Zdeněk Zajíček: Česko má v e-Governmentu za sebou kus práce, neumí to ale prodat

zdroj: Zdeněk Zajíček

S čerstvým prezidentem ICT UNIE Zdeňkem Zajíčkem EurActiv hovořil o jeho prioritách, kterých by chtěl ve funkci dosáhnout, ale také o celkové digitální úrovni Česka. V lídra, který by digitální agendu v Česku vedl, nevěří. „Bylo by skvělé mít člověka, který by měl autoritu jak u politické reprezentace, tak v ICT sektoru, a který by digitální agendu někam vedl. Samotné jmenování lídra však neznamená žádnou garanci toho, že to tak doopravdy bude,“ říká Zajíček.

Před měsícem jste nastoupil do funkce prezidenta ICT UNIE. Čeho byste chtěl v čele sdružení ICT firem dosáhnout?
Mou prioritou je najít společnou vůli, aby se v oblasti informačních technologií, telekomunikací, datových sítí a dalších oblastech našla shoda mezi ICT průmyslem a státem na tom, čeho chceme dosáhnout a co jsme pro to ochotní udělat. To je důležité, protože v tuto chvíli nejsme podle mezinárodních srovnání v nejlepší kondici. Česko zaujímá taková místa, která si podle mého nezasloužíme a je potřeba se v těchto žebříčcích posunout výš. Mám svůj vnitřní úkol, do konce června najít pro tento cíl co nejvíce spojenců.

„Čím dál víc se budou zvyšovat nároky na kapacitu sítí a je správné, že se o jejich budoucí výstavbě tak vážně debatuje.“

Zmiňujete mezinárodní digitální žebříčky. V EU to je například Index DESI, který vydává Evropská komise. Podle něj je v Česku, které se nachází na předposledním místě, největším problémem rozvoj e-Governmentu. Proč je Česko oproti ostatním zemím EU takto pozadu?
Myslím, že existuje víc faktorů, které to ovlivňují. Jeden z nich je, že místo toho, abychom se vydali nějakým směrem, v některých oblastech přešlapujeme na místě. Druhý faktor je, že se jako Češi málo chválíme. Mám pocit, že máme relativně hodně odpracováno, ale málo ty úspěchy prodáváme navenek.

V některých ohledech jsme čas a úsilí investovali do oblastí, které nejsou v žebříčcích rozvoje služeb e-Governmentu tolik vidět. Například na infrastruktuře nebo na schopnosti sdílet data uvnitř veřejné správy jsme udělali kus práce. Mezinárodní srovnání ale spíš hodnotí přímé služby občanům, díky kterým mohou komunikovat se státem. Tam je třeba naše úsilí napřímit.

Takže si myslíte, že v rozvoji e-Governmentu Česká republika není zase tolik pozadu?
Ano. Částečně platí, že ve skutečnosti nejsme tak pozadu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Musíme to ale lépe prezentovat navenek. Pak ale existují oblasti, kde máme mezery a na to se musíme soustředit. K tomu je mimo jiné potřeba najít shodu napříč politickým spektrem, aby byla zajištěna kontinuita a lidé se na úřadech, kde se jménem státu připravují strategické koncepční dokumenty, neměnili co dva tři roky.

Pokud se ale podíváme na Estonsko, které se často uvádí jako vzorový stát pro rozvoj e-Governmentu, tak s ním se Česko nemůže vůbec srovnávat.
Já neříkám, že nemáme co dohánět. Estonci to dělají dobře, proto jsou první. Estonci o tom ještě ke všemu hezky mluví a umí to prezentovat. Bez toho to nejde. Můžete vyrobit skvělý výrobek, který bude nejlepší na světě, ale pokud ho neumíte prodat, máte ho na skladě a nikdo o něm neví. A to je v některých oblastech i náš případ.

Jaký „výrobek“ e-Governmentu by tedy Česko podle Vás mělo víc prodat?
Například existence základních registrů a bezpečné sdílení dat v základních registrech je něco, o čem v této republice nikdo neví. Jde přitom o systém, který monitoruje, kdy se na mě který úřad během jednoho roku díval a jaká data o mě zjišťoval. Tyto výpisy pak dostáváme do datové schránky. To je nejlepší způsob, jak mimo jiné ochránit svoje osobní údaje, protože mám pod kontrolou, co s mými daty stát dělá. Jiné země takové registry nemají. Česká republika ano, akorát to neumíme prodat.

