Vladimír Špidla: Odchod od uhlí musí být sociálně spravedlivý, jinak ho společnost nepřijme

Vladimír Špidla

© Flickr/ DG EMPL - Youth on the Move Prague

Předešlá vláda schválila strategii pro restrukturalizaci uhelných regionů. V čem spočívá její podstata, vysvětluje poradce bývalého premiéra Sobotky, Vladimír Špidla.

Vladimír Špidla byl ředitelem odboru poradců a poradkyň předsedy vlády Bohuslava Sobotky. Je bývalým evropským komisařem pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti a předseda vlády v letech 2002 až 2004.

Martin Kloz je expertem ČSSD na energetiku, obnovitelné zdroje a životní prostředí a působil jako poradce premiéra Sobotky.

Autorkou rozhovoru je Kateřina Davidová, která pracuje pro nevládní organizaci Centrum pro dopravu a energetiku (CDE).

Co vlastně rozumíme pod pojmem „spravedlivá tranzice“?  

Vladimír Špidla (VŠ): To, že musí dojít k přechodu k obnovitelným zdrojům a obecně k trvale udržitelnému rozvoji, je jasné. Kromě toho, že jde o technologický a organizační přechod, se jedná především o velký sociální přechod. Když se nezvládnou sociální aspekty tohoto přechodu, tak to skončí neúspěchem.

Když uděláte jednoduché přepočty, tak vám v zásadě vyjde, že když se odstoupí od uhelného hornictví a uhelné energetiky, v nových oborech vznikne velké množství pracovních míst. Většinou i o něco více, než kolik jich zanikne. Jenomže to znamená, že tisíce, desetitisíce nebo statisíce lidí musí změnit zaměstnání. A to je velmi složitá otázka. Čili ta sociálně politická práce a dlouhodobá diskuze, která vyjasní, jaké budou jednotlivé osudy, je zásadní pro úspěch takového přechodu.

Přečtěte si také rozhovor: Přechod k čisté energetice je i sociální otázka. EU ji musí řešit >>>>

Proč si myslíte, že to bez spravedlnosti nejde?

VŠ: Když si přečtete Bibli, tak zjistíte, že Bůh je všemohoucí, ale současně je také neskonale spravedlivý. Z toho je vidět, že spravedlnost je pro lidi obrovská hodnota; dokonce proto je Bůh všemocný, aby jí mohl dosáhnout. Samozřejmě, že spravedlnost není stoprocentní. Ale jsou některé procesy, které jsou zjevně nespravedlivé, a když existuje nějaký proces, který je zjevně nespravedlivý, tak ho společnost není ochotna obsluhovat v dobré víře. A protože takovýto velký přechod je složitý, znamená to, že se tam vždycky naskytnou nějaká chybná rozhodnutí, nedůslednosti a podobně, ale když je společnost ochotna to podpořit v dobré víře, tak se zmobilizuje a překoná to. Zatímco když je to zjevně nespravedlivé, tak to lidé odmítají a každé drobné selhání spíše stupňují.

Špidla. Když existuje nějaký proces, který je zjevně nespravedlivý, tak ho společnost není ochotna obsluhovat v dobré víře.

Jde vůbec efektivně propojit sociální a environmentální politiku?

VŠ: Základní dichotomie, která oslabuje environmentální politiku, je představa, že ochrana životního prostředí znamená zánik pracovních míst. A to je systematicky třeba rozbíjet, to není pravda.

Jak lze takovou představu podle Vás rozbít?

VŠ: Jedině tím, že se o ní bude diskutovat. To znamená, že musíte využít všech struktur – politických, sociálních, nevládních – a všech platforem, které ve společnosti existují k tomu, aby vyrovnávaly oprávněné zájmy, a pracovat s nimi. Tady neexistuje žádná jednoduchá metoda, která to okamžitě všechno změní. Zakládá se to na tisících diskuzí a drobných střetnutí, a vždy je třeba využívat ty struktury, které nějakým způsobem reprezentují zorganizovanou veřejnost.

Česká strategie

Inspirovali jste se při tvorbě strategie restrukturalizace českých uhelných regionů u nějakého jiného státu?

