Události na Ukrajině v únoru 2014

zdroj: Shutterstock; autor: badahos

V únoru získaly události na Majdanu skutečně krvavý rozměr, když byli proti demonstrantům nasazeni ostřelovači. V Kyjevě vznikla prozatímní vláda pod vedením Arsenije Jaceňuka. Začala se odvíjet krize na poloostrově Krym, který později jednostranně vyhlásil připojení k Rusku.

  • 4. února: Prezident Viktor Janukovyč (Strana regionů) údajně uvedl, že je ochoten souhlasit s předčasnými volbami, pokud se situace neuklidní;
  • 5. února: Vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová navštívila Kyjev, kde jednala s vládou i opozicí o finanční pomoci Ukrajině;
  • 8. února: Janukovyč se v Soči setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem;
  • 14. února: Propuštěni jsou všichni zadržení demonstranti, nejsou ale zbaveni obvinění;
  • 16. února: Demonstranti vyklízejí kyjevskou radnici a další obsazené budovy, na základě toho je pak následující den udělena amnestie všem zadrženým;
  • 18. února:  Situace se vyhrotila poté, co se část demonstrantů pokusila proniknout do sídla parlamentu, kde vládní většina nechtěla zařadit do programu schůze debatu o ústavní reformě; vypukly tvrdé střety mezi demonstranty a zásahovými jednotkami;
  • 19. února: EU zvažuje sankce vůči ukrajinskému režimu; v Kyjevě zatím panuje křehké příměří;
  • 20. února: Střety vypukly znovu, a to velmi dramaticky, protože kvůli nasazení profesionálních ostřelovačů se výrazně zvýšil počet obětí; ministři zahraničí Německa, Francie a Polska jednají v Kyjevě s prezidentem Janukovyčem; ministři zahraničí členských států EU schválili sankce vůči těm, kdo jsou zodpovědní za násilí;
  • 21. února: Dopoledne byla podepsána dohoda, kterou v noci v Kyjevě vyjednali ministři zahraničí Německa, Francie a Polska; země se vrací k ústavě z roku 2004 a mají se konat předčasné prezidentské volby;
  • 22. února: Ukrajinský parlament sesadil prezidenta Janukovyče, byly vyhlášeny předčasné prezidentské volby, které byly naplánovány na květen; z vězení byla propuštěna bývalá premiérka Julija Tymošenková (Vlast);
  • 23. února: Pravomoci prezidenta přebírá nový šéf parlamentu Oleksandr Turčynov z dosavadní opoziční strany Vlast; ukrajinský parlament zrušil platnost jazykového zákona;
  • 24. února: Do Kyjeva jede Catherine Ashtonová jednat o finanční pomoci, už od neděle 23. února je v Kyjevě i delegace Evropského parlamentu;  
  • 25. února: Z parlamentu měla vzejít nová vláda, nakonec bylo její vytvoření přesunuto na 27. února; parlament schválil usnesení, podle kterého je nutné prezidenta Janukovyče a další postavit před mezinárodní soud; byla oficiálně zahájena kampaň pro květnové předčasné prezidentské volby;
  • 26. února: Byly rozpuštěny speciální zásahové jednotky Berkut; na Majdanu byla představena nová vláda v čele s Arsenijem Jaceňukem ze strany Vlast;
  • 27. února: Novou vládu schválil parlament, pro koalici hlasovalo 317 poslanců; ruská armáda provádí cvičné manévry na západě Ruska; krymský parlament zvolil za premiéra Autonomní republiky Krym Sergeje Aksjonova a vypsal na květen referendum o posílení autonomie; Evropský parlament schválil k situaci na Ukrajině rezoluci; na Ukrajinu zamířili ministři zahraničí Visegrádské čtyřky;
  • 28. února: Odvolaný prezident Janukovyč uspořádal v ruském Rostově na Donu tiskovou konferenci; prozatímní prezident Turčynov oznámil, že vznikne nový jazykový zákon; objevila se informace o tom, že Tymošenková chce v květnu také kandidovat na prezidentku (už dříve svou kandidaturu oznámil Vitalij Kličko ze strany Udar); kvůli vývoji na Ukrajině se sešla Rada bezpečnosti OSN.

