblasti role EU na světové scéně pod palcovým titulkem „Sjednocená Evropa jako silný světový hráč“ lidovci prosazovali, aby „Evropa ve světě hrála aktivní roli a nebyla jen pasivním ‘otlounkánkem‘, který musí všechno vytrpět“. Toho chtěli dosáhnout pomocí:

  • Proměny globálních institucí do nových rolí – např. reformou OSN a její přeměnou do efektivnější a transparentnější instituce;
  • Efektivní a lépe koordinovanou rozvojovou pomocí zejména směřovanou do Afriky;
  • Důrazným mezinárodním tlakem na autoritářské státy;
  • Strategickou dohodou se Spojenými státy a dalšími spojenci o lepším sdílení zdrojů vojenských struktur, financí a expertního výzkumu.

ODS byla také v té době členem Evropské lidové strany, ale její předseda Mirek Topolánek v roce 2006 podepsal společně s lídrem britských konzervativců závazek založit po volbách do EP v červnu 2009 novou konzervativní frakci Evropští konzervativci a reformisté (ECR). ODS se ve svém volebním programu zabývala především dvěma zkoumanými tématy – boji proti finanční krizi a energetickou bezpečností.

ekonomické oblasti považovala ODS za hlavní cíl „udržet zaměstnanost“, a proto prosazovala především opatření zaměřená na zaměstnanost a udržení stability veřejných financí, přičemž označila „nárůst zadlužování za velkou hrozbu“. Mezi nejvýznamnější opatření prosazovaná ODS patřila:

  • Zavedení slev na sociálním pojištění pro zaměstnavatele, které uchrání pracovní místa zaměstnanců především s nízkými a středními příjmy;
  • Zrychlení odpisů majetku, které pomůže především podnikatelům;
  • Podpora zaměstnavatelů při čerpání peněz z Evropských sociálního fondu (ESF) pro zvyšování kvalifikace zaměstnanců;
  • Snížení daní a administrativy;
  • Zvýšení tlaků na liberalizaci světového obchodu;
  • Zjednodušení podnikatelského prostředí a podpora českých firem v zahraničí;
  • Snížení nákladů práce a zvyšování kvalifikace zaměstnanců;
  • Podpora vědy a výzkumu a výstavba infrastruktury.

oblasti klimatických změn a energetické bezpečnosti se ODS převážně zabývala energetickou bezpečností, kterou rozuměla „schopnost zajistit pro občany ČR stabilní dodávky energie v dostatečném množství a kvalitě, za přijatelné ceny při snížení závislosti na vnějších zdrojích“. V boji za energetickou bezpečnost se ODS zaměřila na:

  • Diverzifikaci zdrojů a stavbu nových přepravních cest;
  • Aktivní mezinárodní spolupráci, zejména na úrovni EU;
  • Posilování energetické bezpečnosti pomocí zvyšování energetické účinnosti;
  • Zajištění bezpečnosti dodávek a energetické soběstačnosti ČR;
  • Liberalizaci energetického sektoru a prosazování nových technologií;
  • Rozvoj jaderné energetiky.

ODS ve svém volebním programu věnovala poměrně malý prostor roli EU na světové scéně. Hlavním tématem bylo to, že ODS vždy „bude podporovat posílení akceschopnosti EU v boji proti mezinárodnímu terorismu a organizovanému zločinu“. Mezi další body patřilo:

  • Nekonkurence EU a USA v bezpečnostní a politické oblasti a místo toho důraz na jejich úzkou spolupráci;
  • Důležitost setrvání NATO jako „páteře bezpečnostní transatlantické vazby“;
  • EU má zůstat otevřená dalšímu rozšiřování o ty zájemce, kteří splní kritéria plného členství;
  • Rozvoj vztahů s bezprostředním sousedstvím, ať už jde o Balkán, východní Evropu či státy Maghrebu.

ČSSD, člen Strany evropských socialistů (PES), do svého volebního programu zahrnula i volební program své sesterské evropské frakce. Tento fakt však poněkud ovlivnila témata, kterými se ČSSD zabývá ve svém volebním programu. Ve svém programu se změnou klimatu zabývala minimálně a skoro vůbec se nezabývá rolí EU na světové scéně.