VŠ: Samozřejmě, že jsme se inspirovali. Já mám zkušenosti zejména z EU a tam uhelné pánve prošly transformacemi v řadě zemí, například ve Francii, Belgii, Nizozemí nebo Německu. Pro nás tou nejbližší inspirací bylo Severní Porýní-Vestfálsko v Německu, kam jsme podnikali studijní cesty a jednali zde s místními. Také zde existuje strategický dialog s Německem, jehož jsou právě tyto otázky součástí. Měli jsme tak na vládní úrovni stabilnější formu spolupráce. Němečtí kolegové byli velmi aktivní a spolupráce probíhala i mezi regiony, mezi něž se nyní připojilo i Sasko, které prochází podobným procesem. Restrukturalizace je určitě projekt s mezinárodními aspekty.

Jakou roli při vytváření strategie hráli jednotliví stakeholdeři (dotčené kraje, jejich obyvatelé, odbory a tak dále)?

VŠ: Klíčovou operativní strukturou byl vládní zmocněnec a jeho kancelář. Jak na severní Moravě a Slezsku, tak v severních Čechách, existují struktury sociálního dialogu – Krajské rady hospodářské a sociální dohody. Tyto Krajské rady jsou sociálními partnery, což znamená, že zahrnují veřejnou správu, zaměstnavatele, zaměstnance a odbory, a tam probíhala diskuze, která zformulovala velmi podstatnou část jednotlivých akcí a rozhodnutí.

Špidla: Nejbližší inspirací je pro nás Severní Porýní-Vestfálsko v Německu.

Martin Kloz (MK): Vznikly také Krajské dozorčí rady, kde jsou zastoupeni hlavní stakeholdeři ze všech tří krajů. To znamená místní samosprávy, průmyslové podniky nebo vysoké školy. Ti mají dozorčí úlohu nad průběhem procesu.

VŠ: Princip, který tam byl trvale zachováván – a to je právě jedna z německých inspirací – je, že všichni rozhodující aktéři jsou zastoupeni a jsou na stejné úrovni.

Do jaké míry byli do celého procesu zapojeni přímo občané?

VŠ: To se příliš neodehrávalo. Odehrávaly se otevřené semináře a podobně, ale program zápasil s časovým tlakem, a dílčí participativní věci se proto budou rozvíjet spíše později. Hlavní participace se zatím odehrávala prostřednictvím Rad hospodářské a sociální dohody.

MK: Tohle se rozvíjí až v druhém akčním plánu, do nějž návrhy opatření již mohl podat kdokoliv. V současné době je tam asi 250 návrhů opatření od konkrétních lidí z krajů. Předpokládá se, že se to bude dále rozvíjet.

Jsou občané dostatečně informováni, aby vůbec věděli, že mají tuto možnost?

MK: Pořádají se Konference restrukturalizace, které jsou hlavně pro stakeholdery, ale jsou otevřené pro všechny. K programu jsou také vytvořeny speciální webové stránky.

Jak hodnotíte výslednou podobu strategického rámce a akčních plánů? Co v nich chybí nebo přebývá?

MK: Je to kontinuální proces. Akční plán se předkládá každý rok, takže pokud se zjistí, že tam něco chybí, existuje příležitost to v dalších letech doplnit. První akční plán byl schválen v červenci letošního roku a některá z  opatření jsou již splněna. Z mého pohledu je nedostatkem to, že strategický rámec není ještě úplně zakotvený a pořád existuje riziko, že s nějakými politickými změnami se ten proces přibrzdí a dostane se do problémů. Je možné, že už nebude mít takovou podporu jako doposud.

Kloz: Srategický rámec není ještě úplně zakotvený a pořád existuje riziko, že s nějakými politickými změnami se ten proces přibrzdí a dostane se do problémů.

Na jakých bodech akčního plánu bylo nejtěžší se politicky shodnout?

VŠ: Žádné zvlášť politicky složité body tam nebyly. Hlavní problém bylo najít dobrou rovnováhu mezi regiony a rovnováhu mezi jednotlivými aktéry, aby bylo pořád jasné, že je to participativní proces a že nikdo není nějakým způsobem zvýhodňován. Čili složitá diskuze se vedla hlavně o té řídící struktuře.

MK: Docela obtížné bylo přesvědčit některé rezorty, že to není zásah do jejich kompetence, ale naopak, že je to snaha jim pomoci řešit jejich problémy a vytvořit pro ně nějakou platformu na regionální úrovni. Nakonec to všichni víceméně pochopili.