Podrobnější přehled událostí

Už na konci ledna úřady přislíbily, že pod podmínkou vyklizení Majdanu budou osvobozeni všichni doposud zadržení aktivisté. Ti byli nakonec propuštěni 16. února a následující den jim byla udělena amnestie, když demonstranti podle dohody vyklidili kyjevskou radnici. Vláda očekávala, že po tomto „vstřícném“ kroku demonstrace utichnou. Nicméně jeden z hlavních opozičních vůdců Vitalij Kličko prohlásil, že dosavadní kroky vlády nestačí. Opozice požadovala návrat k ústavě z roku 2004, která rozděluje pravomoci mezi prezidentem, parlamentem a vládou. Dále trvala na předčasných prezidentských a parlamentních volbách a odstoupení Janukovyče.

Situace v zemi se vyhrotila 18. února. Tento den zasedal ukrajinský parlament a vládní většina neumožnila zařadit na program jednání změnu ústavy, kterou požadovala opozice. Část demonstrantů z řad tzv. domobrany se pokusila proniknout do sídla parlamentu. Potyčky se zásahovými jednotkami přerostly v krvavé boje, během kterých zemřely minimálně dvě desítky lidí. Prezident Janukovyč se v noci sešel s vůdci opozice Kličkem a Jaceňukem, nepřineslo to ale žádné výsledky. 19. února se podařilo dosáhnout křehkého příměří, do té doby vůbec nejtragičtějším dnem se pak ale stal 20. únor, kdy střety pokračovaly. Proti demonstrantům totiž zasahovali profesionální ostřelovači, jejichž nasazení situaci výrazně zdramatizovalo. Zemřelo minimálně osm desítek lidí. Nepodařilo se přitom prokázat, kdo nasazení ostřelovačů nařídil.

Po vyhrocení situace začala Evropská unie zvažovat první sankce, které schválili 20. února ministři zahraničí členských států na svém mimořádném zasedání. Následující den se pak v Kyjevě podařilo podepsat dohodu mezi prezidentem a opozicí, kterou na místě pomohli dojednat ministři zahraničí Polska, Německa a Francie. Země se podle ní měla navrátit k ústavě z roku 2004, tedy k poloprezidentskému systému. Podle dohody měly být dále do konce roku uspořádány předčasné prezidentské volby a mělo dojít k prošetření dosavadního násilí, k dalším násilnostem už nemělo docházet.


Janukovyčův konec

Sobota 22. února byla pro vývoj situace na Ukrajině zásadním dnem. Už dopoledne nabídl svou rezignaci dosavadní předseda Parlamentu Volodymyr Rybak ze Strany regionů. Na jeho místo byl zvolen Oleksandr Turčynov z opoziční strany Vlast, který je označován za blízkého spojence bývalé premiérky Julije Tymošenkové.  

Odpoledne se na videu v televizi objevil prezident Janukovyč, který označil poslední vývoj za státní převrat a prohlásil, že nehodlá odstoupit. Okolo třetí hodiny odpolední ale prezidenta sesadil parlament, a to ústavní většinou 328 poslanců. Pravomoci prezidenta převzal nový šéf parlamentu a na 25. května 2014 byly vyhlášeny předčasné prezidentské volby. Janukovyč rozhodnutí odmítl akceptovat. Podle různých zpráv se pokusil odletět do Ruska, ale nepodařilo se mu zemi opustit. Nadále zůstávalo nejasné, kde přesně se odvolaný prezident nachází.

V sobotu byla také z vězení na základě rozhodnutí parlamentu propuštěna bývalá premiérka Tymošenková. Zamířila mezi demonstranty na Majdan, dala ale najevo, že do vysoké politiky se zatím vrátit nechce. Demonstranti ji ostatně přijali poměrně skepticky.