Hlavní součástí volebního programu ČSSD bylo řešení finanční krize a znovunastartování české ekonomiky. Hlavní prioritou bylo brzké přijetí Lisabonské smlouvy z toho důvodu, „aby se nestala tématem, které nahradí potřebnější debatu o čelení finanční krizi. Mezi nejdůležitější body volebního programu v ekonomické oblasti patřilo:

  • Vypracovat jednoznačnou strategii pro přijetí eura;
  • Podpořit proexportní a investiční klima;
  • Zpracovat poziční dokument úzkých míst v české ekonomice;
  • Aktualizovat strategii hospodářského růstu vytvořit koordinační hospodářské rady krajů;
  • Věnovat stálou pozornost mezibankovnímu trhu;
  • Přijmout opatření umožňující urychlené navýšení kapitálu;
  • Zpružnit možnosti regulátora při restrukturalizaci problémové finanční instituce;
  • Otevřít více možností pro úvěrování z Evropské investiční banky (EIB);
  • Zvyšovat kvalitu regulace a prohloubit regulaci na mezinárodní úrovni.

ČSSD se zabývala také odvětvovou politikou v oblasti klimatických změn a energetické bezpečnosti. Podstatné bylo pro ČSSD „formulování vztahu k jaderné energetice a klasickým zdrojům elektřiny“. V této oblast byly hlavními navrhovanými kroky:

  • Aktualizovat energetickou politiku státu;
  • Posílit investice do životního prostředí, především posílit zdroje na zelenou infrastrukturu;
  • Začít s čerpáním z evropských zdrojů v oblasti zelené politiky;

Oživit programy zateplování panelových domů a úspor energií, které umožní racionalizovat hospodařením s energiemi.

Role EU na světové scéně se ve volebním programu ČSSD omezila na vložení manifestu Strany evropských socialistů, se kterým se plně ztotožňuje. V této oblasti ČSSD nepřináší žádné konkrétní návrhy a nápady.

Strana zelených, jež je členem Evropských zelených, se ve svém volebním programu zabývala všemi třemi hlavními tématy s důrazem na změnu klimatu a energetickou bezpečnost.

V oblasti boje proti finanční krizi Zelení viděli „příležitost pro zásadní restrukturalizaci evropského průmyslu a vytvoření miliónů pracovních míst založených převážně na místní ekonomice“. Hlavními body volebního programu zelených bylo:

  • Vytvoření nových zelených pracovních míst;
  • Rozumně regulovaný trh, který slouží občanům a podnikatelům jako zdroj financování pro dlouhodobý udržitelný rozvoj;
  • Vznik nezávislé evropské ratingové agentury a nastavené evropského regulatorního rámce pro finanční trhy, který by sjednotil národní regulace členských států a umožnil větší transparentnost a kontrolu nad finančními nástroji;
  • Podpora malého a středního podnikání a místní ekonomiky;
  • Rozvoj vzdělávání, výzkumu a vývoje jako investice do prosperity a soudržnosti.

Boj proti klimatickým změnám byl hlavním tématem volebního programu zelených. Klimatická změna pro ně byla „největším globálním problémem lidstva“. Proto navrhovali, aby vyspělé země do roku 2050 musely přejít na prakticky bezuhlíkovou ekonomiku a také lepší zacházení s půdou a hospodaření s vodou. Zelení také zmiňovali důležitost účasti všech největších znečišťovatelů – Číny, USA, Indie, EU a Japonska – při dohodě o ochraně klimatu.

Jejich volební manifest navrhoval tyto hlavní body:

  • Prosazení zavedení povinného vyhodnocování všech opatření na změnu klimatu na evropské úrovni;
  • Přenos moderních technologií do rozvojových zemí, jejich spolufinancování a zastavení kácení tropických deštných pralesů;¨
  • Podpora rozšíření směrnice o úsporách energie v budovách;
  • Snížení energetické závislosti na Rusku, a to na úroveň maximálně 40%;
  • Podpora inteligentních energetických sítí, které umožní spojení decentralizované výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů;
  • Zastavení rozvoje nukleární energie.

