Viviane Reding: Více integrace má znamenat i více demokracie

Evropská komisařka pro spravedlnost, základní práva a občanství Viviane Reding; zdroj: Evropská komise

„Na jedné straně bychom měli posílit pravomoci evropských institucí, ale zároveň také demokratické principy v evropském rozhodovacím procesu,“ říká evropská komisařka pro spravedlnost, základní práva a občanství Viviane Reding. V rozhovoru pro italský EurActiv mimo jiné představila svou vizi budoucí Evropy. Řeč přišla i na spekulace ohledně její kandidatury na předsedkyni Evropské komise.

Vivane Reding je lucemburská politička, která v letech 1989 až 1999 působila jako poslankyně Evropského parlamentu. Nyní je již potřetí evropskou komisařkou – poprvé byla jejím portfoliem oblast vzdělání, kultury, mládeže, sdělovacích prostředků a sportu, poté to byla informační společnost a sdělovací prostředky. V současné době zastává post komisařky pro spravedlnost, základní práva a občanství a je místopředsedkyní Evropské komise.

  • Ekonomická krize ukázala, že evropské instituce mají někdy problém s nalezením správných odpovědí na zásadní otázky a s prosazováním svých rozhodnutí. Zvýraznila také rozdíly mezi jednotlivými členskými státy. Co to pro Evropu může znamenat?

Je pravda, že finanční a dluhová krize je výzva, na kterou nebyly národní demokracie ani evropské struktury připraveny. Maastrichtská smlouva jednoduše s takovými scénáři nepočítala. Krize ze dne na den zvýraznila významné nedostatky v ekonomikách řady evropských zemí. Některé prostě nahromadily příliš vysoký dluh, jiné nedokázaly využít členství v eurozóně k posílení vlastní konkurenceschopnosti a další nerozeznaly, že jejich bankovní systém poskytoval půjčky příliš velkoryse. 

Ve světle těchto rozdílných příčin krize je podle mého názoru důležité, že se během pěti let krize se Evropa hodně poučila: o tom, že sdílet jednotnou měnu znamená tvořit komunitu se společným osudem, protože ekonomické a fiskální problémy jedné země se mohou velmi rychle rozšířit a stát se problémem pro všechny ostatní státy eurozóny. Proto je nutné, abychom proti v boji s krizí postupovali společně a abychom přijali opatření, která na jedné straně přinesou stabilitu všem členům, ale zároveň zajistí vzájemnou solidaritu.

  • Krize také oživila debatu o evropské federaci, jejíž vznik se dříve zdál být nerealistický. K jakému vývoji to podle Vašeho názoru může vést? Podaří se Evropě prohloubit svou integraci – a přinese to příznivé výsledky?

Ano, je zajímavé, že během této krize se politická debata stále více stává debatou o budoucnosti Evropy. Podle mě je velmi pozitivní, že ve všech členských státech probíhá diskuze o současném stavu Unie a o tom, kam směřuje. Pokud má z krize vzejít něco dobrého, bude to právě porozumění, že pouze v jednotě je naše síla. Správnou odpovědí na krizi je více Evropy, ne méně. Evropa má za sebou dlouhou historii přetváření sebe sama. Přizpůsobujeme se, rosteme, vyvíjíme se – to je právě to, díky čemu je evropský projekt úspěšný. Podle mého názoru je náš směr v budoucích letech jasný. Pokud chceme zachovat a posílit roli EU ve světě, musíme proměnit ekonomickou a měnovou unii v silnou politickou federaci s měnovou, fiskální a bankovní unií, která by měla zahrnovat minimálně státy eurozóny a měla by být otevřená i ostatním členským státům. V tomto směru přinesl významný posun červnový summit, například díky tomu, že se začaly připravovat plány pro vytvoření bankovní unie. To byl podle mého velký průlom, protože o jednotném bankovním dohledu se hovoří již 30 let – a nyní se začíná něco dít.  

  • V souvislosti s prohlubující se integrací se někdy objevují obavy, jestli tím neutrpí evropský systém demokracie. Jak by tomu měla Evropa zabránit?

Společná zpráva předsedů Evropské rady, Evropské komise, Eurogroup a Evropské centrální banky z 26. června říká, že „integrace a legitimita musí postupovat paralelně“.  Znamená to, že na jedné straně bychom měli posílit pravomoci evropských institucí, ale zároveň také demokratické principy v evropském rozhodovacím procesu. Rozhodnutí, která ovlivňují rozpočty 17 členů eurozóny, nesmí být přijímána za zavřenými dveřmi na tajných schůzkách Eurogroup nebo během zasedání Evropské rady. To vše se musí dít demokraticky. Podle mě by nejlepší cestou bylo přetvoření Unie do podoby evropské federace se silnou evropskou vládou (Evropskou komisí), která by byla odpovědná přímo volenému Evropskému parlamentu. Předseda evropské vlády by měl být volen právě Parlamentem, a pak by si mohl vybrat členy svého týmu. Taková je moje vize. Evropská komise chce ale v otázce unijní budoucnosti slyšet také názor občanů. Proto jsme zahájili širokou veřejnou konzultaci, v níž se každý může k této otázce vyjádřit.

