Tomáš Weiss: Spolupráce EU v obraně pomůže ušetřit. Firmy závislé na státu ale mohou mít problém

weiss obrana

© archiv TW

Členské země posilují spolupráci v oblasti obrany a bezpečnosti. Bude PESCO pro NATO překážkou? Jaký je význam Evropského obranného fondu? Jak může Česká republika těžit z nových forem spolupráce? Co to bude znamenat pro české firmy? Ptali jsme se Tomáše Weisse.

Tomáš Weiss je vedoucím katedry evropských studií na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Zaměřuje se na českou zahraniční politiku v Evropské unii, zahraniční a bezpečnostní politiku EU a jejích členských zemí a transatlantické vztahy.

PESCO (stálá strukturovaná spolupráce 26 členských států EU v rámci obrany) je některými označováno jako počátek evropské armády. Je toto označení správné?

Záleží na tom, jak definujete společnou armádu. Jestli definujete společnou armádu tak, že máte jeden sbor s jednou organizací, jedním velením a jedním mandátem, tak to v žádném případě není. PESCO je struktura, jejímž cílem je zjednodušit koordinaci a spolupráci, což nic nemění na tom, že pořád zůstává 26 států. Pořád zůstává tedy 26 armád. Když budete chtít tyto armády někam vyslat, tak stejně potřebujete 26 mandátů od 26 parlamentů. PESCO se snaží o koordinaci výzbroje, vývoje, vytváření nových schopností, a jestli státy tuto spolupráci využijí nebo ne, je věc jiná.

PESCO nemůže nikoho k ničemu nutit. Žádná evropská armáda s evropským generálním štábem nevzniká.

PESCO navíc nedokáže žádný stát k ničemu donutit. Takže jde opravdu o to, aby existovala nějaká struktura, která je navázaná na další struktury jako CARD (každoroční přezkum v rámci obrany) a Evropský obranný fond. A v rámci této struktury mají státy možnost posílení koordinace dané oblasti. Zároveň na sebe budou státy ale vyvíjet větší tlak než dosud, aby se hledaly způsoby kooperace. Členské země totiž měly dříve možnost spolupracovat také v rámci Evropské obranné agentury, což tolik nedělaly. Tedy žádná evropská armáda s evropským generálním štábem nevzniká. Co se týče konkrétně vojenské spolupráce, tak navíc vzniká také řada další iniciativ, které stojí trochu mimo. Tyto iniciativy, které vznikají zdola, jsou bilaterální nebo trilaterální.

Můžete uvést nějaký příklad těchto „menších“ iniciativ?

Německá a nizozemská spolupráce může být pěkným příkladem. To funguje tak, že menší nizozemská jednotka je začleněna do větší německé jednotky, jako by byla její součástí. Tyto jednotky mají společný výcvik. Nizozemci jsou reprezentováni až do faktického velení této jednotky. Je tedy možné nizozemskou jednotku nasadit samostatně, když se Nizozemci rozhodnou své vojáky nasadit, ale také jako součást německé jednotky, pokud se obě země rozhodnou své vojáky někam vyslat. Tímto způsobem jsou oba státy nuceny koordinovat výzbroj a výcvik.

Obranný fond přinese úspory

Myslíte si, že PESCO může být překážkou pro NATO, anebo Alianci naopak může posílit?

PESCO není alternativní strukturou k Severoatlantické alianci. PESCO je strukturou, která operuje spíše zezdola. A která má za cíl posílení evropských investic do obrany, což je samozřejmě v rámci NATO zapotřebí. Všechny státy mají jeden set schopností, které používají buď v NATO, nebo v Evropské unii. Když své vlastní schopnosti nemají, tak je nemohou použít nikdy. Když je budou mít, tak je budou moci použít i v aliančních operacích. Takže PESCO rozhodně nebude pro NATO překážkou, a naopak alianci spíše posílí. Také Spojené státy posilování evropské obranné integrace podporovaly, protože viděly potenciál pro zvýšení evropských schopností. Nedostatek akceschopnosti Evropanů je totiž hlavním problémem transatlantického sporu.

Jaký je význam Evropského obranného fondu?

Evropský obranný fond je bezprecedentní. Dochází totiž poprvé ke vstupu Evropské komise s evropským rozpočtem do výdajů na obranu. Smlouva sice obsahuje poměrně jasný zákaz utrácení na vojenské záležitosti. Nicméně může se utrácet na tzv. věci dvojího užití, které mohou být použity pro civilní i vojenské záležitosti. Velkou část investic také tvoří věda a výzkum. Takže se rozhodlo, že především v novém víceletém finančním rámci od roku 2021 Komise investuje poměrně hodně peněz. Jedná se asi o 500 milionů euro ročně. Peníze budou směřovat do kofinancování vědy a výzkumu v rámci obrany a často do různých pilotních studií a prototypů, což jsou nejdražší části ve zbrojním cyklu. Komise je tedy ochotná kofinancovat projekty, které se členské státy rozhodly společně rozvíjet, což dává další podnět členským státům pro společné investice.

Nikdo nemůže státy nutit ke společným investicím, ale je zde větší motivace.

Plánem je, aby všechny tyto prvky fungovaly dohromady, tedy Evropský obranný fond, CARD i PESCO. CARD má za cíl zjištění plánovaných výdajů a investic států na obranu. Což umožní, aby se identifikovaly projekty v rámci PESCO, do kterých potřebuje investovat více států a ukázat, že do těchto projektů může investovat více států společně. V okamžiku kdy se rozhodnou společně investovat, Komise může na projekt přispět z Evropského obranného fondu. Státy se ale musí samy rozhodnout, že chtějí. Nikdo je tedy nemůže nutit ke společným investicím, ale je zde větší motivace.