V oblasti role EU na světové scéně dávali Zelení důraz na ochranu lidských práv v EU i ve světě, kvalitnější rozvojovou politiku a v neposlední řadě na vytvoření efektivnější evropské bezpečnostní a obranné politiky. Mezi hlavní podporované kroky patřily:

  • Podpora politiky v oblasti ochrany lidských práv, která bude měřit každému stejným metrem;
  • Podpora vzniku výboru pro lidská práva v Evropském parlamentu;
  • Posílení rovného postavení žen a zajištění přístupu všech dětí ke vzdělání;
  • Nevojenské řešení konfliktů s důrazem na diplomacii, ekonomickou spolupráci a vytváření efektivního mezinárodního systému principů a norem.

Stanoviska:

Poté, co byly tematicky porovnány manifesty čtyř hlavních politických frakcí, EurActiv požádal experty, aby zhodnotili, jestli došlo, co se týče volebních manifestů, ke zlepšení oproti snahám z minulých let.

Dr. Hermann Schmitt z Univerzity v Mannheimu provedl hloubkovou analýzu všech evropských voleb od roku 1979 a přitom se především zaměřil na předvolební kampaně a manifesty evropských politických frakcí, aby poměřil souvislost jejich poselství.

Ve své práci evropské strany za letošní manifesty předběžně pochválil:

„Myslím si, že evropské politické frakce letos vynakládají pozitivní úsilí. Velmi dobře se jim daří zapojit nově příchozí strany z nových členských států a jsou čím dál tím více homogenní ve svých ideologických a politických proklamacích. Také se stávají velmi soudržnými co se týče chování jejich členů. Výběr kandidátů v národních státech a produkce volebních platforem se velmi vhodně doplňuje se zastřešujícími evropskými politickými frakcemi“.

Dr. Schmidt dále dodal, že „neporovnává pouze manifesty na evropské úrovni, ale, že také studuje kampaně národních politických stran a to jak dobře se shodují s jejich sesterskými organizacemi a empiricky dokazuje, že se velmi dobře shodují.“

Schmitt řekl že, „čtyři hlavní frakce mají vysokou kompatibilitu mezi poselstvím, které produkují ve svých evropských manifestech a mezi tím, které vychází z národních předvolebních kampaní.“

Schmitt toto téma uzavřel tím, že řekl: „Výše popsané skutečnosti jsou nutným – ale stále nedostačujícím předpokladem pro další demokratizaci EU“.

David Earnshaw, britský spoluautor komplexního průvodce Evropským parlamentem, je však méně ohromen úsilím evropských frakcí.

Earnshaw poznamenal, že „během posledních dvaceti let (a tento rok není výjimkou) se manifesty evropských frakcí staly nejnižším společným jmenovatelem politických konstrukcí. Letos jsou o mnohem lepší nežli kdykoliv předtím. Někteří z nás ještě pamatují dny kdy jsme počítali poznámky pod čarou ve volebních manifestech. Dnes už tam žádné nejsou, což je nesporně pokrok, ale i tak manifesty evropských frakcí zůstávají pouhým nejnižším společným jmenovatelem“.

„Představují bohužel zklamání. Na druhé straně je Evropa sama svým vlastním největším nepřítelem, když dojde na překládání toho co je vytvořeno v Bruselu do jazyka, kterému rozumí i lidé mimo Brusel. Evropa produkuje politicky vysoce citlivé věci, ale bohužel příliš často je prosazuje v příliš technokratickém pojetí“.

Sebastian Kurpas, bývalý analytik Centra pro evropská politická studia (CEPS) v Bruselu, věřil, že efektivita volebních manifestů záleží na tom, jak je prezentují jednotlivé národní strany ve svých příslušných zemích.

„V těchto manifestech vidím jasný pokus evropských stran předložit voličům před letošními volbami různé politické alternativy. Problémem je, že docílit toto zůstává strukturálně velice problematické na evropské úrovni v porovnání s národní úrovní“, řekl Kurpas.

Nakonec Kurpas dodal: „Úspěch či neúspěch těchto manifestů závisí na tom jak důvěryhodně jsou prezentovány. U všech z nich se objevuje téma ekonomiky a prosperity: EPP chce „vytvořit prosperitu pro všechny“, PES chce „znovu nastartovat ekonomiku a předejít novým finančním krizím“, ELDR hodlá nastartovat „růst jednotného trhu EU a zaměstnanosti“. Všechny tyto slogany znějí podobně, a tak je nejdůležitější jestli je národní strany budou schopny rozvést nad tyto slogany, jestli je budou schopny podepřít nějakými konkrétními kroky“.