  • Pokud mluvíme o demokracii, objevuje se další důležitý fenomén. V řadě evropských zemí vedla ekonomická krize ke změně v politickém vedení země. V Itálii a Řecku vznikly „technokratické vlády“. Krize také posílila anti-evropská, extremistická, xenofobní a populistická hnutí a politické strany. Znamená to, že evropské demokracie oslabují? Postupuje Unie například v případě Maďarska a Rumunska dostatečně přísně?

Zásadně nesouhlasím s tím, že bychom v Evropě mohli pozorovat oslabování demokracií. Nerozumím ani tomu, proč by měl být například Mario Monti technokratem. Byl v minulosti dvakrát zvolen Parlamentem do funkce evropského komisaře. A pokud správně chápu italskou ústavu, je nyní italských premiérem, kterého zvolil italský parlament. Proto je stejně legitimní hlavou země jako jeho předchůdci.  

Pokud hovoříme o Rumunsku a Maďarsku, je třeba připomenout, že fungování právního státu a nezávislá justice jsou základními principy Unie. Proto v případě těchto dvou zemí Komise musela zřetelně reagovat na vývoj, během kterého se právní stát a nezávislost soudů ocitly v ohrožení. Po několika varováních jsme museli maďarský případ předložit Soudnímu dvoru EU. V současné době pozorně sledujeme podobnou situaci v Rumunsku. Tu Komise vyhodnotí v další zprávě v rámci Mechanismu pro spolupráci a ověřování (jenž pomáhá zajistit bezproblémové fungování evropských politik v Rumunsku a Maďarsku – pozn. red.), která by měla být hotova do konce roku.

K Vaší třetí otázce – je pravda, že období ekonomické nejistoty vede k posílení extremistických nebo xenofobních nálad. Evropští lídři by se neměli podlehnout pokušení populismu, ale měli by nadále spolupracovat s evropskými institucemi, aby Evropě zajistili mír, spravedlnost a prosperitu. Evropa není ten problém, Evropa je jeho řešení. To je správná odpověď na populismus.

  • Pojďme se na chvíli zastavit u Vaší práce na postu komisařky pro spravedlnost, základní práva a občanství. Komise již v minulosti přišla s různými návrhy na vytvoření skutečně evropské administrativy ve sféře spravedlnosti, jako například vytvoření funkce evropského státního zástupce nebo opatření na potírání podvodů a podobně. Jak na tyto návrhy reagují národní vlády? Vzniká skutečně evropská justice?

O evropské justici se poprvé začalo mluvit před dvaceti lety. Od té doby jsme urazili dlouhou cestu. Lisabonská smlouva nám k tomu dává řadu prostředků, zejména v oblasti trestního práva. Už jsme položili hodně stavebních kamenů. Zrušili jsme například nákladný systém exekvatur (automatické vzájemné uznávání soudních rozhodnutí členských zemí EU – pozn. red.) a zavedli jsme výrazná procedurální práva pro podezřelé a obžalované, ale také pro oběti trestných činů.

Je ale potřeba udělat víc. Jako první evropská komisařka pro spravedlnost nyní usilovně pracuji na dalším pokroku ve vytváření evropské justice. Před několika týdny jsme například představili právní nástroje proti nekorektnímu chování na trhu, jako je manipulace s úrokovými sazbami. A před měsícem Komise poprvé v historii EU navrhla společné minimální sankce pro podvodníky, kteří zneužívají prostředků z evropského rozpočtu. Dále pak hodláme vytvořit funkci evropského státního zástupce, který by se měl zaměřit právě na boj proti zneužívání evropských financí.  

  • Někdy se hovoří o tom, že byste mohla uvažovat o kandidatuře na post předsedkyně příští Evropské komise. Je na tom něco pravdy?

Být komisařkou pro spravedlnost je podle mě vysněné povolání: jsem zodpovědná za to, aby se Evropa stala kontinentem spravedlnosti a základních práv a aby se více přiblížila občanům. Navíc mám jako místopředsedkyně komise další pravomoci a v nepřítomnosti předsedy mám někdy tu čest předsedat kolegiu komisařů. To je pro mě největší odměna za 30 práce v národní i evropské politice. V Josém Manuelu Barrosovi máme navíc velmi aktivního předsedu. Proto si myslím, že by měl usilovat o zvolení i pro třetí funkční období. V období krize totiž podle mého názoru potřebujeme kontinuitu a stabilitu. Samozřejmě, že pokud pak bude znovu potřebovat místopředsedkyni, ráda se té funkce ujmu. Ta práce mě totiž baví.