Podívejte se také na video: Evropané začínají budovat společnou obranu. Jak by se mělo zapojit Česko? >>>>

U společných investic figurují také určité úspory z rozsahu. Pokud si daný produkt koupí více států, tak se konečná cena sníží, protože se fixní náklady za jednotku rozpočítávají na více jednotek. Další věcí je, že pokud státy budou vyvíjet společně, budou využívat společné vybavení a jednotlivé jednotky členských zemí budou schopny daleko snadněji spolupracovat.

Do jádra oklikou

Česká vláda říká, že podporuje posílení spolupráce v oblasti obrany a bezpečnosti. Je Česko dostatečně aktivní?

Myslím si, že vláda a ministerstvo zahraničí si poměrně jasně uvědomily, že v oblasti obrany potřebujeme být aktivní. Kromě toho, že je to výhodná záležitost, jsme stejně do velké míry závislí na spolupráci s ostatními. Naprostá většina z ostatních členů PESCO jsou také členové NATO. Což znamená, že výzkum a další aktivita v rámci evropských iniciativ jsou vždy použitelné i pro Alianci. Politickým argumentem je navíc to, že s odchodem Velké Británie z Evropské unie klesá význam států mimo eurozónu a Česká republika by mohla navýšit svůj profil skrze aktivní členství v PESCO a dalších iniciativ. Česko by se tak mohlo dostat se do jádra integrace trochu oklikou a mít větší vliv na dění v Unii.

Česko bylo určitě velmi aktivní v přípravě. V první vlně projektů ale nakonec není žádný z českých projektů. Takže buď jsme nebyli schopní navrhnout vhodný projekt, nebo jsme mu nedokázali vyjednat podporu.

Česko bylo určitě velmi aktivní v přípravě. PESCO nakonec prosazovaly především čtyři velké státy, což byla Francie, Itálie, Španělsko a hlavně Německo. První návrh podepsaly tyto čtyři velké státy a čtyři malé státy, a Česko bylo jedním z těch malých. V první vlně projektů, které PESCO zaštítí, ale nakonec není žádný z českých projektů. Takže buď jsme nebyli schopní navrhnout vhodný projekt, nebo jsme mu nedokázali vyjednat podporu. To je oblast, kde kromě ministerstva zahraničí musí hrát důležitou roli především ministerstvo obrany.

Vy souhlasíte s tvrzením, že naše aktivita v obraně by nás mohla dovést do jádra EU?

Úplně do jádra se nedostaneme. Zatím to vypadá tak, že jádro bude jasně stanovené kolem eurozóny. To neznamená, že ostatní členské země nebudou mít žádný vliv, ale v mnoha ohledech bude docházet k posilování integrace především u eurozóny, i když to bude často spíše neformálně.

Větší aktivita v PESCO může vést k tomu, že budeme chápani jako trochu aktivnější člen, a tím pádem bude mít i v jiných oblastech trošku lepší kredit.

Minimálně by to ale mohlo pomoci změnit obraz České republiky v očích ostatních. Česko je vnímáno jako země, kterou integrace příliš nezajímá a nechce se moc angažovat, a s tímto přístupem je váš vliv omezený. Větší aktivita v PESCO může tedy vést k tomu, že budeme chápani jako trochu aktivnější člen, a tím pádem bude mít i v jiných oblastech trošku lepší kredit.

Některé české firmy se bojí

Jak se daří českým firmám přizpůsobovat se nové situaci?

Problémem pro české firmy určitě je, že žádný český projekt nebyl v první vlně vybrán. Situace je navíc trochu složitější, protože českých firem je několik typů. Jsou české firmy, které už dávno prodávají na evropském nebo globálním trhu a nepotřebují k tomu PESCO ani nic dalšího, protože jsou lídři ve své oblasti. Pak existují firmy, které lídry ve své oblasti povětšinou nejsou, a ty jsou závislé na českém státu, protože nikdo jiný od nich nekupuje. Tyto firmy se teď bojí a řada z nich se asi bojí oprávněně. Otázkou je, jestli je to dobře nebo špatně, protože PESCO má potenciál nabízet špičkové věci za rozumnou cenu.

Je úplně jedno, jestli kupujeme britské, francouzské, německé nebo italské výrobky.

Základní pravidlo vojenství je, že kvalita je téměř vždy důležitější než kvantita. Když máte dva kulomety a deset tisíc šípů, tak dva kulomety jsou minimálně srovnatelné. Myslím si, že z krátkodobého hlediska je samozřejmě problémem, že české firmy mohou začít krachovat, ale z dlouhodobého hlediska to je asi dobře, protože český stát bude dostávat lepší výbavu za lepší cenu. Takže z pohledu armády a ochrany státu je to určitě v pořádku, ale sociálně a ekonomicky se vláda musí připravit.

Vláda tedy musí akceptovat, že existuje krátkodobá cena za dlouhodobou investici. Dalším argumentem je autonomie a soběstačnost, ale můj názor je, že to jsou liché argumenty. Jeden z hlavních důvodů, proč mít národní obranný průmysl, je, aby stát nebyl závislý na dovozu ze zahraničí, pokud dojde k problémům. My ale stejně nyní nejsem obranyschopní sami o sobě a pravděpodobně nikdy nebudeme, takže je úplně jedno, jestli kupujeme britské, francouzské, německé nebo italské výrobky. Forma války totiž v současnosti není taková, že se zakopete na frontě a potřebujete mít obranný průmysl ve svém zázemí.