Jaký je Váš odhad, kdy bychom se mohli dostat na úroveň zmíněného Estonska a mohli například volit z domova?
Nevím, kdy jsme schopni dohnat Estonsko, ale na letošní konferenci Internet ve státní správě a samosprávě jsem představil svůj cíl posunout se v rozvoji e-Governmentu do konce roku 2020 mezi prvních 20 států na světě. Použil jsem přitom celosvětové hodnocení OSN EGDI (e-Government Development Index – poznámka redakce), podle kterého jsme dnes až na 53. místě a oproti roku 2012 jsme sem spadli ze 46. příčky. Myslím, že by můj záměr mohl být přijatelný pro politickou reprezentaci této země, ať jde o koalici či opozici. Je to možnost pro nás pro všechny a podle mého máme potenciál poskočit takhle vysoko.

Co je k tomu, abychom se dostali do světové dvacítky, podle Vás potřeba udělat?
V první řadě si musíme říct, že to chceme. Pak můžeme začít s jednotlivými opatřeními. K tomu bude zapotřebí budovat telekomunikační infrastrukturu nebo mít kvalitní lidský kapitál, a to jak na straně poskytovatelů služeb, tak jejich uživatelů. Česko však nejvíce zaostává právě v té kvalitě online služeb, a tam bude nejvíc práce.

Bez síťové infrastruktury nebude ani rozvoj

Váš předchůdce Svatoslav Novák se zejména na konci svého funkčního období věnoval výstavbě sítí vysokorychlostního internetu a s tím souvisejícím problémem se 14 miliardami, které má Česko za tímto účelem dostat z evropských fondů. V poslední době, kdy MPO začalo s firmami více komunikovat, se situace trochu uklidnila, ale problémy s Národním plánem rozvoje sítí nové generace a transpozicí směrnice o usnadnění výstavby sítí elektronické komunikace stále vyřešeny nejsou. Bude toto, podobně jako v případě Vašeho předchůdce, jedna z Vašich priorit?
Určitě, žádný rozvoj informačních a telekomunikačních technologií se bez kvalitních sítí neobejde. Potřebujeme se podívat do budoucnosti a vystavět moderní sítě, které budou schopny zvládnout ten obrovský nápor přesunu dat, který jde ruku v ruce s technologickým rozvojem. Čím dál víc se budou zvyšovat nároky na kapacitu sítí a je správné, že se o tom dnes tak vážně debatuje a připravují se podmínky po výstavbu sítí elektronické komunikace.

„Schopnosti lidí z byznysu by bylo potřeba přenést do státního sektoru.“

Rád bych upozornil, že možnost čerpat prostředky z evropských fondů na to, aby se výstavba urychlila, je skvělá příležitost, ale není to nutnost. Daleko důležitější je samotná otázka urychlení výstavby sítí. V tomto směru budeme rádi spolupracovat s ostatními reprezentanty, kteří hájí zájmy síťařských firem, abychom proces co nejvíce zjednodušili, byl transparentní a předvídatelný.

V rámci kulatého stolu, který se na téma sítí konal v polovině března v poslanecké sněmovně, jste uvedl, že k tomu, abychom se posunuli ve výstavbě, je potřeba více zapojit ministerstvo pro místní rozvoj, které má na starosti stavební zákon a zákon o veřejných zakázkách. Položil jste zde řečnickou otázku: „Co se stane v okamžiku, kdy to celé rozjedeme, evropské peníze se vyčerpají a pak to nepostavíme? Budeme je vracet?“  To je jeden z možných scénářů?
Určitě to může být jedna z komplikací. Do výzev se sice mohou přihlásit subjekty, které budou mít skvělé projekty na výstavbu sítí, pokud ale stavební úřady nebudou vědět, jak mají rozhodovat, nebo to neudělají včas, v ten okamžik mineme termín pro vyčerpání peněz. To jsou reálná rizika a stalo se to už v minulosti. Musíme proto podmínky připravit tak, aby se peníze mohly čerpat bez problémů. Tato opatření navíc budou platit dalších deset dvacet třicet let, proto je důležité, aby byla skutečně kvalitní.

Pro výstavbu telekomunikačních sítí bude určitě klíčová změna stavebního zákona, kde je třeba udělat jasno a proces zprůchodnit. Zatím to totiž spíš drhne, než aby to běželo. Bariéry jsou hlavně legislativní, a s tím se pokusíme něco udělat.