23. února zrušil ukrajinský parlament platnost jazykového zákona z roku 2012. Na jeho základě bylo povoleno užívání druhého jazyka v regionech, kde žije víc než desetiprocentní národnostní menšina. To znepokojilo nejen rusky hovořící obyvatelstvo, ale také maďarskou, rumunskou a bulharskou menšinu v zemi a tento krok kritizovalo Rusko i některé evropské země. 28. února pak prozatímní prezident Turčynov oznámil, že vznikne nový jazykový zákon, který by měl brát v úvahu zájmy všech národnostních menšin. Nakonec pak 1. března oznámil, že nepotvrdí rozhodnutí parlamentu a zákon zrušen nebude.

Podle slov prozatímního prezidenta Turčynova měla v úterý 25. února vzniknout nová vláda. Nakonec se její vytvoření přesunulo na čtvrtek 27. února. Hovořilo se o tom, že pravděpodobným prozatímním premiérem se stane devětatřicetiletý Arsenij Jaceňuk, který například v roce 2007 působil jako ministr zahraničí ve vládě Janukovyče. To se nakonec potvrdilo 26. února večer, kdy byla prozatímní vláda představena na Majdanu. Toho dne byl také oficiálně rozpuštěn Berkut.

S Jaceňukem v Kyjevě jednal i tehdejší český europoslanec Libor Rouček (ČSSD). Zde si můžete přečíst rozhovor, který EurActivu poskytl.

Ukrajinský parlament schválil ještě 25. února rezoluci požadující soudit odvolaného prezidenta Janukovyče (který se v této chvíli stále nacházel neznámo kde, údajně už v Rusku), bývalého ministra vnitra Vitalije Zacharčenka a bývalého generálního prokurátora Viktora Pšonku.

Kyjev. zdroj: AlexandCo Studio /Shutterstock.com

Nová vláda

27. února ukrajinský parlament skutečně potvrdil vznik nové vlády pod vedením Jaceňuka. Jejím prvním vicepremiérem se stal poslanec-nestraník za stranu Vlast Vitalij Jarema, který tak začal zodpovídat za silové složky státu. 19. června se pak tento muž stal generálním prokurátorem Ukrajiny.

Ve vládě vedle nich zasedli i zástupci dosavadní opoziční strany Svoboda a někteří představitelé občanských aktivistů. Pro koalici hlasovalo 371 ze 450 poslanců ukrajinského parlamentu.