VŠ: Jedná se o nadrezortní akci, což je u nás dost neobvyklé, a je vždycky problém překonat odpor či předsudky jednotlivých rezortů.

Život po smrti

Jaké jsou podle vás nejdůležitější stavební kameny budoucího rozvoje dotyčných regionů?

VŠ: Celá základní idea je ta, že se musí přejít z ekonomické monokultury na klasický, rovnovážně rozvinutý region. Pro oblasti severních Čech je klíčový rozvoj lidského kapitálu, to znamená školství, věda a tak dále. Na severní Moravě mají výhodu v tom, že tam mají poměrně významné vysoké školy, takže u nich je hlavní úlohou závěrečná restrukturalizace kamenno-uhelného hornictví.

MK: Na základě makroekonomické analýzy bylo vytyčeno sedm pilířů, které jsou ve strategickém rámci obsaženy. To znamená podnikání, zahraniční investice, výzkum a vývoj, lidské zdroje, sociální stabilizace, životní prostředí a infrastruktura.

Zohledňuje současná strategie dostatečně ty, kteří se mohou v procesu transformace cítit jako ti „poražení“?

VŠ: Je to cílem strategie, a jestli se ho podaří naplnit nebo ne, se ukáže. V zásadě je to snaha dokázat, že existuje život po smrti původního zaměření, že existuje další normální a plný život. Pokud se to povede, tak to bude ve prospěch právě těch, kteří se dostávali do nejtěžších situací. Pokud se to nepovede, tak to se uvidí. Ale to se opravdu nedá poznat teď.

Špidla: V zásadě je to snaha dokázat, že existuje život po smrti původního zaměření, že existuje další normální a plný život.

MK: Dojde k útlumu hnědouhelného hornictví, ale existují různé alternativy, se kterými se ještě nedávno nepočítalo nebo se o nich nevědělo. Hledají se cesty, jak to konkrétně zrealizovat, aby poražených bylo co nejméně.

Čeští občané jsou k „zeleným politikám“ často skeptičtí. Jakým způsobem lze v takovém případě s lidmi o „spravedlivém přechodu“ mluvit?

VŠ: Jedině tím, že o tom povedete diskuzi a budete ukazovat, co se děje. Žádná velká změna se neodehrává bez zápasu a ten zápas se prostě musí vést. Myslím si, že se dosahuje pokroku. A v okamžiku, kdy je cokoliv vidět, tak se o tom musí bez jakékoliv falše diskutovat. Ne tak, že uděláte velkou kampaň, ale musíte trvale tvořit síť, která aktivně spolupracuje a prostřednictvím realizace současně získává poznatky a celkovou představu.

MK: Pak jsou tu také zahraniční příklady, že to jde. V Severním Porýní-Vestfálsku byly v uhelném průmyslu zaměstnány statisíce lidí a příští rok se tam zavírá poslední důl a nemá to tam dopady na nezaměstnanost. Ale probíhalo to třicet let.

VŠ: To je právě také jedna podstatná věc, která vychází ze spolupráce s německými kolegy, protože na tom je vidět, že za a) transformace je možná, za b) může být úspěšná a za c) trvá desítky let.

Špidla:  Základní idea není dodat nějaké peníze zvnějšku, ale vytvořit rozumnou představu, kam se mají ty peníze dát.

Jsou pro realizaci akčního plánu vyhrazeny dostatečné prostředky? Jaké další zdroje by podle vás mohly být využity?

VŠ: Základem je státní rozpočet a prozatím to vypadá, že prostředky jsou dostatečné. Základní idea není tam dodat nějaké peníze zvnějšku, ale vytvořit nějakou rozumnou představu, kam se mají ty peníze dát. Je to snaha zkoordinovat užití prostředků tak, aby to bylo maximálně efektivní.

Měla by více peněz na podporu spravedlivé tranzice vyčlenit Evropská komise?

VŠ: Já si myslím, že jestliže máte zavedenou jednotnou měnu nad neoptimální měnovou zónou, tak to znamená, že musíte přerozdělovat. Obecně dle mého názoru nejsou prostředky na strukturální a kohezní fondy dostatečné a měly by se násobně zvýšit.