Kromě výstavby sítí jste také zmiňoval, že je důležité klást důraz na lidský kapitál. Jak by podle Vás mělo digitální vzdělávání v Česku vypadat? Hovoří se například o výuce programování již od prvních tříd. Například ve Velké Británii se s výukou prvňáčků už začalo. Je toto podle Vás cesta?
Nejsem si jistý, zda mají děti umět programovat. Určitě neplatí co Čech, to programátor. Je ale důležité vědět, jak prostředí IT funguje a k čemu je možné technologie využít. My přece nechceme mít z každého programátora, ale vzdělaného uživatele, který ví, jak se aplikace ovládají, a že se v digitálním prostředí, které je snadno zneužitelné, musí chránit.  Nesmíme z toho dělat tabu, naopak je třeba vysvětlovat, k čemu ICT slouží. To je také úkol pro ICT průmysl, aby začal mluvit srozumitelněji a lidé se oboru ICT přestali bát.

Máme velkou šanci s tím pokročit. Z hlediska ICT gramotnosti na tom totiž nejsme vůbec špatně. Pokud se podíváte, jak narůstá počet uživatelů e-shopů či smartphonů, zjistíte, že digitální gramotnost jde nahoru a napříč generacemi. S tím problém nemáme.

V rozvoji digitální ekonomiky politici nesmí vést souboje

Česká odborná veřejnost dlouhodobě upozorňuje na to, že je rozvoj digitální ekonomiky v Česku pozadu. Státní správa se sice snaží vydávat strategie, ale konkrétní opatření se zavádějí velmi pomalu. Vnímáte to podobně?
Ve státní správě pracuje řada zkušených lidí, ale aby se záměry prosadily, musí existovat společná vůle. To je to, co jsem říkal na začátku. Může za to ta personální diskontinuita, kdy se s výměnou politické reprezentace mění i lidé, kteří mají koncepce a projekty na starost. Příkladem, kde to funguje, je Český úřad zeměměřický a katastrální. To, co se podařilo pánům z ČÚZK, je obdivuhodné. Předseda je ale ve vedení úřadu 20 let a jeho zástupce 15. Podařilo se jim zdigitalizovat katastr v celé republice, byla to však postupná práce a měli na to čas.

S tím souvisí i moje další otázka. Jak tvrdí někteří IT odborníci, pro zajištění kontinuity a úspěšného digitálního rozvoje v Česku chybí digitální lídr. Někdo, kdy by agendu koordinoval a udával jí směr. To by podle Vás mohlo být řešení?
Bylo by skvělé mít člověka, který by měl autoritu jak u politické reprezentace, tak v ICT sektoru, a který by digitální agendu někam vedl. Samotné jmenování lídra však neznamená žádnou garanci toho, že to tak doopravdy bude. Je to víc o té osobě, než o funkci.

Jak jinak tedy podle Vás lze dosáhnout té kontinuity, pokud v digitálního lídra nevěříte?
Jednoduše.  Musí se najít shoda, abychom řekli, že na toto téma nebudeme vést souboje. Pokud máme společný cíl, tak k tomu pojďme všichni přispět. Potřebujeme se dohodnout na tom, že to chceme dokázat, a to napříč politickým spektrem.

Rozvoj digitální agendy však není téma, které by vyhrálo volby, politické strany to proto příliš nezajímá.
A právě proto si myslím, že má velkou šanci na to, aby se stala apolitickým tématem, kde nebudou politické strany předvádět souboje a všichni to budou brát jako příležitost, aby se naše ekonomika posunula. Takže pojďme bez handrkování říct, že do toho zainvestujeme nejen peníze, ale i čas a úsilí.

Mohl byste na závěr říct, co byste naopak na digitální agendě v Česku vyzdvihl? Co se nám oproti jiným státům doopravdy daří?
Říct jednu věc, která je oproti ostatním výjimečná, teď nezvládnu. Já jen vím, že jsme díky kreativitě, kterou tento národ má, schopni výkonů, které jsou srovnatelné se světem. Pokud se podíváme, kolik mladých lidí je úspěšných ve vývoji aplikací a prodávají svoje know-how v zahraničí, nemůžeme říct, že na to nemáme. Schopnosti lidí z byznysu by bylo potřeba ještě přenést do státního sektoru.

Eliška Kubátová