  • Vicepremiérem odpovědným za regionální rozvoj byl jmenován bývalý starosta města Vinnycja Volodymyr Hrojsman (nestraník).
  • Dalším místopředsedou vlády je Oleksandr Syč ze strany Svoboda.
  • Ministrem vnitra se stal člen strany Vlast Arsen Avakov, bývalý gubernátor Charkovské oblasti, který žil v letech 2012 a 2013 v „politické emigraci“ v Itálii.
  • Jeden z organizátorů demonstrací, Dmytro Bulatov (nestraník), který byl v lednu unesen a mučen neznámými útočníky, se stal se ministrem sportu a mládeže.
  • Ministrem pro infrastrukturu byl jmenován člen strany Vlast Maksym Burbak.
  • Funkci ministryně pro sociálních věcí zastává Ljudmyla Denisovová (Vlast), která šéfovala stejnému resortu ve vládě Julije Tymošenkové.
  • Na postu ministra školství a vědy stanul rektor Kyjevsko-mohyljanské akademie Serhij Kvit (nestraník).
  • Resortu ekologie a přírodních zdrojů šéfuje místopředseda strany Svoboda Andrij Mochnyk.
  • Nový ministr zdravotnictví Oleg Musij (nestraník) je lékař, který během revoluce v Kyjevě organizoval lékařskou pomoc protestujícím.
  • Ministrem kultury se stal známý herec Jevhen Nyščuk (nestraník), který byl v roce 2004 jednou z tváří Oranžové revoluce.
  • Novým ministrem spravedlnosti je místopředseda strany Vlast Pavlo Petrenko.
  • Ministrem energetiky a uhelného průmyslu se stal Jurij Prodan (nestraník), který tento post zastával už v letech 2007–2010.
  • Post ministra zemědělství zastává člen strany Svoboda Ihor Švajka.
  • Novým ministrem hospodářství se stal Pavlo Šeremeta (nestraník), ekonom, který dlouhodobě působil v akademické sféře.
  • Ministrem financí byl jmenován nestraník Oleksandr Šlapak, který dříve působil ve státní správě.
  • Místo ministra obrany zastával v Jaceňukově kabinetu velitel námořnictva z let 2006 až 2010 Ihor Těňuch (Svoboda), který později rezignoval v důsledku krymské krize a nahradil ho generálplukovník Mychajlo Koval (nestraník). Ten byl 3. července nahrazen šéfem prezidentské ochranky, generálplukovníkem Valerijem Heletejem
  • Řízením ukrajinské diplomacie byl pověřen kariérní diplomat Andrij Deščycja (nestraník), který v minulosti působil například na ambasádách ve Finsku nebo Polsku. Kvůli nešťastnému veřejnému prohlášení na adresu ruského prezidenta Putina byl 19. června nahrazen Pavlem Klimkinem, který například zastával post náměstka ministra zahraničních věcí v první vládě Mykoly Azarova. 
  • Post ministra kabinetu ministrů zastává Ostap Semerak, člen strany Vlast.

Nová vláda prohlásila, že chce stabilizovat situaci v zemi, získat půjčku od Mezinárodního měnového fondu, vyšetřit zločiny spáchané při střetech demonstrantů s policií, reformovat ministerstvo vnitra a podepsat asociační dohodu s Evropskou unií. Tu chtěl kabinet podepsat ještě v březnu

27. února se také potvrdila informace o tom, že odvolaný prezident Janukovyč se nachází v Rusku. Na pátek 28. února naplánoval setkání s novináři v Rostově na Donu. Na této tiskové konferenci pak prohlásil, že se stále považuje za prezidenta Ukrajiny a nově vytvořená vláda je podle něj nezákonná. Omluvil se za to, že nedokázal zabránit násilí v Kyjevě. Uvedl také, že nechce žádat Rusko o vojenskou podporu.


Počátek krymské krize

Pozornost se v té době začala upírat na poloostrov Krym, kde sídlí autonomní republika. Většinu obyvatel tam tvoří etničtí Rusové (58 %, údaj z doby před krymskou krizí), z nichž je část dlouhodobě příznivě nakloněna připojení území k Ruské federace. Na poloostrově se však nachází také významná menšina krymských Tatarů (13 %), která proruské postoje rozhodně nezastává a prosazuje vlastní autonomii. Svůj význam má také to, že námořní základnu v krymském Sevastopolu má pro své potřeby až do roku 2042 pronajatou ruské loďstvo. Kromě toho Rusko na poloostrově už v minulosti využívalo také dvě letecké základny.   

V noci na čtvrtek 27. února obsadili budovu krymského parlamentu neznámí útočníci, kteří na jeho střeše vyvěsili ruskou vlajku. Už dříve na území Krymu docházelo k demonstracím, ve středu 26. února se v Simferopolu odehrál střet mezi zastánci příklonu k Rusku a příznivci nově vznikající kyjevské vlády. Krymský parlament také na květen vyhlásil referendum o posílení autonomie. Ve světle dalších událostí byl později termín referenda přesunut na 30. března a mělo se v něm rozhodovat o oddělení Krymu od Ukrajiny. 

Celkový přehled vývoje na Ukrajině včetně zdrojů informací naleznete na stránkách EurActivu pod tímto odkazem.